28. 1. 2023
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Život, smrt a znovuzrození, 7 - 8
7. Návštěvník: Přežijí emoce a intelekt smrt?
Bhagaván: Než o tom budete přemýšlet, zjistíte nejdříve, co se děje během vašeho spánku. Spánek je jen interval mezi dvěma stavy bdění. Přežívají emoce a intelekt tento interval? Emoce a intelekt zastupují tělesné vědomí a nic jiného. Pokud jste tělo, tak se vás stále drží. Jestliže nejste, pak na vás nebudou mít vliv. Ten, kdo spal, je tím, kdo nyní mluví. Ve spánku jste neměl tělo. Jste teď tělem? Zjistěte to a celý problém se vyřeší. Co je zrozeno, musí zemřít. Čí je zrod? Narodil jste se? Jak může mít narození a smrt vliv na věčné Já? Uvažujte, koho tyhle otázky napadají a dojdete k poznání. (hovor 426)
S. S. Cohen: Tento rozhovor je pro ty, co se zajímají o svoji vlastní smrt, nesmírně zajímavý. Teď jste vzhůru a budete vzhůru i zítra. Ale mezi těmito dvěma stavy je mezera nevědění. Co se v tomto stavu děje s vaším intelektem a vašimi emocemi? Můžete se vymlouvat, že nevíte, co se s nimi děje, ale víte, že jste v této mezeře existoval, jinak byste o ní, tedy o spánku, nemohl mluvit. Prostě byste nemohl říci: „Minulou noc jsem spal 6 hodin.“ Tím připouštíte, že jste měl zkušenost spánku, stejně jako teď máte zkušenost bdění. Pokud by se během noci vaše existence přerušila, pak byste byl každý den, každé ráno, novým člověkem a neexistovala by žádná otázka ohledně schopnosti pamatovat si, co bylo včera, nebo co jste dělal před dvaceti lety. Neexistovala by žádná vzpomínky na cokoli do dnešního dne, dokonce ani ne na jméno, bydliště, zaměstnání nebo rodinné vztahy. Bylo by to, jako byste se znovu narodil. Skutečnost, že vzpomínka na předchozí události přetrvává neustálé střídání spánku a bdění, dokazuje vaši stálost – tedy že představujete nezpochybnitelnou spojitost, která prochází množstvím nejrůznějších zkušeností, někdy příjemnými a pozoruhodnými a někdy je tomu naopak. Jste nití, na niž jsou všechny tyto zkušenosti navléknuty jako korále.
„Připusťme,“ můžeme namítat, „že ve všech těchto zkušenostech a stavech existuji po všechny roky. Ale jak to, že si většinu těchto zkušeností pamatuji, ale nepamatuji se na nic, co se stalo před pár hodinami, když jsem spal?“ Odpovědí je, že když se během spánku noříme do zdroje – do Já, nejsme zasaženi smyslovým prožíváním a nic si nepamatujeme. Pak se nás týká jen naše vlastní bytí, protože připouštíte svoji kontinuitu během spánku. V tomto stavu není nic ke konání. Tento stav lze tedy přirovnat ke stavu po smrti.
Zvážíme-li trvání naší existence ve spánku i za nepřítomnosti těla, pak dojdeme k závěru, že vlastnictví těla neznamená kritérium existence jedince. Když tohle zvážíme, je tu nějaký důkaz, že zánik těla znamená zánik existence? Nic takového neexistuje.
Co se týče otázky našeho intelektu a emoci po smrti těla, půjdou tam, kde jsou každou noc. Teď je jasná Bhagavánova poznámka: „Ten, kdo spal, teď bdí. Během spánku jste nebyl tělem, takže jím nejste ani teď. To, co se narodilo – tělo – musí zemřít. Nejste narozený, takže nemůžete zemřít. Smrt a zrod se vás – Já – netýkají.“
8. Návštěvník: Jaké byly naše minulé zrody? Proč si svoji minulost nepamatujeme?
Bhagaván: Bůh ve svém milosrdenství z lidí znalost minulosti odejmul. Pokud by věděli, že byli kdysi ctnostní, stali by se pyšnými. A pokud by tomu bylo naopak, propadli by depresím. Obojí je špatně. Úplně postačí, když člověk pozná Já. (hovor 553)
S. S. Cohen: Otázku položil obyvatel ášramu. Ale na duchovní cestě napadne snad každého. Bhagaván oprávněně děkuje milosrdnému Bohu za zapomnění všeho, co předcházelo aktuální zrození. Jinak by byl svět v naprostém zmatku a život by byl ještě bídnější, než je tomu teď. Nehledě na pýchu či ponížení, o kterém Bhagaván hovoří, jsou tu tisíce událostí a záležitostí, na které je lepší naprosto zapomenout, a jsou tu milióny lidí, pro něž je lepší neznat příčinu aktuálních událostí, to kvůli těm, kterých se to týká. Mohlo by to vyvolat takové problémy, že by pro slušného člověka byl svět plný hněvu a on by tu nedokázal žít. Máme si proto říci: „dost má den dnešního trápení“ a děkovat všemohoucímu Bohu, že mezi dvěma životy natáhl neprůhlednou oponu.
Přesto jsme všichni slyšeli o tzv. okultistech, tvrdících, že mají schopnost tuto oponu roztrhnout a spatřit tak minulost. Přináší nám to něco dobrého? Když se člověk dozví svoji minulost, přinese mu to poznání? Nebo to přinese poznání samotnému okultistovi? Pokud to vůbec k něčemu je, pak jsou u některých lidí výsledkem vážné pochyby a u jiných pak zavrženíhodná, primitivní víra. Obojí je bezpochyby duchovně škodlivé. Nač takhle fušovat do bezcenné, nadpřirozené duchařiny? Bhagaván nám připomíná, že jediné poznání, které má cenu, je poznání Já. Zbytek jsou naprosté fantazie.
