9. 1. 2021

Rozhovor Narasimha Svámího (?) s Ramanou Mahárišim (2/4)

---

První část rozhovoru...

Maháriši: Proč znovu pochybujete?

Stoupenec: Bezesný spánek se mi jeví tak neurčitě. Není tak jasný a přesvědčivý jako skutečnost, kterou vnímám teď během bdělosti.

Maháriši: Říkal jste, že míváte také sny, že ano?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Když prožíváte sen, nezdá se vám také pravdivý a skutečný?

Stoupenec: Obvykle ano. Sem tam je nějaká výjimka.

Maháriši: Výjimky nechme zatím stranou. Ve snu tedy nacházíte skutečnost. Tak proč říkáte, že jsou sny neskutečné?

Stoupenec: Sny jsou často takové míchanice nemožných, nepravděpodobných a absurdních okolností. Stojím například na zemi, najednou se vznesu do vzduchu a pak jsem zase zčistajasna starý, nebo mladý a podobně.

Maháriši: Tyhle snové zkušenosti jsou absurdní či vyloučené jen když je hodnotíte měřítky bdění. Když je však budete posuzovat podle měřítek snů, nebudou se vám během snění zdát nemožné či absurdní.

Stoupenec: To je pravda.

Maháriši: Jaký je další důvod, že trváte na názoru o neskutečnosti snů?

Stoupenec: Z mého bdělého stavu nelze sny potvrdit. Třeba se mi zdá, že plavu a topím se, ale když se vzbudím, jsem suchý a v mé posteli není žádná voda.

Maháriši: Stejně tak ale nelze ve snu potvrdit zkušenosti vašeho bdění.

Stoupenec: Nelze. Obvykle má každý stav svoji nezávislou jsoucnost.

Maháriši: Tak proč říkáte, že skutečné je jen bdění, ale nikoli už snění?

Stoupenec: Mnohem více svého času strávím v bdění. Tato zkušenost je delší. Teď mohu o skutečnosti vědomě diskutovat. Světlo uvědomění se mi nyní jeví silnější a jasnější. Tyto zkušenosti si mohu do nekonečna potvrzovat s mnohými lidmi. Všichni souhlasí s tím, že bdění je skutečným stavem a sny jsou neskutečné.

Maháriši: Všichni, nebo téměř všichni se shodnou na tom, že slunce vychází každé ráno a večer zapadá. Budete kvůli tomu tvrdit, že se slunce pohybuje kolem země?

Stoupenec: Ne.

Maháriši: Proč ne?

Stoupenec: Protože zeměpis, astronomie a vědecké bádání vyvrací prvotní dojem mysli.

Maháriši: Tak proč se nezabýváte podobným vědeckým zkoumáním snového a bezesného stavu?

Stoupenec: Ano, souhlasím, to bych měl.

Maháriši: Tak se podívejme na fakta. Říkal jste, že existovaly výjimky při pociťování skutečnosti ve snech. Jaké výjimky to jsou?

Stoupenec: Občas si ve snu uvědomujeme, že je to sen, což dosvědčuje neskutečnost snů.

Maháriši: Není to právě naopak? Není to tak, že když se v primárního snu odehraje druhotný sen, pak stejně převládá pocit, že primární sen je pravdivý a skutečný, zatímco druhotný sen je pociťován jako neskutečný?

Stoupenec: Vypadá to tak.

Maháriši: Existuje ještě nějaká další výjimka?

Stoupenec: Ve snech se příležitostně vyskytuje nejasný a zmatený pocit neurčitosti

Maháriši: Nezažívají někdy i lidé v bdělém stavu pocit neskutečnosti událostí, zvláště při nezměrném smutku nebo po hlubokém zasnění?

Stoupenec: Ano, občas to tak mají.

Maháriši: Přesvědčí vás tyto výjimky z bdělého stavu, že je tento stav neskutečný?

Stoupenec: Ne. Tyto zkušenosti jsou mimořádné a mé závěry se musí opírat a normální a spolehlivé údaje.

Maháriši: V pořádku, ale snový stav není pro zvážení otázky (nepodmíněného štěstí – pozn. překl.) zrovna podstatný ani důležitý. Jinak je tomu u bezesného spánku. Proč nezkoumáte bezesný spánek?

Stoupenec: Jak bych mohl?

Maháriši: Když spíte hlubokým spánkem, jste si vědom svého těla, dechu a mysli či intelektu?

Stoupenec: Ne.

Maháriši: Takže vy sám ve spánku chybíte?

Stoupenec: Vypadá to tak.

Maháriši: Nepřipouštíte, že blaženost bezesného spánku si každou noc užíváte vy?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Když jste ji zakusil vy, pak musíte existovat, abyste zažil blaženost – blaženost prostou všeho vnějšího a prostou nesourodých myšlenek, včetně myšlenek na vaše tělo, dech a mysl.

Stoupenec: Ano, vypadá to tak.

Maháriši: Proč říkáte vypadá? Kdo se těšil blaženosti? Byl jste to vy, nebo někdo jiný?

Stoupenec: Byl jsem to já, a ne nikdo jiný.

Maháriši: Mohl byste mít tuhle zkušenost, když byste nebyl přítomen?

Stoupenec: Ne.

Maháriši: Také jste řekl, že jste neměl žádnou představu o těle, dechu a mysli. Kdo neměl žádnou představu?

Stoupenec: Já.

Maháriši: Abyste byl schopen prohlásit, že v bezesném spánku nebylo nic z toho přítomno, musíte tam být přítomný vy, že ano?

