14. 4. 2023
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Osud a svobodná vůle, 1 - 2
3. kapitola - Osud a svobodná vůle
1. Návštěvník: Může vůbec osud (karman) někdy skončit?
Bhagaván: Osud si sám v sobě nese semena svého zničení. (hovor 11)
S. S. Cohen: Karman je nám určený osud, tvořený našimi svobodnými činy. Do činů patří myšlenky, pocity, motivy, dobré a špatné emoce atd. Při odžívání starého karmanu si člověk vytváří nový tím, jak reaguje na to, co si vlastně dříve způsobil. Zde se dostáváme k otázce svobodné vůle. Trend starého karmanu nemůže změnit. Týká se to např. volby našich rodičů, země a prostředí do kterého se zrodíme, našich fyzických a mentálních schopností a vlastností. Tyto vlastnosti a okolnosti jsou na nás jakoby přilepeny a nemůžeme je změnit. Co změnit můžeme, je způsob, jakým je přijímáme a co s nimi uděláme. Všichni jsem zajedno v tom, že existuje spousta věcí, které máme ve svých rukou. Rozhodnutí je na nás, vykonání je na nás, pohnutky ke konání, včetně duševního postoje, se kterým tak činíme, je také na nás. Tohle je tedy oblast, v níž máme svobodu a kde jsou semena našeho budoucího osudu. Tento osud můžeme formovat, jak chceme. Pokud si však této pravdy nebudeme vědomi, jak je tomu u většiny lidí, tak se necháme unést našimi popudy, a nakonec zabředneme do větších problémů, než v jakých jsme dnes. Nový karman nám většinou nejde hned v patách, takže řetěz našeho otroctví si vláčíme sebou mnohými životy.
Zde nacházíme užitečnost pokynů svatých knih, které se snaží napravit náš pohled na život a naše postoje k jiným, a tím nám pomáhají se z pout karmanu osvobodit. Tyto pokyny a neodbytné rány osudu postupně změkčí naši zatvrzelost, poupraví naše názory, zostří intelekt a pomalu, ale jistě z nás učiní hledající – zprvu jogíny (obecně adepty libovolného dualistického – ve smyslu já a Bůh – duchovního systému – pozn. překl.) a nakonec vyzrálé džňániny, kdy dochází k rozpuštění karmanu. Džňána (poznání) karman naprosto zničí. Nezapomínejme, že všechny tyto změny k lepšímu se neodehrávají v člověku samotném (v tom, čím skutečně je – pozn. překl.), ale ve schopnostech, které jsou na něm navrstvené, tedy v jeho názorech a v jeho konání.
Džňána je tedy výsledkem dobrého karmanu, který je vytvářen dobrou vůlí a ta je následkem neústupného utrpení, jehož příčinou je zlá vůle. Karman je jako neživý stroj, vydávající to, co bylo do něj vloženo. Právě proto Bhagaván začíná své dílo Upadéša Sáram tvrzením, že karman je džada – necitný neinteligentní. To, co způsobuje, že se karman hýbe a jedná jako přísný osud, je energie vytvořená použitím naší svobodné vůle.
Nabízí se otázka, že pokud opakovaně použitá zlá svobodná vůle, zapříčiněná trpkostí z trvale špatného karmanu, způsobuje zhoršení osud, který nás táhne níž a níž, tak jaká je šance, že se z toho vůbec kdy vymotáme? Nesmíme zde zapomínat na spásnou Milost plynoucí z utrpení a na v základě podstatnou čistotu naší přirozenosti, která nám nedovolí zůstat navždy lhostejný k bídě a degeneraci. Není možné, abychom zůstali navěky ponořeni v bezednou nevědomost a nikdy se nepokusili dostat na svobodu. Utrpení a intenzivní nutkání vrátit se sami k sobě, fungují jako plováky a vynesou nás vzhůru z hlubin rozlehlého oceánu samsáry. Působení karmanu, v důsledku utrpení, přináší podněty dobrat se džňány, která karman ničí. V tom je smysl Bhagavánova výroku: „Osud si sám v sobě nese semena svého zničení.“
Je nezpochybnitelné, že karman působí jen na fyzické tělo. Tedy dluh, vzniklý na fyzickém těle, musí být rovněž uhrazen fyzickým tělem, ať už se jedná o toto těle, nebo o nějaké budoucí. Védánta nevěří v nějaké posmrtné dorovnání, proto je znovuzrození nutné.
2. Návštěvník: Určité překvapující zkušenosti se objevují i bez podněcujících tužeb. Odkud se berou?
Bhagaván: Touhy nemusí existovat zrovna nyní. Ovšem kdysi existovali. Třebaže zapomenuty, nyní přinášejí ovoce. Proto se říká, že má džňánin prárabdha karman (osud těla). Tak se to ovšem jeví jen z hlediska ostatních, kteří džňánina pozorují. (hovor 115)
S. S. Cohen: Tazatel si zřejmě myslí, že lidé jsou si vždy vědomi svých mravních prohřešků, opomenutí a hříchů, a že si jsou vědomi jejich účinku na jiné, stejně tak jako svých vlastních tužeb. Tak tomu ale není. Nenažranost a naprostý nedostatek zřetele na cítění a zájmy ostatních jsou bohužel běžným neduhem jak politiky, tak i konkurenčního boje v byznysu a stovek a stovek dalších případů úmyslných i neúmyslných dennodenních chyb vůči našim bližním. Tuto hru, zraňující nevinné, nemůže hrát prozřetelnost. Nevědomost nebo zapomenutí na staré tužby, staré vinny a činy, kterými jsme zapůsobili na sebe i na jiné v tomto či předchozím životě, nevymaže spravedlnost, která je nutná k obnovení narušené rovnováhy. Dokonce i džňánin si přináší svůj osud z jiného života. Ovšem tento osud běží, aniž by se tím pro džňánina vytvářel nový karman, nebo snad i nový zrod, nebo aby mu působil utrpení, jak tomu bývá u jiných lidí. Mysl džňánina, zcela ponořená v Já, zůstává za všech okolností čistá a klidná jako měsíční svit za letní noci. Ostatní, když vidí utrpení jeho těla, si představují, že trpět musí i sám džňánin.
