23. 5. 2020

Pár vzpomínek na Ramanu

---

29. 6. 1929

Večer byl klidný, ale zamračený. Sem tam mrholilo a bylo kvůli tomu trochu chladno. Okna haly byla zavřená a Maháriši seděl jako obvykle na pohovce. Na zemi, čelem k němu, sedělo mnoho stoupenců. Z Cuddalore přijel soudce pan A. S. K., aby spatřil Mahárišiho. Byl doprovázen dvěma postaršími dámami a svojí tetou a bratrancem. Byl tu s ním také Raghúpati Šástri, obhájce z téhož města. Pravidelných návštěvníků bylo v hale sedm či osm, včetně Činnasvámího (Mahárišiho mladší bratr a správce ášramu), Éčammál, Ganapathi Bhata, Višvanátja Ajera, Muruganara a Madhavana.

Bylo asi šest večer a hovor probíhal hlavně mezi Mahárišim a návštěvníky z Cuddalore. Pan A. S. K. se zeptal: „Má sat asat vičárána (zkoumání či rozlišování mezi skutečným a neskutečným) sama o sobě nějaký účinek? Vede nás k uvědomění nesmrtelné jednoty?“ Tím započal debatu na téma nestálosti všeho světského.

Maháriši: Všemi pravými hledající pravdy bylo teoreticky předpokládáno a prakticky realizováno, že k poznání nás vede jen brahma ništha (přebývání v brahman) a uvědomění si (pokud se vůbec lze takto vyjádřit) TOHO, co je naším bytím a je v nás. Jakkoli velké množství rozlišování nás vede jen o krok vpřed, ale způsobí, že zapřeme sami sebe a pobízí nás odložit pomíjivé cíle a pevně se držet věčné pravdy a přítomnosti.

Hovor se pak stočil k otázce, zda je pro dosažení sebekontroly nutný prasádam Íšvary (boží milost), nebo zda by to nedokázalo poctivé a namáhavé úsilí jedince. Že bychom se sami dokázali dostat tam, odkud už není návratu. Maháriši odpověděl s nepopsatelným úsměvem, který zasáhl všechny přítomné.

Maháriši: Boží milost je pro realizaci podstatná. Boží milost vede k uvědomění Boha. Boží milost se ale udílí jen tomu, kdo je opravdový bhakta či jogín, kdo se tvrdě a bez přestání namáhá na cestě ke svobodě.

Šrí Raghúpati se pak Mahárišiho zeptal na šest jógových center.

Šrí Raghúpati: Uvádí se šestero jógových center. Ale o džívovi (jedinci) se říká, že přebývá v Srdci. Není to tak?

Maháriši: O džívovi se říká, že v Srdci přebývá během spánku beze snů a při bdění je v mozku. Srdcem se nemyslí fyzický sval se čtyřmi komorami, který popohání krev. Přitom existují texty, které tuto myšlenku podporují. Srdce se líčí podobno poupěti lotosu, že je nad břichem mezi prsními bradavkami a že tam končí krevní řečiště. Tuto představu lze potvrdit. Stejná strofa je v díle Dodatek ke čtyřiceti veršům o Skutečnosti, v 18. verši. Ale je mnoho těch, kdo se drží představy, že pojem „srdce“ označuje množství nervových vláken či nervové centrum v hrudní oblasti. Ať už je z těchto názorů správný kterýkoli, pro nás je to bezpodstatné. Nezajímá nás nic menšího nežli naše pravé Já. Jistotu Já máme v nás samotných. O tom nejsou žádné pochyby či diskuze. Pojmem Srdce se ve Védách a v písmech označuje místo, kde pramení pocit já. Může vyvěrat pouze z fyzického svalu? Pochází z našeho nitra, odkudsi přímo ze středu našeho bytí. Pocit já nemá žádné fyzické umístění. Vše jsme my sami. Neexistuje nic než TO. Takže se za Srdce musí označit celé naše tělo a celý vesmír si lze představit jako Já. Ale s ohledem na praxi duchovních aspirantů musíme pro Já vymezit přesnou část vesmíru či těla, takže se o Srdci mluví jako o sídle Já. Ale ve skutečnosti jsme všude. Všichni jsme Já a nic jiného neexistuje.

