26. 6. 2022
Michael James - Role Milosti ve všem, co si ego tvoří (2/4)
Originál článku je dostupný na webové stránce Michaela Jamese:
https://happinessofbeing.blogspot.com/2019/08/the-role-of-grace-in-all-that-ego.html
3. Ve 4. odstavci: Kdo jsem já? se uvádí, že svět je jen myšlenkami, jejichž semeny jsou naše višija vásany, když příčinou projevu myšlenek je ego. Ego je tak kořenem a podstatou mysli.
Skutečnost, že jakýkoli svět vytváří či projektuje samotné ego, můžeme jasně vypozorovat ze 4. odstavce Bhagavánova Kdo jsem já?:
Bhagaván: To, čemu se říká mysl, je jen atišája šakti (podivuhodná díla), která existuje v átma svarúpě (v opravdové podstatě nás samých; v tom, co skutečně jsme). Ona zapříčiňuje projevení (či projekci) všech myšlenek. Pokud se člověk pečlivě podívá, tak po odstranění všech myšlenek nic takového jako samotná mysl neexistuje. Myšlenky jsou tedy samotnou svarúpou (jedinou podstatou) mysli. A kromě myšlenek neexistuje nic samostatného, co by se dalo označit za svět. Ve spánku nejsou žádné myšlenky, proto tu také není žádný svět. Během bdění a snění myšlenky existují a v důsledku toho existuje i svět. Jako pavouk spřádá pavučinu ze sebe a opět ji do sebe vtahuje, tak i mysli vytváří (či projektuje) svět ze sebe samé a opět jej v sobě rozpouští. Vynoří-li se mysl z átma svarúpy, svět se projeví. Když je tedy projeven svět, není svarúpa zjevná. Jakmile svarúpa září, svět se neprojevuje.
Michael James pokračuje: Ačkoli v této části není použitý termín „ego“, je zahrnut ve slově „mysl“, protože ego je vnímající element a je tedy kořenem a podstatou mysli. Proto se také často používá pojem mysl k označení ega, jak to zde Bhagaván dělá. My, jakožto ego, si projektujeme svět v našem uvědomění. Proto projekce (vytváření) světa a jeho vnímání jsou jedním a tímtéž. Proto také neexistuje svět, který by byl nezávislý na našem vnímání. Říká se tomu dršti-sršti-váda, tvrzení (váda), že vnímání (dršti) je současně stvořením (sršti). Bhagaván nás tomuto učil ve svých ústředních dílech, jakými jsou Kdo jsem já? (Nan Jar?) a 40 veršů o skutečnosti (Ulladu Narpadu).
Bhagaván ve výše zmíněné části Kdo jsem já? říká, že jakýkoli námi vnímaný svět není nic jiného nežli myšlenky a že – jak vysvětluje jinde – semena, která klíčí coby tyto myšlenky, jsou naše vásany (sklony, záliby). Ale zatímco všechny projevy (višijas) jsou projekcí našich višijas vásán (našich sklonů či zálib uvědomovat si tyto projevy), tak lidská forma Bhagavána, jeho učení a vše objímající láska, kterou v učení a v jeho životě vidíme, jsou projekcí naší sat vásany (naší lásky být tím, čím skutečně jsme). Je to projev nekonečné lásky v nás, kterou k nám Bhagaván chová.
4. My, jakožto ego, vytváříme vše. Proto veškeré utrpení světa a jeho problémy, které v něm spatřujeme, můžeme ukončit jedině stažením se zpět do zdroje, z něhož jsme vyšli.
Váš diskuzní příspěvek končí slovy: „Jakákoli myšlenka ve smyslu, že ego udělalo tohle a tamto a že ego něco vytvořilo či vyprojektovalo je ve své podstatě sobectvím. Jednoduše cítím, že tento styl uvažování je velkou arogancí a nikomu nepomáhá.“ Pokud Bhagavánovo učení pochopíme správně, tak idea, že tohle vše jsme stvořili my – ego, povede k nesmírné pokoře, jelikož to znamená, že za všechny problémy a utrpení světa jsme zodpovědní my sami. To, co vnímáme jako svět, jsou naše vásány. Chceme-li tedy se vším utrpením a problémy světa skoncovat, musíme se vzdát všech našich sympatií a antipatií. No a abychom se jich vzdali, tak se musíme zbavit jejich kořene – a sice nás, jakožto ega.
Ale kde a jak se všech zálib a nechutí zbavit? Lze to jen tak, že se stáhneme zpět do zdroje, z něhož jsme povstali – tedy do naší skutečné podstaty (átma svarúpy), která je čirým uvědoměním a pravou podstatou Bhagavána. A tohoto stažení dosáhneme jedině tak, že budeme horlivě zkoumat sami sebe, abychom poznali, co skutečně jsme. Bhagaván to vyjádřil v první větě 13. odstavce: Kdo jsem já?
Bhagaván: Být átma ništhapáran (ten, kdo je zcela upevněn v sobě (v Já) a jako on sám (jako Já) a nedávat ani sebemenší prostor pro vzestup jakékoli jiné myšlenky nežli myšlenky na sebe sama (tj. neztrácet sebepozornost, sebevnímání), představuje odevzdání sama sebe Bohu.
Následující části:
Předchozí část:
