18. 3. 2023
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Život, smrt a znovuzrození, 9 - 10
9. Návštěvník: Je existence teorie reinkarnace nutná? Evoluční teorie je fyzikálně dokonalá, třebaže pro duši může být prospěšná představa jejího dalšího posmrtného vývoje.
Bhagaván: Než budeme mluvit znovu vtělení, tak nejdříve zjistěme, zda vtělení vůbec existuje. Co je člověk – je to tělo nebo duše? Říkáte, že obojí dohromady. Ale nad nepřítomností těla ve spánku se nepozastavujete. Spánku říkáte dočasná smrt. Pak je život také dočasný. A jestliže jsou smrt i život dočasné, musí tu být něco, co dočasné není. A tím je skutečnost. Poznejte, koho tyhle otázky napadají. Dokud není nalezený tazatel, otázkám nebude konce. (hovor 644)
S. S. Cohen: Pochybnosti ohledně minulých zrození mělo mnoho lidí. Nejvíce je jich u těch, jejichž svatá písma reinkarnaci nevyučují. Tazatel je muslim, který je uspokojen evoluční vývojovou teorií, jež se obejde bez znovuzrození a bez odchýlení se od jeho teologického smýšlení. A tazateli ani nevadí, že se vyvinul z améby. Tyto otázky však v sobě nesou své vlastní rozluštění – pokud se nad nimi důkladně přemýšlí.
Zaprvé – tazatel připouští nesmrtelnost duše a jejího dalšího posmrtného vývoje, dokud nedosáhne dokonalosti. Přesto však není schopen se zbavit zaujatosti tělem, které spolu s duší tvoří dvojici, v jakési syntéze já. Tím, že tělu postuluje jakési já, tak toto já nechce zkoumat. Jestliže je tělo polovinou jeho já, pak už to není homogenní jednotka, ale smíchanina smrtelné a nesmrtelné substance, kde to nesmrtelné, a čemu on říká duše a co přežívá smrt, tvoří jen půlku. Je to rozumné? Navíc, pokud duše není jednolitým celkem, je možné, aby dosáhla dokonalosti, o které tazatel hovoří? A navíc – jak to ví, že duše po smrti prochází dalším vývojem? K čemu tento vývoj duše požaduje? Spletitost ještě naroste, když jistý podíl na já přiřkne i tělu, které obdaří funkcí vnímání a inteligencí, ačkoli i jen trocha uvažování by jej přesvědčila o opaku. Tělu přisoudí smrtelnost, čímž najednou přizná jeho necitnost, protože citné nikdy neumírá. Citné představuje věčný život. Tělo je tedy (v důsledku své smrtelnosti) necitné, a tedy i neinteligentní, zatímco Já je čirá inteligence – je to poznávající všeho projeveného. Tělo tedy není ani já, ani nějaká jeho část.
A co se týče znovuzrození – proč mu připadá nelogické? Pokud se v tomto životě narodil, jak připouští, tak proč se nemůže narodit znovu? To, co zapříčinilo toto zrození, má schopnost způsobit další zrod. Jak to, že si představuje, že příčina tohoto zrodu se tímto vyčerpala a není již k dispozici pro další zrod či zrody?
Objasní nám to konkrétní příklad. Muž se ožení, protože touží po ženě. Pokud ta žena krátce poté zemře, může se oženit podruhé, poháněn stejným nutkáním. Předpokládejme, že se však mezitím také zemře. Co se tedy udělá, aby svoji trvalou touhu uspokojil? Samozřejmě že se ujme jiného těla, stejně jako to jeho předchozí tu bylo kvůli této či jiné touze.
Bhagaván nám říká, že znovuzrození jako takové vlastně neexistuje. Je tu jen přebírání jednoho těla za druhým, kvůli uspokojování tužeb (přesněji vytváření těla v souladu s našimi vásánami – pozn. překl.). Jestliže už další tělo nechcete, tak samozřejmě tuto možnost máte, ale za předpokladu, že jste přestali po čemkoli toužit. Tím se vylučují příčiny znovuzrození.
Předtím, než se začneme zajímat o reinkarnaci, život, smrt atd., musíme nejdříve prostudovat člověka – sami sebe. To nám radí Bhagaván, když tazateli říká, ať ze všeho nejdříve nalezne sám sebe.
10. Bhagaván (pokračuje): Člověk ve snu vidí budovu. Začne pak přemýšlet o tom, jak byla stavěná cihlu po cihle, kolika pracovníky a jak dlouho to trvalo. Tak je tomu s evoluční vývojovou teorií. Člověk na sebe nahlíží jako na muže (jako na oddělenou bytost) a myslí si, že se vyvinul z améby. (hovor 644)
S. S. Cohen: Z vědy se tu dělá sen o vědě. Tak tomu je. Je dobře známým faktem, že vědci se o absolutní skutečnost nezajímají, přenechávají to filozofům, a jsou spokojeni s fyzikální (jevovou) skutečností. Zajímají se například o dělení a množení chromozomů, poměr vodíku a kyslíku v molekule vody atp. Když vyjdou ze světa fyzikálního do nefyzického, jsou zmateni a ztraceni. Když například biologové hovoří o evoluci života, opravdu tím myslí vývoj formy, kterou život obývá. Vidíme, jak se lidské tělo mění z buněčného stádia o velikosti špendlíkové hlavičky k novorozenci, a dále k dítěti, dospívajícímu, plně dospělému s pozvolným a odpovídajícím rozvojem mysli. Vědci nemají přímý kontakt s životem, aby poznali, co život je a jestli se vyvíjí, nebo je neměnný. Nemohou například vnímat život přímo v chromozómu. Mohou ho jen odvozovat z fungování chromozómů, jehož fyzikální vlastnosti dokážou přímo pozorovat, jako např. velikost, barva, tvar, pohyby, změny, složení atd.
Ti, co v zákon evoluce věří, si musí uvědomit, že jejich znalosti jsou velice kusé a náleží necitnému vesmíru, který lze sice vnímat, podléhá však změnám.
Samotný život je pro vědce španělská vesnice. Stejně tak je tomu u mysli. Nejde o činnosti života a mysli, ale o to, co jsou život a mysl sami o sobě – co jsou ve své podstatě jako základní principy. Pokud by vědci podstatu mysli znali, tak by také věděli, že veškeré jejich snažení je ohraničené projeveným světem, který je v podstatě sen, projevující se v jejich vlastním vědomí. Vědec proto ani na okamžik nemůže udělat úkrok stranou od své mysli a říci: „Tak tady je skutečný svět, který existuje sám o sobě a nezávislý na mě a mé mysli.“ Když se člověk zasní a někdo po něm chce, aby se probral a uvědomil si, že snil, tak se člověk může oklepat, probudit a ověřit si, že jeho předchozí postoj byl sen. Ale v bdělém snu (džagrat) to tak snadné není, protože smysly jsou obráceny ven a jako absolutističtí panovníci jsou pevně usazeni ve svém dominiu. To je důvodem, proč vědec odmítá uvěřit, že on sám sní a nadále si představuje, že se před milióny lety doplazil z améby až k opici a před statisíci lety se vyvinul z opice. Jak jej máme o jeho chybě přesvědčit? Jak jej máme přesvědčit, že to není on, kdo podstoupil všechny tyto proměny, že se jen měnily tvary jeho těl? Pokud by jej bylo možné o této pravdě přesvědčit, pravděpodobně by se také přesvědčil, že améba, opice a milióny let evoluce jsou součásti jeho džagrat snu.