Šrí Raghúpati: Nepředstavuje těch šest center sídla duše?

Maháriši: Kvůli duchovní rozjímání aspirantů se o této šestici hovoří jako o sídlech duše. Aspirant by měl svoji pozornost nejdříve upevňovat na múladháru (první středisko, čakru), pohlížet na ni jako na místo, kde přebývá Já a postupně stoupat vzhůru.

Šrí Raghúpati: Existuje popis každého z těchto center jako sídla Boha, nebo jako symbolu s různým množstvím stran a tváří.

Maháriši: Ano. Je to kvůli koncentraci. Popisy jsou symbolické.

Šrí Raghúpati: Ohledně pořadí jógových center existuje mezi dvěma školami rozdílný názor. Sir John Woodroffe zmiňuje že někteří (zřejmě Nepálci – pozn. v textu) umisťují srdeční 4. čakru anahátu nad 1. čakru múladháru, tedy jako druhou ze šesti.

Maháriši: Ano, mohou existovat rozdílnosti. Ale obvyklé pořadí je – múladhára, svadišthana, manipuraka, anaháta, visuddhi, adžňa se sahásrára čakrou, která je nad těmito šesti.

Šrí Raghúpati: O múladháře se říká, že je trojúhelníková.

Maháriši: Ano. V tomto ohledu můžeme na múladháru nebo na Já nahlížet jako že vyvěrají z trojhranného obrazce.

Šrí Raghúpati: Říká se, že odtud vystupuje síla kundalíni.

Maháriši: Ano. Tento proud jsme my sami. Meditací na každé centrum se proud kundalíní dostává výše a výše a odhalují se různé síly.

Šrí Raghúpati: Říká se, že pro dosažení úspěšného samádhi je nezbytná boží milost – Íšvara prasádam. Je to tak?

Maháriši: Íšvara jsme my sami. Prostřednictvím Íšvara drišthi (nazíráním na sebe sama jako na Íšvaru) obdržíme Íšvara prasádam. Takže k získání boží milosti potřebujeme boží milost.

(Maháriši se směje a s ním i všichni stoupenci.)

Šrí Raghúpati: Existuje Íšvara anugraham (boží soucit, slitování). Prý se liší od Íšvara prasádam (boží milosti).

Maháriši: Myšlení na Íšvaru (Boha) je Íšvara prasádam (boží milosti). Jeho podstatou je arul či prasádam, tedy milost. Že myslíte na Íšvaru je důsledkem milosti Íšvary.

Šrí Raghúpati: Je milost gurua výsledkem milosti Íšvary?

Maháriši: Proč mezi nimi děláte rozdíl? Guru je viděn jako Íšvara a není od něj odlišný.

Šrí Raghúpati: Když se vyvíjí snaha vést řádný život a soustředit se na naše Já, pak často přichází pád a přestávka. Co pak?

Maháriši: Nakonec se to dá do pořádku. Existuje trvalý popud vašeho rozhodnutí, který vás znovu po každém pádu postaví na nohy. Překážky postupně mizí a váš tah je silnější. Všechno nakonec dobře dopadne. Nutné je pevné rozhodnutí.

 

20. 7. 1929

Šrí N. Natesier, advokát z Madury, přijel se svojí rodinou dnes ráno v 7:30 a s úctou Mahárišiho pozdravil. Ocitoval verš z Bhagavadgíty a pak se zeptal: „Jak odstranit pochybnosti?“

Maháriši: Odříznutím uzlu (nevědomosti, připoutanosti k tělu atp. – pozn. překl.)

N. Natesier: „Všechny karmany se zničí jejich pozorováním.“ Jak se této zkušenosti dobrat? Jak vzniká iluze a komu? Jak ji odstranit?

