15. 11. 2024
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Svět, 5 - 7
5. Návštěvník: Je svět vnímán i po uvědomění Já?
Bhagaván: Záleží na tom, jestli je svět vnímán, nebo ne? Adžňánin (člověk bez poznání) vidí džňánina a je zmaten. Svět vnímají oba, ale jejich náhled se liší. Vezměte si jako příklad biograf. Na plátně se pohybují obrázky. Co zůstane, když obrázky zmizí? Jen samotné plátno. Stejné je to světem. I když se svět projevuje, hledejte toho, komu se projevuje. Držte se tohoto podkladu – Já. Když se držíte podkladu, záleží pak na tom, jestli se svět projevuje nebo se rozplyne? (hovor 65)
S. S. Cohen: Člověk s tazatelem soucítí. Jeho zvídavost je běžně rozšířenou slabůstkou. Bhagaván se zkraje své odpovědi snaží upozornit na fakt, že džňánin nic nezíská vnímáním světa a stejně tak nic neztrácí, když svět nevnímá. To, na čem nejvíce záleží, je bytí, a tím je sám člověk – jako to, čím je sám o sobě – dokonalý a úplný. Džňánin je v tomto bytí pevně zakotven. Proto jen málo záleží na tom, zda vnímá, nebo nevnímá vnější svět.
Dohadovat se o mentálním stavu džňánina, nebo svrchovaného brahman, představuje mrhání sil. Adžňánin o tom nemá ani páru. Džňánin a brahman jsou jedno a totéž, ovšem u džňánina se projevuje zdání činnosti, která je však vpravdě nečinností. Tyto aktivity lze přirovnat k pohybům obrázků na filmovém plátně. Ve skutečnosti neexistují. Ať už se na filmovém plátně projeví cokoli, není to žádná činnost. Je to jen zdání činnosti, protože skutečné je jen plátno a obrázky jsou neskutečné, stejně jako je skutečné jen Já, a ne činnosti. Činnosti a svět, v němž se tyto činnosti uskutečňují, jsou oboje neskutečné. Já představuje plátno a vnímající divák se všemi obrázky a světy jsou neživým projevem na plátně čili v Já.
Bhagaván prohlašuje, že jsme-li popleteni tím, co vidíme, máme stočit pozornost na sebe, na vidoucího. Buďte si jisti, že když to budete dělat stále znova a znova, zajistí vám to úspěch.
6. Bhagaván: Ptáte se, jak odvrátit mysl od světa? Existuje svět mimo Já? Říká svět, že existuje? Nejste to vy, kdo prohlašuje, že je tu svět? Najděte ono já, které takto mluví. (hovor 81)
S. S. Cohen: Jádro odpovědi je stejné, jako v předchozím případě. Liší se však formou. Ve všech základních principech odhalujeme jednotu v podstatě, ale různost v projevení. Tato různost představuje povrchní podobu. Rozdíly v otázkách vedou k rozdílům v odpovědích a tyto rozdíly při duchovním hledáním jsou zodpovědné za vznik všech duchovních písem světa. Jinak by bylo možné i rozsáhlé Védy shrnout do jediné slabiky – ÓM.
Myšlení je svět, vytváří svět. Myslíme a naše myšlenky se projevují jako vnější objekty. Představa, že svět existoval před naším narozením a bude tu i poté, co zemřeme, což dosvědčuje věda i historie, nemění nic na skutečnosti, že tato vědecká a historická fakta jsou naše přítomné myšlenky či představy. Představy, které nás navštěvují tak dlouho, dokud jsme v bdělém stavu. Když však složíme hlavu na polštář a usneme, všechny světy a miliardy prošlých věků se zhroutí jako domeček z karet. A spolu s nimi zmizí i historie lidí, kteří tu byli před námi, a i svět, který těmto lidem předcházel atd. A přesto, navzdory naprostému vymizení myšlenek bdělého stavu, navzdory úplnému vyzmizíkování vesmíru – v našich postelích – my stále JSME. Cestujeme do nových krajin, plavíme se po nových mořích, ačkoli jsou tyto země a oceány jen naším vlastním výtvorem, stejně jako ty v bdělém stavu. Skutečný je proto jen ten, kdo sní stav bdění, kdežto jeho sen je naprostým klamem.
7. Návštěvník: Svět je materialistický. Jak je možné jej napravit?
Bhagaván: Říkáte, že svět je hmotný. To, jestli je hmotný, nebo duchovní, záleží na vašem náhledu. Učiňte svůj náhled správným. Stvořitel ví, jak se o své stvoření postarat. (hovor 240)
S. S. Cohen: Poslední věta nás přiměje pomyslet na politika, sociálního pracovníka, filantropa, ekonoma či dokonce na kněze, který by rád pomohl národu a světu a neustále přemýšlí, jak chránit lidstvo před bídou a neštěstím. Bhagaván fakticky říká, že je tu síla, která se stará o vše. Kdo jste, že si představujete, že můžete konat či nekonat podle své vůle? Tyto starosti svědčí o neznalosti prozřetelnosti či o přisvojení si jejích funkcí. Hledající se musí takovýchto předsudků zbavit. Od nich se očekává, že svoji cestu začnou se silnou vírou ve vševědoucnost a všemohoucnost svrchovaného bytí, které hledají. Sloužit ostatním je povoleno jen tehdy, je-li to vykonáváno jako prostředek sebeočisty a jako sádhana, mající za konečný cíl džňánu (poznání). Najděte pravdu (skutečnost) a celý svět bude v pořádku – „…učiňte svůj náhled správným, protože svět odpovídá vašemu náhledu.“
