24. 6. 2023
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Osud a svobodná vůle, 7 - 8
7. Návštěvník: Šrí Rámakrišna říká, že nirvikalpa samádhi nemůže trvat déle než jednadvacet dní. Pokud je delší, tak člověk umírá. Je to pravda?
Bhagaván: Když je prárabdha karman (osud) vyčerpán, ego se kompletně rozplyne, aniž po něm zbyla nějaká stopa. To je konečné osvobození. Dokud není prárabdha karman bezezbytku vyčerpán, pak bude ego vystupovat dokonce i u džívamuktů (osvobozených bytostí), byť ve své čisté formě. Pořád pochybuji o tvrzení maximální trvání nirvikalpa samádhi v délce jednadvaceti dní. Říká se, že lidé nemůžou přežít třiceti nebo čtyřicetidenní půst. Ale jsou tací, co se postili déle, třeba sto dní. Znamená to, že se jejich prárabdha karman ještě nevyčerpal.
S. S. Cohen: Odpověď se týká výroku, o němž se má za to, že jeho autorem je velký světec 19. století. Podle tazatele nemůže nirvikalpa samádhi trvat déle než jednadvacet dní. Jinak následuje smrt. Už při prvním zamyšlení se to zdá velmi zvláštní. Rámakrišna měl zřejmě na mysli, jak to bylo občas mylně zmiňováno, že neustálý pobyt v samádhi s naprostou ztrátou vědomí světa a trvající jednadvacet dní, nemůže tělo bez potravy vydržet. Ale ani to nemusí být pravda. Naprosté nevědomí světa se nikdy netýká skutečného samádhi (viz kapitola 13, část 48), protože to už není samádhi, ale sušupti (hluboký spánek). Co trvá tak dlouho a je chybně považováno za nirvikalpa, je jen nápodoba, jistý druh kataleptického transu, kterému se říká lája. Podobá se to hlubokému spánku či ztrátě vědomí s naprostým nevědomím Já i světa, což je v rozporu se zkušeností nirvikalpa, kde vládne jedině Já jako čiré vědomí. Tento trans může být způsobený praxí kévala kumbhaka (zádrží dechu) – viz dodatek na závěr knihy. Máme zprávy o dlouhodobých transech, podobajících se kómatu, které však s pravým nirvikalpa nemají nic společného. Totéž se občas stává některým začátečníkům při introverzní meditaci, kdy bezděčně sklouznou do lája stavu a mylně to považují za samádhi, nebo jsou z toho zcela zmateni a neví, co si o tom myslet.
Pokud by výrok o jednadvaceti dnech byl pravdivý, nezůstal by nikdo, kdo by učil pravdě. Všichni mudrci Upanišad a všechny význačné osvobozené bytosti, o kterých jsme kdy slyšeli, by byli v hrobech a nikdo by o nich nic nevěděl a ani by neměli čas před smrtí kohokoli poučit. Kromě toho by nebyl nikdo, koho by vůbec mohli učit. Jediné, co by zažívali, by byl hluboký spánek, pokud je smyslem onoho výroku neprosté nevědomí světa. Vlastně ani Védy by nepřišli na denní světlo.
Bhagaván prohlašuje, že tělo odchází až poté, co je jeho karman vyčerpán (odžit), a ne dříve. Z mnoha případů víme, že to tak bylo čtyřicet, padesát, nebo ještě více let po dosažení sahadža nirvikalpa. Zářným příkladem je sám Bhagaván. Dosáhl vidéhamukti – konečného osvobození, spojeného s odložením těla – poté, co přebýval padesát čtyři let v trvalém nirvikalpa. A celou tu dobu nám Bhagaván říká, že ego se stále objevuje, dokonce i pro džívanmuktu (osvobozenou bytost zdánlivě s tělem). Objevuje se ale ve své čisté formě, tedy aniž by u džňánina zapříčinilo nevědomost o skutečnosti a utrpení, které z této nevědomosti plyne. To, co může u džňánina způsobit dočasný, vnější dojem skutečnosti světa, a to kvůli intenzitě působení smyslů, se tu nazývá egem, třebaže čistým.
8. Pan K. R. V Ajer: Jak očistit mysl?
Bhagaván: Písma říkají: karmajógou, bhaktijógou a tak dále. Můj sloužící se jednou ptal na to samé. Bylo mu řečeno: „Karmanem (činnostmi) věnovaným Bohu.“ Nestačí, když člověk na Boha myslí, zatímco koná. Musí na něj myslet ustavičně a bez přestání. Pak se mysl očistí. Sloužící to vztáhl na sebe a povídá: „Takže nestačí, že sloužím Bhagavánovi fyzicky. Musím na něj neustále vzpomínat.“
Jinému člověku, který se ptal na to samé, Bhagaván odpověděl: „Představa ‚já jsem tělo‘ musí zmizet prostřednictvím hledání Já.“ (hovor 337)
S. S. Cohen: Sloužící Bhagavánovu odpověď tlumočil správně. Pobývat fyzicky v přítomnosti mistra se nedá srovnat s rozjímáním o něm v mysli. Samozřejmě, že služba mistrovi má nesmírný užitek. Blízkost jeho bytosti má až strašlivý účinek na pročištění vásan. Je to dáno naprostou čistotou jeho mysli. K dosažení osvobození to však nestačí. Očistné procesy jsou jen stupně na cestě. Uschopňují člověka k nastoupení duchovní praxe – meditace a vičáry (zkoumání) – které jediná uschopní mysl pro zakoušení brahman v závěru dlouhé cesty. „Představa ‚já jsem tělo‘ musí prostřednictvím vičáry zmizet,“ prohlašuje Bhagaván.
Cesta služby je cesta podrobení se, které není omezeno časem a prostorem. Není to však záležitost na pár chvil a na pár příležitostí. Trvá to roky neustálého vzpomínání – v mysli – na Boha, gurua či Já.