Maháriši: Místo zkoumání: „jak iluze vzniká a jak je odstraněna“ stačí, když vyřešíme první otázku: „komu?“ vyvstává a pak jsou vyřešené všechny otázky.

N. Natesier: Pochyby vznikají mé mysli a vznikají mě. V knihách se píše, že musím poznat sám sebe a uvědomit si svoji vlastní podstatu. Ale jak se to má udělat?

Maháriši: Hledejte svůj zdroj. Najděte, kde má svůj původ já-myšlenka.

N. Natesier: Jak to udělat? Není to nic lehkého.

Maháriši: Cožpak zřetelně nevidíme předměty a nepoznáváme je? Ale může být něco jistějšího a bezprostředně známějšího než naše Já? Je to přímá zkušenost a více ji nelze popsat.

N. Natesier: Co dělat, když Já nevidíme?

Maháriši: Nezbytná je usilovná snaha poznat Já. Rozvíjejte antarmukam čili introspektivní postoj. Neustále předkládejte mysli otázku: „co jsem já?“ a v příslušný čas budete schopen vaše Já zřít. Jak můžete vidět sám sebe? To, co jste ještě nikdy neviděl, je možné spatřit (Maháriši zde myslí nějaký objekt, předtím nepozorovatelný – pozn. překl.). Ale pokud jde o to, co neustále zakoušíte, tak to není – striktně řečeno – žádné vidění (nějakého objektu od nás odlišného – pozn. překl.). Viděním se tu myslí odstranění překážky, tedy představy, že Já nespatřujete.

N. Natesier: Hovoří se o třech aspektech Boha a že Višnu se nachází v nebeské sféře (Vaikunta). Představuje tato sféra skutečný svět, reálný jako tento, nebo je to jen nějaká fikce?

Maháriši: Když jste skutečný vy, ostatní lidé i tento svět, tak proč by Višnu a Vaikunta byli neskuteční? Dokud to tu považujete za skutečnost, tak to také skutečnost je.

N. Natesier: Nenarážím na stav advaity (nedvojnosti), nebo na pravdu o brahman, že jedině brahman je skutečné a vše ostatní je klam. Snažím se zjistit, zda v této zkušenostní úrovni, když přijmeme určitá kritéria pro skutečnost, kterou zde máme, zda je Vaikunta reálná. Pravá skutečnost všech tří stavů není kritérium, které bych nyní zvažoval. V naší úrovní teď tělo existuje, a i když v jiných časech (stavech snění a spánku – pozn. překl.) neexistuje, tak z našeho pohledu je skutečné. Je tedy Vaikunta v tomto smyslu skutečná? Existuje?

Maháriši: Proč by neexistovala?

N. Natesier: Pak Višnu, Šiva a další náleží mezi džívakoties?

Maháriši: Existují džívové a Íšvara. Džívové však nejsou jen bytosti, které jsou nám známé.

N. Natesier: Vztahuje se rozpuštění vesmíru i na Višnua a další bohy? A týká se to i třech božích aspektů, takže je to pak jejich zánik? Nebo jsou věční? Existují bohové s tělem vytvořeným z pěti elementů, stejně jako je tomu i u našeho těla? Jsou skuteční?

Maháriši: Proč nestočíte pozornost k sobě samému, místo abyste se tímhle zabýval? V kom vyvstávají představy o Vaikuntě a Višnuovi?

N. Natesier: Višnu a Vaikunta jsou pouhé představy?

Maháriši: Všechno je vám představou. Nic se vám neprojevuje jinak nežli prostřednictvím mysli a jako její představy.

N. Natesier: Takže Višnu a Vaikunta jsou výtvory mé představivosti a jsou čistou fikcí? Nejsou o nic skutečnější než domnělý had viděný v laně, nebo roh zajíce?