Stoupenec: Asi to tak bude. Ale v tomhle stavu je všechno tak nejasné. Rozhodně jej nemohu prozkoumat tak, jako nyní zkoumám bdělý stav.

Maháriši: Na Sibiři jste nikdy nebyl, co?

Stoupenec: Ne.

Maháriši: Přesto věříte v její existenci?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Proč?

Stoupenec: Protože jsem přijal zprávy důvěryhodných svědků, kteří říkají, že taková země existuje, že má ty a ty zvláštnosti, kterých si všimli, když tam byli.

Maháriši: Když existují tací, co spatřili Sibiř bezesného spánku (co vědomě prožili tento stav – pozn. překl.), protože jsou lépe vybaveni než vy, a jestliže na ně pohlížíte jako na důvěryhodné svědky, tak proč nedokážete přijmout i jejich sdělení?

Stoupenec: Ano, ale kde jsou taková svědci?

Maháriši: Mudrce, kteří sepsali Védy a Upanišady za ně nepovažujete? Pochybujete o jejich schopnostech či věrohodnosti?

Stoupenec: Ani v nejmenším.

Maháriši: Dobře, tak tedy poslouchejte, co říkají v Upanišadách. Například v Brihadaranjaka Upanišadě (2.1.17) říkají, že člověk je během hlubokého spánku vstřebán v átmakáše (prostoru Já). A v Čandogja Upanišadě (6.8.1) prohlašují, že když člověk takříkajíc spí, tak se vlastně sjednotil se skutečností a dospěl ke své vlastní podstatě.

Stoupenec: To se dostáváme hlouběji a hlouběji do filozofie a metafyziky, která je velice složitá a obtížná. Proč bych se měl trápit s řešením takovýchto problémů?

Maháriši: Proč? Vy se ptáte. Chtěl jste získat upadéšu (poučení) a siddhis (síly) a další jako prostředky ke štěstí. Proto musíte všemu porozumět. Ale metafyziku či filozofie nechme být. Chcete štěstí, nebo ne?

Stoupenec: Samozřejmě že chci.

Maháriši: Chápete, odkud plyne štěstí?

Stoupenec: Ano. Mnoho věcí zajistí štěstí. Já však chci zjistit, jak získat štěstí nesmíchané se zármutkem a jak jej mít nepřetržitě.

Maháriši: Existují úrovně či druhy štěstí?

Stoupenec: Některé věci jsou příjemnější než jiné. Něco poskytuje trvalejší potěšení. Něco jiného zase dává potěšení, které je smícháno nebo následováno starostmi.

Maháriši: Takže jakou úroveň nebo jaký druh štěstí chcete?

Stoupenec: Chci ten nejvyšší a nejstálejší druh. Chci ten druh štěstí, kde nejsou sebemenší stopy starostí.

Maháriši: Už jste někdy viděl světlo, aniž by tu v protikladu k němu byla temnota nebo stín?

Stoupenec: Ne.

Maháriši: Pokud by člověk zakoušel jen jednu chuť, a ne jejich různost, mohl by říci, že je to sladkost, kyselost, nebo hořkost? Kdyby do lidského oka pronikala jen jedna barva, měl by člověk představu o paletě barev? Není to dáno protiklady, že poznáváte a prožíváte zkušenosti doteku, chutě, barvy, vůně a tak dál?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: A není podobně kvůli předchozí zkušenosti bolesti poznáno potěšení jako potěšení?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Jestliže by měl člověk neustále na jazyku chuť cukru, na týden, nebo na měsíc, bude schopen poznat cítit jeho sladkost?

Stoupenec: Kdepak. Nasytil by se mnohem dřív.

Maháriši: Potěšení se může zvrtnout v bolest a zase nějaký druh bolesti může působit potěšení. Je tomu tak?

Stoupenec: Ano

Maháriši: Vy jste však řekl, že chcete stálé potěšení, prosté od bolesti?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Takže potěšení, po kterém toužíte, nemůže být relativním potěšením?

Stoupenec: Ne, to nemůže.

Maháriši: Toužíte tedy po absolutním potěšení či štěstí. Když je jedna věc někým viděna jako štěstím a jiným jako neštěstí, pak se o absolutní štěstí nejedná, že ne?

Stoupenec: Ne, to ne.

Maháriši: Jistě. Ale v každém případě je pro vás nejlepší začít analýzou štěstí z vašeho pohledu. Můžete začít otázkou „co mi přináší štěstí?“.

Stoupenec: Dobrá.

Maháriši: Ale odpověď na otázku „co mi přináší štěstí?“ závisí na další otázce „kdo jsem já?“. Je to tak?

Stoupenec: Proč? Ať už jsem cokoli, tak štěstí musí být štěstí.

Maháriši: Tak si ku příkladu vezměme tygra, který chytí jehně uvázané lovcem, který sleduje tygra ze sousedního stromu a čeká na výstřel. Představuje chycení jehněte štěstí pro jehně, pro lovce, nebo pro tygra?

Stoupenec: Pro tygra je to jen chvilkové štěstí. Pro lovce skutečné a pro jehně to není žádné štěstí

Maháriši: Proto musíte pro zjištění, zda cosi přinese člověku štěstí, nejprve zjistit, čím ten člověk je. Takže než budete zjišťovat, co vám přináší štěstí, musíte nejdříve zkoumat a zjistit „kdo jsem?“.

Třetí část rozhovoru...