20. 7. 2023
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Osud a svobodná vůle, 9
9. Návštěvník: Snažím se o získání silné vůle. Po všech letech snah zjišťuji, že jsem stále na začátku. Není tu žádný pokrok.
Bhagaván: (neodpovídá)
Návštěvník: Jakými způsoby lze získat silnou vůli?
Bhagaván: Vaše představa silné vůle je, že přináší úspěch. Silná vůle má být chápána tak, že je to posílení mysli, aby byla schopná vyrovnaně snášet úspěch i neúspěch. Neznamená to, že mysl dosáhne všeho, po čem touží. Proč by se naše snahy měly vždy setkat s úspěchem? Úspěch rozvíjí namyšlenost, a tím se zastavuje duchovní vývoj člověka. Nezdar je naproti tomu prospěšný. Člověku otevírá pohled na jeho omezení a připravuje ho k odevzdání sebe sama. Sebeodevzdání je synonymem věčného štěstí. Člověk by měl za všech okolností usilovat o rovnováhu mysli. To je silná vůle. Úspěch a neúspěch jsou výsledkem osudu a nikoli silné vůle. Člověk může dělat jen dobré a šlechetné činy, a přesto jde od jednoho neúspěchu ke druhému. Někdo může naopak konat zlo a bude mít stále úspěch. Neznamená to, že by jeden měl silnou vůli a druhý ji neměl. (hovor 423)
S. S. Cohen: Celý rozhovor se týká člověka, který kvůli opakovaným zvratům v podnikání ztratil důvěru v sebe sama a snaží se teď najít způsob, jak ji znovu získat. Mylně spoléhá na silnou vůli. Člověk si může silně věřit, ale může postrádat chuť do práce. Případ tazatele je ale opačný. Má chuť pracovat, ale na svoje schopnosti se kvůli neustálým nezdarům v minulosti dívá pesimisticky. Bhagaván mu radí, aby vyvinul vyrovnaný postoj jak k úspěchu, tak k neúspěchu, protože úspěch i neúspěch závisí na jeho osudu. Současně vyzdvihuje nezdar, jako ve svém důsledku duchovně prospěšnější, protože ničí namyšlenost a podporuje vajrágju (odpoutanost, nežádostivost), která urychluje dosažení nejzazšího cíle. Většina lidí žije v propastné iluzi o svém úžasném osudu. Ba co víc – naprosto si nejsou vědomi svých slabin, svých tamasických a radžasických tužeb a chování. Pokud tyto lidi na jejich slabiny přímo upozorníte, počítejte s tím nejzuřivějším odporem. Jak tedy může Bůh otevřít jejich oči a zachránit je z této opojenosti sebou samým (svého ega)? Podaruje je katastrofami a neštěstím, aby otřásl jejich vzdušnými zámky a narušil tlustou skořápku jejich arogance. Pýcha, pramenící z bohatství, společenského postavení, slávy, učenosti a vůbec nejhůře ze všeho z rodokmenu, se nakonec sama zničí a semele člověka tak, že jej nakonec dovede k věčnému dobru.