Maháriši: Nikoli. Když tělo, život a vše ostatní považujete za skutečné, jak můžete pokládat Višnua nebo Íšvaru za neskutečné? Když jste vy skutečný, pak oni také.

N. Natesier: To nemá nic společného se skutečností v tom smyslu, v jakém se ptám. Roh zajíce například nikdy neexistuje. Nikdo ho neviděl. Je to příklad absolutní neexistence, zatímco tělo je pociťované a v přítomnosti existuje přinejmenším jako určitý předmět smyslové zkušenosti. Mezi těmito dvěma druhy neexistence je rozdíl. Platí, že Vaikunta je stejně neskutečná jako roh zajíce?

Maháriši: Ne. Stejně jako vy zažíváte tento svět a toto tělo a říkáte, že to je skutečnost, tak existují jiní, kteří zažili Vaikuntu – Višnovu sféru – a říkají, že je skutečná. Proč to prohlašovat za neskutečné, když o vaší smyslové existenci mluvíte jako o skutečné?

N. Natesier: Pak musí Vaikunta někde existovat. Kde je?

Maháriši: Je ve vás.

N. Natesier: Takže je to jen moje představa, kterou vytvářím a ovládám.

Maháriši: Všechno je takové – je to vaše představa.

N. Natesier: Vrací nás to zpátky k advaitě. Ale já se chci dozvědět, jestli existuje nějaká bytost, jako jsme my, někdo, kdo je páladata (posmrtný soudce zásluh a vin), kdo odměňuje ctnosti a trestá hříšníky?

Maháriši: Ano.

N. Natesier: Má páladata nějaký konec. Rozplyne se během zániku vesmíru?

Maháriši: Rozpuštění vesmíru (prálaja) se týká bytostí spoutaných májou (iluzí). Když vy, se všemi vašimi nedostatky a omezeními, se dokážete prostřednictvím džňány vystoupat k realizaci Já, a tím nad praláju a samsáru, není rozumné předpokládat, že Íšvara, který je nekonečně inteligentnější než vy, je zcela mimo praláju?

N. Natesier: Přesto mám ještě pochyby.

Maháriši: Ten, kdo pochybuje, bude pochybovat až do skonání světa.

N. Natesier: Ne. Rád bych se zbavil pochyb a prosím vás o odstraní mých pochyb, zrozených z nevědomosti. Snažně prosím, poučte mě.

Maháriši: Poučte sám sebe uvědoměním si vašeho Já.

N. Natesier: Nedokážu to. Navzdory mému přání ze sebe všechny pochyby setřást, se mě drží. Proto hledám pomoc. Moje současné pochyby o reálnosti jiných světů jsou dlouhodobé. Existují božské a démonské bytosti?

Maháriši: Ano.

 

23. 2. 1930

Následuje rozhovor mezi Mahárišim a Bezwada Sundararamou Reddi z oblasti Nellore, který se odehrál ráno uvedeného dne.

B. S. Reddi: Co se má učinit pro dosažení osvobození (mókša).

Maháriši: Zjistit, co je osvobození.

B. S. Reddi: Neměl bych opustit svoji ženu a rodinu?

Maháriši: Co vám udělali? Nejdříve zjistěte, co jste.

B. S. Reddi: Člověk se nemá vzdát manželky, domu, majetku a podobně?

Maháriši: Dobře, nejdříve zjistěte, co je samsára (projevený svět, koloběh zrodů a úmrtí). Představuje tohle všechno samsáru? Neexistují lidí, kteří žijí uprostřed ní a dosahují realizace?

B. S. Reddi: Jak si mám počínat v sádhaně (duchovní cestě)?

Maháriši: To záleží na vaší způsobilosti a úrovni.

