28. 10. 2022
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Život, smrt a znovuzrození, 4 - 6
4. Bhagaván: Pohleďte, jak znovu obroste strom, jehož větve byly osekány. Bude růst tak dlouho, dokud není zasažený zdroj jeho života. Podobné je to se samskárami (tužbami a obavami, obecně dojmy z minulých životů – pozn. překl.), které se během smrti ponoří do Srdce. Nehynou. Jsou znovuzrozeny. Ohromný banyánový strom vyroste z malinkého semínka a stejně tak ze Srdce vyraší i tento rozlehlý vesmír s jeho tvary a jmény. (hovor 108)
S. S. Cohen: Zde máme logické zdůvodnění reinkarnace. Když se život ukončí, zbývající (neodžité) samskáry se stanou semeny pro další život. Jsou uloženy v duchovním Srdci, z něhož v pravý čas vypučí jako nový život v podobě nového těla, v novém prostředí, za nových okolností a s novými tendencemi. Podobně jako když želva vtáhne hlavu a končetiny pod krunýř, tak i celoživotní psychické dojmy se v posledním okamžiku života shromáždí a spolu se smysly se stáhnou do středu vědomí, kde vytvoří jakási zárodek budoucího zrodu. Bhagavadgíta to názorně vysvětluje:
„Když Bůh nabývá těla (myšleno tak, že Bůh sám je tělem v projevu, o kterém se mylně domníváme, že je naše, či že jsme přímo tímto tělem – pozn. překl.) a když jej opouští, bere s sebou smysly a mysl a odchází s nimi, jako když vítr odnáší vůni květin.“
„Schovaný v sluchu, zraku, doteku, chuti, vůni a mysli, ochutnává Bůh objekty smyslů.“
„Nevědomý (světem oklamaný) člověk Boha nevnímá, když Bůh odchází anebo zůstává. Takový člověk je omámen gunami. Ale moudrý člověk, obdařený rozlišujícím pohledem, Boha vnímá.“
Bůh je tu srovnáván s člověkem, protože je to Bůh sám – nesmrtelný a neměnný – kdo je oděn do těla, aby užíval smyslové vnímání. A je to také Bůh, kdo tělo odkládá a bere si nové. Písma takto stvrzují naši nesmrtelnost a naše božství.
S projevením se těla (ať už při bdění či snění – pozn. překl.) povstanou také smysly a všechny mentální vlastnosti a v nekonečném prostoru a nekonečném čase se rozprostřou jako vesmír, který tak má své kořeny v drobné dutince, kterou nazýváme Srdce.
5. Návštěvník: Když umírá člověk, kterého milujeme, výsledkem je smutek. Máme se vyhnout smutku tím, že budeme milovat vše bez rozdílu, nebo že nebudeme milovat vůbec nic?
Bhagaván: Mezi jedním i druhým není rozdíl. Jestliže se nakonec vše stane Já, tak kdo zůstává, aby byl milován či nenáviděn? Zemřít musí ego, které truchlí. Jiné cesty není. (hovor 252)
S. S. Cohen: Už nějakou dobu je tu řeč o tom, že ten, kdo truchlí, je ten, kdo se oděl tělem a miluje jej jako sebe sama. Když tělo umírá, tak si myslí, že je to on sám, kdo musí zemřít. Kdo je za tuto chybu odpovědný? Samozřejmě že ego. Tedy člověk, který chybně zaměňuje sám sebe za své tělo. Ovšem ego samo je jakousi mylnou představou, je to vymyšlená (vysněná, představou zdánlivě stvořená) bytost. Závěr je tedy jasný – že to všechno je klam. Klamem je smrt, žal nad smrtí, klamem je i ten, kdo je zasažen zármutkem nad zesnulým. Jsou ta jakési noční můry, stvořené představivostí, kterých je těžké se zbavit. Říká se, že jediný způsob, jak tyto noční můry zabít, jak zabít tyto upíry, je sádhana. Pak se ona halucinace samovolně rozpadne do skutečnosti Já. A jestliže se tak stane, tak láska, na niž se tazatel odkazuje, nebude mít žádnou příležitost se projevit, kvůli nepřítomnosti duality milujícího a milovaného, protože jedinou jsoucností bude Já.
6. Bhagaván: Ptáte se, jestli je to ego, co se znovuzrozuje. Ano, co je to reinkarnace? Ego je stejné, ovšem objeví se nová těla a drží se ho. Schválně pozorujte, co se dokonce i teď děje s vaším tělem. Řekněme, že chcete odjet do Londýna. Najmete se nějakou dopravu do přístavu, nastoupíte na parník a po několika dnech doplujete do Londýna. Co se vlastně stalo? Dopravní prostředek se pohyboval z jedné části světa do jiného. Pohyby tohoto dopravního prostředku jste připsal vašemu tělo (doslova navrstvil na své tělo). Stejně tak jsou i reinkarnace navrstvením (zakrytím něčeho něčím). Vcházíte do světa snů, nebo sen přichází za vámi? Samozřejmě, že to druhé. To samá lze říci i o reinkarnacích. My, jako to, co skutečně jsme, jsme celou dobu nemění. (hovor 331)
S. S. Cohen: Hlavní smysl této citace je v tom, že to, co se zdá jedinci přicházet z vnějšku, ve skutečnosti pochází z jeho nitra. Zrod znamená, že si jedinec – džíva čili ego – „oděje“ do těla, které je ale utkáno z jeho nitra, podobně jako se snové tělo projevuje ze snícího, navrství se na jeho mysl, třebaže je ze stejné látky jako samotná mysl. V tom je smysl Bhagavánových slov: „Vcházíte do světa snů, nebo sen přichází za vámi?“. Smrt znamená dočasnou eliminaci tohoto překrývání a zrození představuje obnovení překrývání v nové formě. Tak to pokračuje až do okamžiku, kdy poznání překrývání definitivně ukončí. Lze to připodobnit k nekonečnému množství pavučin, které ze sebe pavouk souká, aby je na nějaký čas využíval.
Příměr s cestováním objasňuje skutečnost, že jedinec zůstává stále stejný, a že dlouhá cesta (samsára) není vykonána jím, ale množstvím dopravních prostředků, které ke svému účelu používá. Jedinec si vytváří svá vlastní vozidla (těla) a řídí je ke svému vlastnímu potěšení, nebo jak se také říká – ve shodě s požadavky prárabdha karmanu (osudu), který vyplývá z jeho chování a z jeho mentálních dojmů, jak je prožil v předchozích tělech. Proto je chybou říkat, že umíráme a znovu se rodíme, nebo že kráčíme po spirálách vývoje výše a výše. My, jako to, co skutečně jsme, jsme stále stejní, bez počátku a bez konce. Pořádně si to zapamatujme a neztrácejme se v darwinismu, okultismu, psychologii (behaviorismu) apod.
