17. 11. 2023
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Zázračné síly a vize, 4 - 6
4. Bhagaván odpovídá na pochybnosti stoupence, které vznikly při čtení Šrí Ramany Gíty, konkrétně kapitol XIV., verš 10: „S dalším duchovním pokrokem se může dostavit neviditelnost. Taková bytost, jsouce čirým vědomím, prospívá jako siddha.“ A kapitoly XVIII., poslední verš: „Sláva siddhů je nepředstavitelná. Jsou rovni Šivovi. Ano, se svojí schopností poskytovat dobro jsou samotným Šivou.“
Bhagaván: Smysl oněch vět je v tom, že výsledkem seberealizace je skutečný a neustálý tapas. Jak se tapas prohlubuje, mohou někteří džňáninové učinit svá těla neviditelnými či nezranitelnými. Říká se jim siddhové. (hovor 57)
S. S. Cohen: Velmi zajímavá poznámka. Tapasem se zde nemyslí askeze či sebezapření, které předchází realizaci, ale přebývání v Já právě po realizaci. Ramana Gíta v této souvislosti uvádí: „Ten, kdo je upevněn v sahadža (přirozeném) stavu, je současně i ve stavu samovolného a neustálého tapasu.“ (XI, 18) Jinde se zase píše: „Prapůvodní podstatou Já je bezusilovný, spontánní tapas. Trvalý tapas tohoto druhu vede k projevení veškerých sil.“ (XI, 24) Tady máme okamžitě narýsovanou hranici mezi siddha mudrcem na jedné straně a jasnovidcem, magikem či „zasvěceným“ ezoterikem, se kterými se v této zemi občas setkáváme, a kteří nemají žádné poznání, pouze doširoka roztrubují věhlas své živnosti a chlubí se svým povrchním učením, pokud vůbec nějaké mají.
5. Bhagaván: Lidé vzhlížejí k tělu a touží po siddhis. Představa získání džňány (poznání) je neuspokojuje, takže chtějí siddhis, které si spojují s džňánou. Vrcholné štěstí džňány ignorují a usilují o získání nadpřirozených sil. Místo aby šli královskou cestou, bloudí vedlejšími uličkami, a nakonec cestu nejspíše ztratí. Aby se držely této královské (přímé) cesty, říká se jim, že džňánu doprovázejí siddhis. Ve skutečnosti džňána zahrnuje vše a džňánin se takovými myšlenkami nezatěžuje. Hledající musí nejprve usilovat o džňánu, a pak ať si hledají siddhis, budou-li po tom ještě toužit. (hovor 57)
S. S. Cohen: V této kapitole jsme už hlavní smysl řečeného rozebírali. Lidé, přitahováni siddhis, mají silnou náklonost ke svým tělům a siddhis vyhledávají právě pro tato těla, přičemž ignorují skutečnou blaženost džňány. Tito lidé jsou svými vlastními nepříteli. Zajímavá jsou slova, že „aby se lidé držely této královské (přímé) cesty, říká se jim, že džňánu doprovázejí siddhis“. Předvádění siddhis je přípustné jen za podmínky, že to přivede zbloudilou ovci zpět na královskou cestu džňány čili pravdy. Pro osvícenou bytost není nic nepříjemnějšího nežli pohled na člověka, který je exhibicionismem a předváděním „zázraků“ sváděn ze správné cesty. Bhagaván těmto fanouškům siddhis ukazuje, jak získat opravdové siddhis – tedy usilovat nejprve o džňánu, a až pak se starat o siddhis, pokud po nich touží. Pak dokáží siddhis správně ocenit a použít je.
6. Bhagaván: V knize Hálasja Máhima je kapitola o osmeronásobných siddhis. Šiva zde prohlašuje, že bhaktové na siddhis nikdy nemyslí. Šiva dále říká, že nikdy neposkytuje dobrodiní. Touhy jeho stoupenců se naplní ve shodě s jejich osudem. Když takto hovoří samotný Íšvara, záleží pak na ostatních? Aby se siddhis projevily, musí existovat jiní lidé, kteří je budou vnímat. To znamená, že u člověka, který siddhis předvádí, není žádná džňána. Nemá proto cenu na siddhis myslet. Musíme cílit jedině na džňánu. (hovor 58)
S. S. Cohen: Svědectví Šivy proti siddhis musíme brát zcela vážně. Šiva zde vystupuje ve své nejvyšší formě jako svrchovaný jogín, jako duch a duše vesmíru, kterým je čiré vědomí a blaženost. Tantrikové, obzvláště pak ti z náboženské tradice kaula, o získání siddhis usilují, protože je mylně považují za nejvyšší duchovní dosažení, třebaže jejich mistr a dárce siddhis i veškerých dalších výhod je právě tímto (Bhagavánem citovaným) Šivou se svojí manželkou Dévi, které se říká Bhairáví. Ten, kdo hledá džňánu, považuje Šivu za svůj ideál a svého vůdce, a proto když Šiva v Hálasja Máhima zavrhuje siddhis i další výhody: Pro hledajícího je to velkou inspirací.
Další místo v textu, stojící za zmínku, je, že dobrodiní přichází jen v důsledku zásluh, tedy ve shodě s prárabdha karmanem jedince. Dobrodiní není nic náhodného, třebaže se o tom takhle obvykle uvažuje.
A do třetice – Bhagaván zmiňuje, že předvádění siddhis vyžaduje přítomnost jiných lidí jako svědků, což toho, kdo siddhis předvádí, automaticky cejchuje jako adžňánina, protože džňánin je stále Já. Nepoznává nic jiného nežli čiré vědomí, protože existuje jen ono samotné – jedno bez druhého. Předvádění siddhis znamená doznání mnohosti, což zase neguje džňánu. Úmyslné předvádění siddhis znamená přiznat nevědomost, s výjimkou džňána siddhů, o kterých jsme hovořili v bodě č. 4.
(Pozn. v knize: Ve Váraha Upanišadě se píše: „Ó, pane Muni, siddhis hledá jen ten, kdo není osvobozen a nemá poznání átmana. Osvobozená bytost se nikdy nežene za nevědomostí. Siddhis v dosažení paramátmanu nijak nepomáhají.)
