28. 1. 2025
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Svět, 10 - 13
10. Návštěvník: „Existují duchovní hierarchie, jak to tvrdí všichni zakladatelé náboženství, které se starají o duchovní prospěch lidstva?
Bhagaván: Možná existují, možná ne. V nejlepším možném případě je to jen domněnka. Átman je pratjákša (zřejmý sám o sobě). Poznejte ho a skoncujte se spekulacemi. Jeden člověk duchovní hierarchii přijme a jiný zase ne. Nikdo ale nemůže popřít Já. (hovor 274)
S. S. Cohen: Zdůraznil jsem větu „je to jen domněnka“. Měli bychom ji považovat za směrodatný výrok mistra, protože nikdo nemá takové způsoby poznání, aby s konečnou platností rozhodl, jestli tyto hierarchie existují, nebo ne. Uslyšíme-li jiná podobná tvrzení, mějme tento výrok Bhagavána vždy na paměti.
Ale i kdyby tyto hierarchie existovali, pomůže nám to v dosažení skutečnosti? Samozřejmě, že „dohled nad duchovním prospěchem lidstva“ zní nesmírně přitažlivě. Otázkou však je, za předpokladu, že je to pravda, jak může něčí dohled z jakési neznámé, vzdálené sféry, která je mimo svět, rozvinout mé duchovní blaho a pomoci mi dosáhnout skutečnosti – což je proces, který musím podstoupit já sám uvnitř mého vědomí, skrze přímé vedení a přítomnost mistra, který skutečnosti sám dosáhl, čímž se stal ztělesněnou skutečností. Taková bytost je pro tuto práci mnohem více kompetentní nežli nějaký neviditelný a vzdálený „strážce“. Praktickému a racionálnímu hledajícímu se to vše jeví zastřeně a zamlženě. Nehodlá v náruči svírat stíny a spekulativní hypotézy. Cesta je příliš prostá na to, aby připouštěla tyto nejisté spletitosti. Bhagaván říká, že pravda je zjevná sama o sobě. Nezávisí na odhalení hierarchií, ale v odkrytí mysli či bytosti, která objevuje hierarchie a vše, co je poznatelné. A protože každý jsme bytostí, plyne z toho, že každý člověk je sám o sobě pravdou a obsahem všeho existujícího. Je faktem, kterému nelze odporovat. Nejpraktičtější a nejrozumnější radou je „poznejte sami sebe.“
Bhagaván pokračuje:
11. Bhagaván: Neexistuje nic od Já oddělené. Dokonce ani duchovní hierarchie nemohou existovat mimo Já. Jsou jen v Já a existují jako Já. Uvědomění si Já představuje jediný cíl pro všechny. (hovor 274)
S. S. Cohen: Bhagaván zde uhodil hřebík na hlavičku. I duchovní hierarchie – pokud existují – jsou součástí jediného, absolutního Já. Tak proč zrovna teď nehledat samotné Já. Proč plýtvat časem na druhotné, vedlejší záležitosti, které nikam nevedou?
12. Jeden z Bhagavánových sloužících se zeptal: „Šrí Bhagaván prohlásil, že skutečnost a mýtus jsou jedním, a tím samým. Jak je to možné?“
Bhagaván: Tantrikové a i jiní říkají, že projevy jsou skutečné, protože jsou součástí skutečnosti, v níž se projevují. Nejsou oboje prohlášení stejná? Tohle jsem měl na mysli, když jsem říkal, že skutečnost a klam (projev) je jedno a totéž.
Odpůrci tohoto názoru však pokračují: Porovnáme-li podmíněnou a nepodmíněnou iluzi, pak projev vody ve fata morgáně je čistě iluzorní, protože tuto vodu nelze k ničemu použít. Projevy světa jsou však něco jiného, protože jsou účelné.
Jak sladit tohle druhé tvrzení s prvním? Projev nemůže být skutečným jen proto, že slouží nějakému účelu. Sny slouží snovým účelům. Snová voda například uhasí snovou žízeň. V bdělém stavu je však snový výtvor popřen. Co není trvalé, nemůže být skutečné. Skutečné je skutečné vždy, a ne, že je to jednou skutečné a jindy neskutečné (jednou to existuje, a pak neexistuje – pozn. překl.). Je to stejné jako s kouzlem, které vypadá skutečně, ale je to jen klam. Stejně tak je neskutečný svět, bez ohledu na skutečnost, která tvoří jeho podklad. (hovor 315)
S. S. Cohen: Zde máme odpověď nějakému tantrikovi, který zastává názor, že svět není jen nějakou iluzí jako fata morgána, protože na rozdíl od ní slouží jistému účelu. Bhagaván vyvrací argument prospěšnosti coby měřítko skutečnosti, a to analogií snových objektů, které ve světě snů mají svůj užitek. Snový oheň například umožní uvařit snové jídlo, které ukojí snový hlad atp. ačkoli nic z toho (v bdělém stavu) neexistuje. Ověřením skutečnosti není užitečnost, ale trvalá existence, která vytváří projevy tohoto světa – vnímaného ve stavu bdění či snění – jako pomíjivé, a tedy iluzorní, zatímco skutečnost je stálý podklad, na němž se tyto projevy objevují. Podkladem snu je snící. Snící bdělého stavu je podkladem pro projevy světa bdění. On je skutečný. Projevy skutečné nejsou. A stejně jako snící a bdící jsou jednou bytostí (jsem to vždy „já“, není to nikdo druhý – pozn. překl.), tak je i džíva (jedinec) absolutním brahman. Totožnost džívy a brahman deklarují písma: „Není rozdílu mezi džívou a brahman.“
Následující text to jasně vysvětluje.
13. Bhagaván: Na filmovém plátně se objeví oheň. Zapálí plátno? Promítne se tam vodopád. Bude plátno mokré? Objeví se tam nože, proříznou plátno? Oheň, voda atd, jsou jen projevy na plátně brahman (Já) a nijak na něj nepůsobí. (hovor 316)
S. S. Cohen: Tady máme praktické a dokonalé objasnění slov Šrí Krišny z Bhagavadgíty, že oheň to (Já) nespálí, voda nesmáčí a meč nerozsekne. Pak už se nemůže nikdo vymlouvat na neznalost. Těžko si nějaký inteligentní člověk bude v kině myslet, že se nedivá jen na obrázky a nepozná, že obrazové plátno, na němž běsní oheň, voda i meč, je naprosto nedotčeno vzplanutím filmového pásku. Plátno symbolizuje vnímající mysl. Je to subjekt, o němž se zmiňuji v předchozí poznámce, a požár filmového pásku představuje svět.
