9. 8. 2022
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Štěstí a utrpení, 7 - 9
7. Bhagaván: Svět je tu kvůli já-myšlence. Jestliže tato myšlenka dojde konce, ukončí se i trápení. Osoba, která spala, je totožná s tou, která nyní bdí. Ve spánku je štěstí, zatímco během bdění existuje bída. Ve spánku žádná já-myšlenka neexistovala, existuje však nyní, když bdíme. Stav štěstí ve spánku je prostý úsilí. Měli bychom se tedy snažit, abychom tohoto stavu dosáhli i během bdění. K tomu je nutné úsilí. (hovor 222)
S. S. Cohen: Bhagaván nám neustále vtlouká do hlavy, že štěstí pochází jedině z Já. Kdykoli na sebe myslíme jako na oddělenou bytost – na já – pak je tu také myšlenka světa: ty, oni, on a milión dalších myšlenek. A jakmile je tu svět, tak je tu i utrpění. Je třeba mít na paměti, že tohle je neúprosný zákon. Svět je proto stavem bídy. Naprosto zbídačený člověk bere drogy, nebo se opíjí do nevědomí, kdy může na nějakou dobu v blaženosti spánku zapomenout na sebe a svoji bídu. Ve spánku panuje osvobození od myšlení, a tím i od bídy. Jakmile se omámený člověk probudí, znovu si začne své trápení uvědomovat.
Abychom se tedy navždy zbavili utrpení, musí náš spánek trvat i v bdělém stavu a navzdory světu. To je cílem veškeré jógové praxe a říká se tomu samádhi, což představuje stav spánku během bdění, k němuž musí směřovat veškeré úsilí.
(Pozn. překl.: Bhagaván – a nejen on – jasně říká, že skutečnost, Já, pravý stav bytí, leží mimo či za stavy bdění, snění a spánku. V tomto duchu je třeba chápat poslední dvě věty komentáře.)
8. Ochočená veverka čeká na příležitost, aby utekla ze své klece. Bhagaván k tomu poznamenal: „Všichni chtějí utéci ven. Pro ty, co utečou, neplatí žádné omezení. Štěstí se ale nachází uvnitř, a ne vně.“ (hovor 229)
S. S. Cohen: Bhagaván rád používá příklady z každodenního života a tento je krásný a výstižný. Veverka zde představuje člověka, prchajícího ze svého domova – z Já – Srdce – aby prožíval bolesti a potěšení světa různosti, třebaže to znamená bezdomovectví a vyhnanství.
„Všichni chtějí utéci ven“ – tohle platí pro většinu lidí, kteří jsou raději sváděni stínohrou světa, než aby zůstali doma – ve svém míru a tichu.
Ochočená veverka je ta, kterou ášram chová v kleci, aby ji ochránil před kočkami. Mladé veverky občas vypadnou z hnízda na stromě a jsou pak zcela bezmocné. Byl to Bhahagaván, kdo ji zvedl a staral se o ni, dokud nevyrostla a nedokázala se o sebe sama postarat. Pak ji propustil.
9. Bhagaván: Objekty (smyslového vnímaní), emoce a myšlenky – to vše jsou mentální představy. Mysl povstane poté, co se objeví já-myšlenka čili ego. Odkud se bere? Z obsahu vědomí neboli z čiré inteligence.
Návštěvnice: Je to duše?
Bhagaván: Duše, mysl, ego jsou jen slova. Není to nic určitého, co by existovalo. Jedinou skutečností je vědomí.
Návštěvnice: Pak ale vědomí nemůže poskytnout žádné potěšení.
Bhagaván: Podstatou vědomí je blaženost. Existuje jen blaženost. Není nikdo, kdo by si užíval potěšení. Ten, kdo zažívá potěšení i samotná radost – to obojí vplyne v blaženost.
Návštěvnice: Běžný život zahrnuje potěšení a bolest. Neměli bychom ale zažívat jen potěšení?
Bhagaván: Štěstí spořívá ve stočení mysli do nitra a v tom, že ji zde držíme. Bolest vzniká, když mysl vychází vně. Existuje jen štěstí. Nedostatku štěstí říkáme bolest. Naší podstatou je štěstí – blaženost (ánanda). (hovor 244)
S. S. Cohen: Vědomí, Já, bytí – to je jedna a tatáž skutečnost. Jak jsme už slyšeli, Já je míruplná blaženost (ánanda). Touto blažeností jsme my – v naší podstatě. Když však „my – mysl – vycházíme vně“, abychom použili Bhagavánova slova, když jsme extrovertní a považujeme tělo za nás samotné, pak mu dáváme jméno, takže se jím stáváme – jsme tělem a jménem – pak štěstí neprožíváme. Bereme na sebe utrpení, protože pán či paní ten a ten, nebo ta a ta, jsou dědici utrpení. Jinak řečeno – představujeme si, že jsme ne-Já a stejným způsobem si představujeme – bereme na sebe – utrpení a bolesti ne-Já. Tuto klamnou představivost způsobuje extroverze – stočení mysli vně. Místo abychom hleděli do nitra v čirém a blaženém nazíraní světa, tak se díváme vně na svět obtěžkaný bídou a chorobnou zkázou. Hledíme na to v těle, které podléhá rozkladu a o kterém se domníváme, že jsme to my.
„Duše, mysl, ego jsou jen slova. … Jedinou skutečností je vědomí.“ To je příhodná připomínka, že se nemáme ztrácet v hlomozu slov, které jsou vlastně beze smyslu. Bhagaván je skrznaskrz praktický. Nikdo neví, co je duše nebo ego, i když ta slova mechanicky opakujeme. Všichni však víme, co je uvědomění, co je to vědomí a nevědomí, protože každý den vidíme lidi v bezvědomém stavu – jak spí, sní, nebo jsou pod narkózou. Bhagaván proto používá slovo vědomí pro Já a pro všechna jeho synonyma – duše, duch, mysl, poznání, inteligence, a dokonce i ego, což je jen chybné pojmenování Já.
