8. 12. 2024
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Svět, 8 - 9
8. Návštěvník: Věří Bhagaván v evoluci?
Bhagaván: Evoluce musí vést od jednoho stavu ke druhému. Může dojít k evoluci, když neexistují rozdíly? Říkáte, že evoluci dosvědčují slova Šrí Krišny k Ardžunovi, že hledající získává poznání po vícero zrozeních, a tak poznává „sebe“. Nesmíte však zapomínat, že Bhagavadgíta začíná slovy: „Nebylo, že bych nebyl já, nebo ty, nebo tito vojevůdci,… nikdo se nerodí, nikdo neumírá,“ atd. Není tudíž žádné zrození, žádná smrt, žádná přítomnost, na kterou hledíte. Skutečnost byla, je a vždy bude. Je neměnná. (hovor 264)
S. S. Cohen: Tazatel je teosof. Spatřuje vývoj forem a podobně jako Ardžuna a Darwin to mylně pokládá za evoluci života, který je neměnný. Když Šrí Krišna viděl, že Ardžuna není schopen chápat jeho slova o nepodmíněnosti subjektu, který není zrozen a ani neumírá, otáčí list a začíná hovořit jazykem, kterému Ardžuna rozumí. To, co se pohybuje, mění a vyvíjí, je forma, v níž život dlí, nebo jsou to myšlenky, představy a názory, které jsou funkcemi života a nejsou tím, čím je myslící či chápající. Všichni můžeme pozorovat, jak lidé mění své názory o světě a jeho událostech, a to od dětství až po stáří, přičemž samotný člověk (ve smyslu toho, čím skutečně je – pozn. překl.) zůstává stále stejnou bytostí. Život je neměnný a vždy dokonalý, takže nemá potřebu podstupovat evoluci. Život je čiré vnímání, tedy věčná existence, která není ohraničená žádnými hranicemi, jejichž řetězy by bylo potřeba rozbíjet evolucí. Připisovat životu vývoj je běžnou chybou lidského náhledu, nebo také nedostatkem přesnosti vyjadřovacího jazyka, což vede k evoluci a reinkarnaci. I písma hovoří o znovuzrozování, ačkoli ví, že hovoří tak, jako Šrí Krišna v Bhagavadgítě. Písma sdělují pravdu miliónům Ardžunů každého věku. K sádhakům, připraveným přijmou absolutní pravdu, však hovoří rozdílným jazykem.
9. Návštěvník: Co bychom měli učinit ke zlepšení světských poměrů?
Bhagaván: Jste-li zbaven bolesti, pak nebude bolest nikde. Trápení je tu kvůli vašemu vidění světa jako něčeho vnějšího, a také kvůli úsudku, že svět působí trápení. Ale obojí, jak svět, tak i trápení, je uvnitř vás. Budete-li hledět do nitra, nebude existovat žádné trápení. (hovor 272)
S. S. Cohen: Opět je tu názor, že neseme tíži světa. Doléhá na nás jeho bída. „Co máme udělat, abychom ho zlepšili?“ Je tohle pravou formou nesobeckosti – altruismu? Lze považovat život toho, kdo se znepokojuje světem, za nesobecký? A když ne, tak jak poznáme pravou hodnotu altruismu?
Tohle však nezatěžuje Bhagavána, řešícího otázku z absolutní úrovně. Díváte se vně, říká nám Bhagaván, a vidíte svět, a pak si začnete dělat starosti s jeho bolestí. Ale opravdu existuje svět, jehož trápení bychom měli brát vážně? Celé drama se odehrává prostřednictvím vaší mysli a v mysli. Jste jako zloděj, převlečený za policistu, který honí zloděje. Veškerá přehlídka soucitu a starosti o svět je představením zločince, který je za svět a jeho utrpení odpovědný. Svět a jeho utrpení vytváří myslící mysl a tato myslící mysl nyní pózuje jako spasitel světa. Bhagaván po nás vlastně žádá, abychom nebyli pokrytci. Máme vykořenit vlastní hříchy a pak zjistíme, že nikde už žádné hříchy nejsou.
