Bylo to ráno, v září či říjnu loňského roku, kdy Venkatasvámí Naidu z Bangalore přinesl párek holubů a daroval je ášramu. Bhagaván na ně pohlédl a povídá: „Musíme je chránit před kočkami a podobnými šelmami. Kdo se o ně bude starat? Je nutná klec, musí dostat krmení. Kdo se o to všechno postará? Bude lepší, když si ty holuby zase vezme zpátky.“

Šrí Bhagaván: Neposkvrněnou myslí, která je zcela ahamukham (stočená do nitra, stočená k Já či je sebepozorná), zkoumáním, odkud přicházím (odkud se objevuje mé já, odkud pramení – pozn. překl.) a (v důsledku toho) jasným poznáním formy (či podstaty) já, člověk bezpochyby zanikne v Tobě, Arunáčalo, jako řeka v oceánu.

Originál článku je dostupný na webové stránce Michaela Jamese:
http://happinessofbeing.blogspot.com/2019/11/how-to-merge-in-arunachala-like-river.html

Sám víš, že byl včera svátek posvátných indických krav – mattu pongal. Po celé zemi se domácí zvířectvo ozdobí a nakrmí pongalem (praženou rýží). Stejně tak i v ášramu se včera ráno odehrála púdža (náboženská slavnost) k poctě Nandímu (býček, na němž jezdí Šiva). 

Před pár dny, kolem třetí odpoledne, vstoupila do haly jedna dáma, která nedávno přicestovala, a posadila se. Po celou dobu, co tu byla, se snažila vstát a na něco se Bhagavána zeptat. Bhagaván vypadal, že si ji nevšimnul a četl knihu. Paní dále čekala. Jamile Bhagaván knihu odložil, vstala, přišla k pohovce a bez jakýchkoli obav či váhání řekla: „Svámí, mám jen jednu touhu. Mohu vám říci, která to je?“

Občas lidé přinášejí Bhagavánovi prašád z vibhúti (posvátného popela) a kumkumy (rumělky) z různých míst jako třeba Tiruchendur, Madurai a Rameswaram. Bhagaván jej přijímá s největší úctou a se slovy: „Podívejte, z Tiruchendur dorazil Subramanja. A tady se z Madurai dostavil Mínakší. Tady máme Rámalingíšvaru z Rameswaramu. Tady je jeden Bůh a tam druhý.“