16. 1. 2021
Rozhovor Narasimha Svámího (?) s Ramanou Mahárišim (3/4)
Vyšlo v časopise The Mountain Path 1983/I
První část rozhovoru...Stoupenec: Kdo jsem?
Maháriši: Co vás v téhle věci napadne jako první?
Stoupenec: Jsem člověk, který tu teď sedí, mluví a poslouchá.
Maháriši: To, co tu sedí s orgánem hlasu a se sluchovým smyslem, je tělo. Jste tedy tělo?
Stoupenec: A nejsem?
Maháriši: Vaše tělo se skládá z rukou, nohou, očí, nosu a tak dále. Jste vašima rukama? Můžete existovat bez rukou?
Stoupenec: Bez rukou existovat mohu, takže nejsem rukama.
Maháriši: A z téhož důvodu nejste nohama, nosem, očima a podobně.
Stoupenec: Správně.
Maháriši: Když nepředstavujete součásti těla, pak nejste ani celým tělem.
Stoupenec: Co z toho vyplývá?
Maháriši: To, co vám náleží, je vaše vlastnictví, nikoli vy sám. Je to tak?
Stoupenec: Vypadá to že ano.
Maháriši: Hovoříte o „mém těle“. Pak je tělo vaše vlastnictví, nebo ne?
Stoupenec: Zdá se, že ano, ačkoli nemohu vidět „já“, které vlastní tělo.
Maháriši: Pak vlastník, vy sám, musíte být neviditelný. Cožpak nejsou nějaké entity, které by byly neviditelné?
Stoupenec: Ano, existují. Démoni, duchové a další.
Maháriši: Takže byste mohl být duchem.
Stoupenec: Jak může být živý člověk duchem?
Maháriši: Kdy bude člověk duchem?
Stoupenec: Po své smrti.
Maháriši: A kde ten duch bude během života?
Stoupenec: Musí být spojený s tělem, nebo v něm musí přebývat.
Maháriši: Jaký je podstatný rozdíl mezi duchem a tělem? Mezi živým a mrtvým?
Stoupenec: Předpokládám, že duch je jemný, zatímco tělo je hrubé a hmotné, a že duch působí na tělo.
Maháriši: Pak tedy ani tělo, ani smysly a ani prána (dech a další vitální funkce) nevytvářejí ducha, který je vámi, je vaším já.
Stoupenec: Ne, nejsou já.
Maháriši: Když uvažujete nebo hovoříte o já, co jiného pociťujete jako součást vás samotných nebo vašeho ducha?
Stoupenec: Říká se, že máme tělo i mysl. Pokud nejsem tělo, pak z toho vyplývá, že jsem mysl.
Maháriši: Co je mysl? Co vytváří mysl?
Stoupenec: To nedokážu říct.
Maháriši: Když se odkazujete na svoji mysl, jaká je představa v pozadí vaší mysli? Mysl určitě nepředstavuje trup s končetinami, hlavou a hlasem, že ano?
Stoupenec: Ne.
Maháriši: Máte cosi jemnějšího nežli toto hmotné tělo, které se vyjadřuje vaším hlasem. Proč zrovna teď hovoříte?
Stoupenec: Abych vyjádřil myšlenky a představy v mé mysli.
Maháriši: Pak obsahem mysli jsou myšlenky a představy a dohromady utvářejí mysl.
Stoupenec: Ano.
Maháriši: Jsou všechny myšlenky a představy téhož druhu, nebo je jedna podkladem druhé?
Stoupenec: Nerozumím.
Maháriši: Když uvidíte člověka, jaké máte myšlenky?
Stoupenec: Pomyslím si, že vidím osobnost s určitými vlastnostmi jako například chytrost, omezenost a podobně.
Maháriši: Jak poznáte, že ten člověk je chytrý, nebo omezený?
Stoupenec: Znám ho z dřívějška.
Maháriši: Takže máte prvotní dojmy, které srovnáváte s dříve nashromážděnými podobnými dojmy. Není tato síla paměti, porovnávání a úsudku o podobnosti či různosti silou vyšší nežli pouhá vnímavost k vjemům?
Stoupenec: Ano.
Maháriši: Jedná se (síla paměti, porovnávání a úsudku o podobnosti či různosti) o sekundární funkci, nazývanou intelekt či buddhi. Co je nadřazené čemu – (1) pocity a myšlenky nebo (2) intelekt?
Stoupenec: Vůdčím je intelekt. On třídí a ovládá myšlenky. Proto je intelekt (buddhi) nadřazen myšlenkám (manas).
Maháriši: Intelekt tedy může být považován za jakýsi vnitřní plášť, za určitý druh středu mysli. Dokážete objevit ještě další vnitřní jádro, pro něž by byl intelekt obalem?
Stoupenec: Do tak záhadné oblasti má mysl nedokáže proniknout.
Maháriši: Proč ne? Zrovna teď jste tam pronikl, protože jste řekl „má mysl“. Vaše myšlenky a vás intelekt začleňujete do pojmu „má mysl.“ Je to tak, že?
Stoupenec: Ano.
Maháriši: Když říkáte „můj intelekt“, tak jaký je vztah mezi vámi a intelektem? Nejedná se o vztah vlastníka a jeho majetku?
Stoupenec: Může to tak být, ale není mi to jasné.
Maháriši: Je váš intelekt po celou dobu neměnný? Je intelekt stejný jak u vás, tak u všech ostatních?
