Vše, co se k seberealizaci požaduje, je být tichý. Co může být snazšího?

Átman je tam, kde není naprosto žádná já-myšlenka. Říká se tomu ticho.
Ticho je také nejvyšším učením, je nejvyšší formou milosti.
Ticho je stav, který přesahuje řeč a myšlení. Jak by jej bylo možné vysvětlit slovy?
Ticho je vždy výmluvné, je trvalým plynutím řeči. Je neutuchající promluvou...
Je trvalé a přináší prospěch celému lidstvu.


více o Ramanovi a Arunáčale

Aktuality

8. 8. 2020

Guru Váčaka Kovai, verše 22 - 25, Pravda či skutečnost světa (II)

6. 8. 2020

Vzpomínky Narasimha Svámího

Přeloženo ze čtvrtletníku Ramanášramu: The Mountain Path, č. IV/2003

1. 8. 2020

Guru Váčaka Kovai, verše 19 - 21, Pravda či skutečnost světa (I)

31. 7. 2020

Guru Váčaka Kovai, verše 14 - 18, Žehnající verše

29. 7. 2020

Dopisy z Ramanášramu - 27 - Chuť lásky

Když jsem ti včera psala, jak Bhagaván pojídal praženou kukuřici s vařenou rýží, vzpomněla jsem si na další příhodu. Jídlo z kuchyně Éčammál nikdy za moc nestálo. Zelenina a koření nebylo ve správném poměru. Bhagavánovi více chutnala její oddanost než její pokrmy, ale nikdy si nestěžoval. Příležitostně na to však někdo narážel a když Bhagaván krájel brzy ráno v kuchyni zeleninu, padlo o tom někdy pár slov. Bhagaván na připomínky opakovaně odpovídal: „Co mám na to říct? Když vám to jídlo nechutná, nemusíte ho jíst. Myslím, že docela ujde, tak ho budu jíst i nadále.“

26. 7. 2020

Guru Váčaka Kovai, verše 12 - 13, Věnování a autor