B. S. Reddi: Provádím uctívání zpodobněného Boha.

Maháriši: Pokračujte v tom. Vede to k zaostření (jednobodovosti) mysli. Dosáhněte jednobodovosti. Všechno dobře dopadne. Lidé se domnívají, že osvobození leží kdesi a musí být hledáno poté, co se člověk vymaní ze samsáry. Osvobození je poznání sebe sama uvnitř sebe sama. Držte se jediné myšlenky (já-myšlenky, pocitu já – pozn. překl.). Budete dělat pokrok. Sama vaše mysl přestavuje samsáru.

B. S. Reddi: Moje mysl se příliš zmítá. Co s tím?

Maháriši: Soustřeďte se na nějakou věc a snažte se jí držet. Všechno dobře dopadne.

B. S. Reddi: Soustřeďování mi nejde.

Maháriši: Pokračujte v praxi. Vaše soustředění musí být tak přirozené, jako vaše dýchání. Bude to korunovat úspěch.

B. S. Reddi: Celibát, satvická strava a podobně, pomáhá to, nebo ne?

Maháriši: Ano, to všechno je prospěšné.

Maháriši pak mlčí, pohled má odpoutaný, čímž dává tazateli příklad k okamžitému následování.

B. S. Reddi: Nemusím provádět jógu?

Maháriši: Co jiného je jóga, nežli koncentrace?

B. S. Reddi: Není lepší k tomu mít nějaké pomůcky?

Maháriši: Velkou pomocí je kontrola dechu apod.

B. S. Reddi: Není možné získat pohled od Boha?

Maháriši: Ano. Vidíte to a ono. Proč nespatřovat Boha? Jen musíte vědět, co je Bůh. Všichni neustále vidí Boha. Jen si to neuvědomují. Zjistěte, co je Bůh. Lidé jej vidí a přesto nevidí, protože Boha neznají.

B. S. Reddi: Neměl bych během uctívání pokračovat s džapou (opakováním božího jména)?

Maháriši: Ano. Manása džapa (opakování božího jména v duchu) je velice dobrá. Napomáhá meditaci. Mysl se s džapou ztotožňuje a pak poznává, co je opravdová púdža (uctívání). Je to zánik naší individuality v tom, co je uctíváno či zbožňováno.

B. S. Reddi: Paramátman se od nás vždy liší?

Maháriši: V současném lidském náhledu tu rozdíl je. Ale myšlením na něj, jako na nerozdílného, dosáhnete ztotožnění.

B. S. Reddi: To je advita. Nebo ne? Stávání se jedním.

Maháriši: Kde je „stávání se“? Myslící je po celou dobu to samé, co Skutečnost. Nakonec si tuto pravdu uvědomí. Občas naši totožnost zapomeneme, třeba jako individuální já bdělého stavu. Bhagaván (Bůh) je věčné vědomí spánku.

B. S. Reddi: Není kromě uctívání podoby Boha nutné i vedení guruem?

Maháriši: Jak jste začínal bez nějaké rady?

B. S. Reddi: Četbou púrán apod.

Maháriši: Ano. Někdo, možná samotný Bhagaván, vám to poradil. V tom druhém případě je vaším guruem on (Bůh). Zaleží na tom, kdo je guru? Ve skutečnosti jsme jedno s guruem a Bhagavánem. Guru je vlastně Bhagaván. Nakonec to zjistíme. Není mezi nimi není žádný rozdíl. Že „guru je Bůh“, je představa.

B. S. Reddi: Přijde-li určitý výsledek, pak sebezkoumání nezanecháme.

Maháriši: Ano. Takto budete s vaší snahou pokračovat.

B. S. Reddi: Nebude na této cestě velkou pomocí setkání s inteligentním člověkem?

Maháriši: Ano, ale když pokračujete s poznáním, které nyní máte, setkáte se s vaším guruem, který vás bude hledat.

B. S. Reddi: Existuje rozdíl mezi (sebe)odevzdáním a jógou?

Maháriši: Džňána a bhakti marga neboli odevzdání, jak o ní mluví Šrí Aurobindo, jsou totožné. Mají stejný cíl. Vede k němu jak sebeodevzdání, tak zkoumání. Úplné sebeodevzdání znamená, že už nadále nemáte myšlenku já. Vede k tomu bhakti a také džňána. Pak zmizí všechny samskáry (touhy, odpory) a jste svobodný. Na konci každé z obou cest už nebudete existovat jako oddělená bytost.