Stoupenec: Ne. Intelekt se v čase mění a také se liší od jednoho k druhému. Je to patrné, když se s někým neshodnu.
Maháriši: Mají všichni lidé stejnou úroveň či stejnou kvalitu intelektu bez ohledu na věk, vzdělání, zdraví a podobně?
Stoupenec: Ne. Děti mají jen málo rozumu. Starší a vzdělanější lidé ho mají mnohem víc. Nemocným lidem se intelekt nedostává. Génius ho má mnoho. Hlupáci, opilci a blázni ho mají jen málo, nebo vůbec žádný.
Maháriši: Kde je intelekt u duševně nemocných?
Stoupenec: Je zahalený, nebo zničený.
Maháriši: Mohou ho znovu nabýt?
Stoupenec: Někteří ano.
Maháriši: Stejně jako když vy obnovíte ukradený majetek. Takže intelekt je váš majetek, schopný zdokonalování, podléhá výkyvům, je náchylný ke zničení a vámi – vlastníkem – může být znovu obnoven. Je to tak?
Stoupenec: Ano.
Maháriši: Pak ale intelekt čili buddhi je jen vaším majetkem.
Stoupenec: Přesně tak.
Maháriši: Co jste potom vy?
Stoupenec: Nedokáži zjistit, co jsem.
Maháriši: Máte na mysli, že váš intelekt vám neukáže, kdo jste.
Stoupenec: Ano, to je to, co chci říct.
Maháriši: Kromě intelektu už další schopnosti nemáte? Proč se nepodíváte, jestli je máte?
Stoupenec: Kde a co mám vidět?
Maháriši: Podívejte se do svého nitra. Podívejte se sám na sebe.
Stoupenec: Jak můžu vidět něco, co je neviditelné?
Maháriši: Nesmíte se dívat fyzickým zrakem.
Stoupenec: Mám něco jiného kromě očí?
Maháriši: Máte vaše já. Dívejte se jím a zkoumejte „kdo jsem já?“.
Stoupenec: Jak můžu vidět své já?
Maháriši: Když mluvíte o já, jste si ho jaksi vědom?
Stoupenec: Ano.
Maháriši: Toto vědomí není vědomí objektů, takže to musí být vědomí čehosi jiného, souhlasíte?
Stoupenec: Co z toho plyne?
Maháriši: Když myslíte na nějaký objekt, jste v tomto objektu pohroužen a absorbován. V ten okamžik nemyslíte na já, ale na objekt, viďte?
Stoupenec: Přesně tak.
Maháriši: Když objekt (mentálně) upustíte, co zůstane?
Stoupenec: Nezůstane nic.
Maháriši: Když jste si všímal objektu, byla tu dvojice všímaného objektu (drišja) a vás, který vnímal (drik).
Stoupenec: Ano.
Maháriši: Když z této dvojice odstraníme to první, objekt čili drišja, co by mělo zůstat?
Stoupenec: Čistě logicky či matematicky by měl zůstat drik, tedy subjekt já. Ve skutečnosti ale nic nenacházím. Když přestanu myslet na objekty, ustanou všechny myšlenky. Nezůstává nějaké osamocené já.
Maháriši: Částečně máte pravdu. Intelektuální a relativní představa já, jakožto subjektu, nemůže existovat bez podobné představy objektu. Subjekt a objekt se objevují společně a společně zase mizí. První, druhá a třetí osob vyskakují z vědomí společně a společně do něj zase skáčou. Ale je tu nějaké vědomí, kromě intelektuálních představ?
Stoupenec: Žádné nevidím.
Maháriši: Máte svůj intelekt v hlubokém spánku? Tedy byl jste schopen v hlubokém spánku vnímání, srovnávání a porovnávání, pamatování si a posuzování objektů?
Stoupenec: Ne. Během spánku nebyly žádné objekty, o nichž by bylo možné myslet, a intelekt v té době neskotačil.
Maháriši: Přesto jste už dříve připustil, že jste pociťoval štěstí.
Stoupenec: Ano.
Maháriši: Tohle povšechné pociťování – co to je? Co je tohle štěstí, které není spojené s žádným objektem či myšlenkou? Co je tohle pociťování či vědomí, kde není sebemenší část intelektu? Už jste zjistil, že podstatou Já je být šťastný a zde, když překročíte intelekt, nalézáte štěstí. Můžete tedy dojít k závěru, že Já a štěstí je jedno a totéž, vnímané jako jedno (dohromady), třebaže tato jednota není vnímatelná intelektem.
Stoupenec: Teď jsem přesvědčen, že to tak musí být. Ale zatím to zcela zřetelně nepociťuji. Necítím absolutní či bezpříčinné štěstí, které překračuje intelekt.
Maháriši: To kvůli vašemu dlouholetému návyku myslet na jiné objekty a ztotožňovat se s nimi. Proto jste nikdy nestál tváří tvář svému Já. Neustále jste rozvíjel svůj intelekt a nikdy vaši intuici. Když nyní směr vaší pozornosti otočíte do nitra, uzavřete se všem vnějším obrazům a na tomto intuitivním (samovolném) pociťování sebe sama budete klesat zpět do temnoty (bezmyšlenkovosti) vaší mysli, pak zahlédnete svůj věrný obraz. Tím bude skutečnost, realizace, ten, kdo realizoval čili Já, jednota, kterou slova nemohou popsat a mysl jí nemůže dosáhnout a lze ji pouze opsat slovy sat-čit-ánanda, což je existence či skutečnost, vědomí či ozařování a blaženost.
