30. 5. 2023
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Osud a svobodná vůle, 5 - 6
5. Bhagaván: Svobodná vůle a osud existují neustále. Osud je výsledkem minulých činností. Týká se těla. Ať se tělo chová, jak mu to vyhovuje. Proč se s ním znepokojovat? Proč mu věnujete pozornost? Svobodná vůle a osud trvají tak dlouho, dokud existuje tělo, ovšem džňána (poznání) překračuje obojí. Já je nad objektivním poznáním i nevědomostí. Ať se stane cokoli, stane se to jako výsledek našich minulých činností, působením božské vůle a působením dalších faktorů. (hovor 193)
S. S. Cohen: Vyjádření, že „svobodná vůle a osud existují neustále“, je velmi významné. Usvědčuje ze lži ty, kdo Bhagavánovi přičítali protikladné teorie o tom, že neexistuje ani špetka svobodné vůle, že je tu jen osud, který určuje každou událost a každou zkušenost, kterou procházíme. Přitom je samozřejmé, že osud bez svobodné vůle nemůže existovat. Je to svoboda konat činy, co přitahuje odměnu či trest, tedy osud – karman. Svobodná vůle a osud povstávají současně. Ovšem to, že se karman týká těla a že bychom proto měli nechat tělo konat podle jeho výběru, si vyžaduje jisté vysvětlení.
Osud a svobodná vůle jsou, stejně jako tělo, necitné a mohou působit jen na tělo. Nikdy nemohou ovlivnit inteligentní bytí, které tělo ovládá, a které překračuje jak osud, tak i svobodnou vůli. Dokud tedy převládá pocit „jsem tělo“, tak osud i svobodná vůle vládnou a člověk se zrozuje z jednoho těla do druhého, aby se z osudu vymanil. Ovšem jakmile vysvitne džňána, osud i svobodná vůle přestanou nést ovoce. Karma se zakončí posledním tělem (džňánina) a svobodná vůle už nadále nebudou vůlí jedince (který se obvykle rozhoduje na základě tělesného pocitu já), ale bude to vůle brahman, s nímž jedinec zcela splynul.
Bhagaván proto hledajícímu radí, aby působení osudu nevěnoval žádnou pozornost, protože ten působí jen na přídavky toho, čím člověk skutečně je. Člověk se má od nich oddělit, což ho vymaní z nutnosti se rodit do nových těl, a tedy i ze svázanosti s tím související.
6. Pan B. C. Das, učitel fyziky, se zeptal na vztah mezi svobodnou vůlí a osudem.
Bhagaván: Komu náleží svobodná vůle? „Je moje“, můžete odpovědět. Vy jste mimo dosah vůle i osudu. Zůstávejte tím, čím jste a oboje překročíte. V tomto spočívá podrobení si osudu vůlí. Osud může být poražen. Je to následek minulých činů. Kontaktem s mudrci se špatné tendence vytrácí. To, co se pak odehrává, vidíme ze správné perspektivy.
Já existuji právě teď. Jsem ten, kdo prožívá. Prožívám výsledky svého konání. Existoval jsem v minulosti a budu i v budoucnosti. Co je ono „já“? Hledáním já se dospěje k čirému vědomí, které je mimo dosah konání a prožívání, ke svobodě a štěstí. Pak neexistuje žádné úsilí, protože Já je dokonalé a nezůstává nic, co by bylo ještě k získání.
Dokud je tu individualita (jedinec), člověk je konajícím a užívajícím. Když je ztracena, zavládne božská vůle a ujme se běhu věcí. Jedinec je postřehnutelný druhými lidmi, ti však nedokáží vnímat božskou sílu. Nařízení a omezení platí pro druhé, ne pro osvobozenou bytost.
V posvátných spisech se předpokládá existence svobodné vůle a bere se jako klad. Vychází z toho, že je s ní možno překonat osud. To je moudré. Oheň moudrostí stráví všechny činnosti. Moudrost je získána kontaktem s mudrci, či spíše s jejich mentální atmosférou. (hovor 209)
S. S. Cohen: Všechna písma doporučují konání dobrých činů. Nepřímo tím připouští svobodnou vůli. Pokud by svobodná vůle neexistovala, jak by bylo možné chtít po nás konat dobro? Člověk by pak byl jako stroj, nebo nějaké zvíře, které za své chování není zodpovědné, takže ani nemůže být potrestáno.
Ohněm moudrosti se zde myslí schopnost rozlišování, která je posilována společností mudrců. Rozlišování mezi dobrým a zlým, nezbytnost volby mezi příklonem k dobru a odklonem od zla, přinese nakonec ovoce, které povede ke zmizení konajícího. Neustane tím samotné konání, ale jen náš pocit, že jsme konající. Dojde ke splynutí individuální vůle s božskou, a tím samotné individuality. Od této chvíle platí, že: „…božská vůle se ujme běhu věcí“.