B. S. Reddi: Nedostaneme se do nebeských oblastí, což by měla být odměna za naše konání?

Maháriši: K čemu to? Nebeské oblasti jsou stejně skutečné jako naše současná existence na tomto světě. Ale když zkoumáme, co jsme a odkryjeme Já, bude pak nutné pomýšlet na nebesa?

B. S. Reddi: Nemám se snažit uniknout z koloběhu smrti a zrození?

Maháriši: Ano. Nalezněte toho, kdo se narodil a kdo zrovna nyní má potíže. Když spíte, přemýšlíte o narození a nesnázích atp.? Myslíte na ně právě teď. Tak vypátrejte, odkud tento problém vyvstal a máte řešení. Objevíte, že se nikdo nenarodil. Ve skutečnosti tu není žádné narození, žádný problém, žádné neštěstí. Všechno je TO. Vše je blaženost. Pak jsme opravdu zbaveni znovuzrození. Proč opětovně vnímat bídu?

B. S. Reddi: Čajtanja a Rámakrišna před Bohem plakali a uspěli.

Maháriši: Ano. Byli v moci nesmírné síly, která je skrze tyto zkušenosti táhla. Této síle svěřte sám sebe. Ujme se vás a dostane vás do cíle. Slzy se často berou za známku slabosti. Těmto dvěma mudrcům však nemůžeme přisuzovat slabost. Slzy jsou přechodným projevením, zatímco je dál nese mohutný proud. Podívejme se, čeho nakonec dosáhli.

B. S. Reddi: Dá se zařídit, aby se fyzické tělo rozplynulo v prázdnotu?

Maháriši: K čemu tahle otázka? Proč nejdříve nezjistit, jestli jste tělem?

B. S. Reddi: Nemohli bychom se objevovat a mizet jako Višvámitra a další mudrci?

Maháriši: To jsou debaty o fyzických záležitostech Je to však základní objekt našeho zájmu? Nejste snad átman? Proč myslet na jiné záležitosti? Hledejte základ. Ostatní diskuze zamítněte jako zbytečné. Ti, co věřili, že osvobození spočívá ve zmizení (těla), se mýlí. Ničeho takového není potřeba. Nejste tělo. Záleží na tom, jak tělo zmizí – či tak či onak? Zmizení těla nějakým způsobem nepředstavuje proti jinému způsobu zmizení nijakou výhodu. Vše je jednota. Kde je v jednotě nějaká nadřazenost či podřízenost? Podívejte se do 14. kapitoly Ramana Gíty. Hlavním počinem je zmizení já, a ne těla. Vaší nesvobodou je déhátma buddhi (představa, že jsem tělo). Podstatné je odložení této představy a uvědomění si Skutečnosti. Když chcete vidět zlato v něčem ze zlata, musíte to kvůli tomu nejdříve rozbít na kusy? Když si uvědomíte pravdu, že ta věc je ze zlata, vadí nějak, jestli je to prstýnek, nebo prášek? Umírající člověk tělo nevidí. Je to někdo jiný, kdo přemýšlí o způsobu smrti těla. Realizovaný neumírá. Ať už je tělo činné, či neexistuje, je si toho vědom stejnou měrou a nespatřuje žádnou rozdílnost. Pro něj neexistuje nadřazenost něčeho nad něčím. I pro nějakého nevědomého člověka je způsob zmizení těla mukty (za živa osvobozeného) nedůležitý. Hleďte si své vlastní realizace a po ní bude dost času na výběr nejvhodnější formy smrti (těla)!

Jste tělo? Měl jste vědomí těla během noci, když jste tvrdě spal?

B. S. Reddi: Ne.

Maháriši: Já je to, co stále existuje.