2. 11. 2023
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Zázračné síly a vize, 1 - 3
4. kapitola - Zázračné síly a vize
1. Návštěvník: Není neviditelnost důkazem rozvinutého poznání (džňány)?
Bhagaván: Nikoli. Jinak by všichni, kdo hovořili, psali a odžili životy před zraky druhých, museli být považování za nevědomé (adžňániny).
Návštěvník: Ale mudrci Vasištha a Valmíky tyto síly měli.
Bhagaván: Mohlo být jejich osudem (prárabdha), aby tyto síly (siddhis) rozvinuli vedle svého poznání (džňány). Proč směřujete k tomu, co není podstatné, ale co se může stát překážkou k dosažení poznání? Cítí se džňánin obtěžován svým viditelným tělem?
Návštěvník: Ne.
Bhagaván: Hypnotizér může sám sebe náhle učinit neviditelným. Je proto mudrcem (džňáninem)?
Návštěvník: Ne.
Bhagaván: Viditelnost a neviditelnost se vztahují k vidoucímu. Kdo je vidoucí? Tohle vyřešte jako první. Ostatní není důležité. (hovor 30)
S. S. Cohen: Nejvyšší cenu má džňána – poznání pravdy. Říká se tomu uskutečnění absolutna nebo Já. Siddhis (zázračné síly) nepředstavují samotné Já. Síly Já, jako jsou vidění, cítění, myšlení atp. jsou běžnou zkušeností každého, kdežto u siddhis tomu tak není. To je také jediná výjimka. Samotné síly nemají inteligenci. Inteligentní je jejich vlastník. Soustředit pozornost na síly, a ne na jejich vlastníka, který je skutečný, lze připodobnit k zahození perel a ponechání si prázdných mušlí.
Již samotné smyslové vnímání znamená překážku džňány. A ještě více to platí pro siddhis, protože vytvářejí sklon povolit v našem úsilí o dosažené nejvyššího cíle a člověk se tak stává kořistí bohatství a slávy, které siddhis následují jako stín. Při snaze o dosažení brahman jsou siddhis mnohem nebezpečnější nežli smysly. Siddhis jsou omluvitelné pouze tehdy, jsou-li doprovázeny džňánou, jak tomu bylo v případě mudrců, jakými byli Vasištha, Valmíki a jiní. V ostatních případech nemají žádnou duchovní hodnotu a jejich použití nemůže být jiné nežli vysoce škodlivé těm, kdo je používají, těm, kdo jsou slabodušší a sednou těmto silám na lep.
2. Návštěvník: Můžeme dosáhnout toho, že budeme neviditelní jako jogíni Vasištha a Visvámitra?
Bhagaván: To jsou jen vedlejší záležitosti. Je tohle hlavní objekt vašeho zájmu? Cožpak nejste Já? Proč se staráte o jiné záležitosti? Držte se podstaty. Všechny ostatní učené teorie zamítněte jako zbytečné. Kdo si myslí, že neviditelnost znamená svobodu, se mýlí. Nic takového není nutné. Nejste tělo. Tak co na tom záleží, jestli nějak zmizí? Z podobných projevů neplyne žádná velká výhoda. Důležité je jedině dosažení skutečnosti. Stěžejní je ztráta já, a nikoli ztráta těla. Skutečným otroctvím je ztotožnění Já s tělem. (hovor 32)
S. S. Cohen: Sádhana, tedy hledání absolutna, spočívá v mentální a duchovní očistě prostřednictvím jógové praxe. Siddhis se ovšem týkají jen těla a mohou se náhle objevit či stejně tak zmizet. Siddhis způsobují, že člověk slyší, co obvykle není slyšet; vidí, co není vidět; nebo cítí, co není cítit. Jinak řečeno – siddhis se ubírají přesně opačným směrem, než kterým se má vydat opravdový hledající. Zvyklosti a náklonosti těla odmítáme proto, abychom upevnil svoji pozornost na vědomí, které tělo používá a které je jedinou věčnou skutečností, jejíž dosažení nás zcela vysvobodí z otroctví těla a z bídy nevědomosti. Siddhis jsou, jak už bylo zmíněno v předchozí poznámce, věčnou nevědomostí. A nevědomost posiluje ego, které se snažíme zničit. Přemýšlejme o velikášství, popularitě a zbožštění nějakého jasnovidce a o síle, která skrze pověrčivost a lehkověrnost ovládá slaboduché, kteří se seběhnou zdaleka, aby spatřili někoho, kdo předvádí siddhis, zatímco si nevšímají mudrce, který dosáhl úplného sjednocení s Bohem a má tak možnost ukázat přímou cestu k pravdě a blaženosti. Musíme také pomyslet na to, že siddhis zpravidla nejsou známkou duchovní velikosti.
Bhagaván považuje siddhis za „vedlejší záležitosti“. Pro opravdové hledání pravdy jsou zcela bezvýznamné. Podle Bhagavána ze siddhis „…neplyne žádná velká výhoda“. Skutečnými siddhy (vládci nad siddhis) jsou džňáninové, kteří se se siddhis nechlubí a jen zřídkakdy je projevují. Naopak neučí nic jiného, nežli vědu o absolutnu a o cestě, která k němu vede. Džňáninové se nezabývají pěticí lidských obalů (fyzické tělo, jemnohmotné atd.), nezajímají se o stvoření, posmrtný život, mentální a astrální úrovně, víly, duchy apod. Se vším tím haraburdím, které se na nás valí ze všech stran, nelze poznat skutečnost. Historky o vílách, pokud je bereme vážně, nám uzavřou cestu k brahman. Ryzí a opravdoví hledají se samozřejmě ničím takovým nezabývají.
Bhagaván pokračuje:
3. Bhagaván: Odložte klamné představy a přímo vnímejte skutečnost. To jediné má cenu. Když roztavíte zlatý šperk, záleží pak na tom, jestli byl roztaven najednou, nebo po částech, nebo jaký měl předtím tvar? Mějte zájem jen o zlato (tj. o Já). Poznejte Já. (hovor 32)
S. S. Cohen: Nakoupíme-li zlato, nezajímáme se, jaký mělo předtím tvar, jakým způsobem bylo roztaveno atd. Stejně tak nemáme plýtvat časem a zjišťovat, jak se stalo, že jsme se narodili, jak zemřeme, kolik jsme navštívili sfér a planet, pokud jsme vůbec nějaké navštívili, a čím jsme byli v minulých životech. Všechno tohle představuje smetí, postradatelné zajímavosti, „klamné představy“, jak říká Bhagaván, které musíme odložit. To, co chceme, je zlato – tedy poznat Já – sám sebe a být tím. Pak je hádanka vesmíru vyřešena. Vesmír nějakého jasnozřivce je jen romantickou představou, i když jeho jasnozření může být skutečné. To, co vidí, je klamné jako jsou klamné sny a jako je klamný i tento stav bdění, který musíme překonat, nežli se jím nechat pohltit. Jedinou skutečností je snící. Sen je naprostým sebeklamem, halucinací. Vnímající je zlato. Vnímané je odpad. Já hledajícího je skutečnost a k němu musíme naši pozornost nasměrovat.
