×
4. 6. 2022
Michael James - Role Milosti ve všem, co si ego tvoří (1/4)
Originál článku je dostupný na webové stránce Michaela Jamese:
https://happinessofbeing.blogspot.com/2019/08/the-role-of-grace-in-all-that-ego.html
V komentáři k jednomu z mých nedávných článků: Existuje něco, co lze nazvat „biologickým uvědomění“? jakýsi anonymní diskutér tvrdil, že není správné říkat, že je to ego, které něco projektuje či vytváří. Třebaže se svět objevuje jen když se objeví ego, tak podle něj „…se ego projevuje v důsledku síly či vyšší síly a je tedy také touto vyšší silou“ a „…vyšší síla umožňuje vše a projevuje se jako cokoli“. Můj následující text je odpovědí na tento komentář.
1. Vše, co se navenek projevilo jako Bhagavánova lidská podoba a jeho učení, je Milost. Milost je nekonečná láska, kterou k nám Bhagaván chová.
Než budu v části 2 citovat příslušný komentář a než na něj odpovím, tak nejprve vysvětlím, co tomu předcházelo. Jeden diskutér, s označením Saxon, napsal komentář:
Ahoj Michaeli,
občas se zmiňuješ o slonovi, který spí a ve snu spatří lva (Pozn. překl.: Bhagavánovo přirovnání, kde slon je žák snící sen zapomnění na Já a lev je guru, jehož projev žáka probudí.), nebo říkáš, že Bhagaván, jeho učení a Arunáčala je jev vnější projekce toho, co skutečně jsme (čiré uvědomění) a že to směřuje naši pozornost zpět k nám samotným a sděluje nám, že se máme obracet do nitra.
Často také říkáš, že láska Bhagaván nemá hranic. Musím připustit, že je velikou útěchou pomyslet si, že Bhagaván (tedy to, co skutečně jsem) mě miluje a snaží se mi (egu) pomoci, ale je to pravda? Jestliže jsem ve skutečnosti čiré, neměnné, nerozdělené, nedvojné sebeuvědomění, které se není nikdy vědomo ničeho jiného nežli sebe, pak pro něj neexistuje žádné ego, které by mělo zachránit, nebo mu pomoci či jej zničit. Takže docházím k závěru, že projev Bhagavána, jeho učení a Arunáčala jsou výhradně mým vlastním stvořením v mém snu, stejně jako všechny další projevy.
Není tu nic, co by se mi snažilo pomoc. Místo toho mě po dlouhé době dualita znavila, a tak jsem si vytvořil své vlastní řešení v podobě Bhagavána a jeho učení, což má vést k mé sebedestrukci.
Nebo to lze připodobnit k rostlině, která roste v přítomnosti slunce, aniž by slunce o její růst usilovalo, pomáhalo jí, nebo si jí vůbec bylo vědomo? Dá se to samé říci o tom, proč se v mém snu projevil Bhagaván, jeho učení a Arunáčala? Jsou jen takovým vedlejším projevem. Přiznávám, že tohle příliš útěšně nepůsobí.
Moc děkuji za vyjasnění.
Michael James pokračuje: Odpověď jsem rozepsal do dvou komentářů:
Saxone, použitím množného čísla „oni“ v 31. verši Ulladu Narpadu Bhagaván odkazuje na džňánina a říká a ptá se: „Oni neznají (nejsou si vědomi) ničeho jiného nežli sebe sama. Takže kdo (nebo jak) si může představit jejich stav?“ Ovšem abych mohl odpovědět na naznačenou otázku ve tvém komentáři, zkusme stav džňánina pochopit alespoň do určité míry.
Džňánin je naší skutečnou podstatou (átma svarúpa), která je čirým uvědoměním a je tím, co jediné doopravdy existuje. Džňánin tedy není nic jiného nežli my sami. Ale zatímco džňánin si nás uvědomuje jen jako sebe sama, což je to, čím skutečně je, tak my se uvědomujeme jako zdánlivá bytost, která není tím, čím doopravdy je. Džňánin nás tedy miluje jako sebe sama, a ne jako osobou, kterou se zdáme být. Proto jeho nekonečnou lásku k nám nemůžeme adekvátně chápat, jedině až si uvědomíme sami sebe jako to, čím jsme.
Nekonečná láska Bhagavána k nám je tím, čemu říkáme Milost a co se navenek projevilo v lidské podobě a v jeho učení, aby naši pozornost stočilo zpět do nitra a my poznali, čím skutečně jsme. Znamená to, že Bhagaván má nekonečnou lásku k sobě, takže nechce nic jiného než existovat jako to, čím vždy je, a protože nás vidí jako sebe sama, tak usiluje abychom i my byli tím, čím skutečně jsme.
Samozřejmě, že abychom i my byli tím, čím skutečně jsme, tak Bhagaván nemusí dělat nic jiného než být tím, čím skutečně je. Bhagaván je totiž jako slunce, jehož pouhá přítomnost stačí aby květiny rozkvetli. Květ lásky – abychom byli tím, čím skutečně jsme – vykvete v našem srdci v důsledku Bhagavánova pouhého bytí. A když tato láska plně vykvete, pohltí nás a jediné, co zůstane, je jen nekonečná láska, což je skutečná podoba Bhagavána a je to také to, co doopravdy jsme.
Na stav bytí, pohlcený Bhagavánovou nekonečnou láskou, najdeme odkaz v poslední větě 21. verše Ulladu Narpadu: „Zřít Boha znamená stát se jeho kořistí.“ Zření zde znamená poznání toho, co skutečně jsme, a současně i bytí tím, čím skutečně jsme. Obdobný text najdeme i v 27. verši Šrí Arunáčala Akšaramanamalai: „Ó Arunáčalo, slunce nejjasnějšího světla, polykající vše, učiň z mé mysli rozkvetlý květ.“ A také v 1. verši Šrí Arunáčala Pančaratnam: „Ó Arunáčalo! Oceáne amrti (božský nektar či nesmrtelnost), který jsi úplností Milosti, jsi paramátman (mé nejzazší Já). Horo Aruno, polykající vše září svých paprsků (čirého uvědomění Já) a zářící jako slunce, dopusť ať květ mého Srdce plně rozkvete.“
Projevení Bhagavána v lidské podobě a jeho učení představuje v našem životě ústřední část tohoto procesu, kdy je naše oddělené bytí rozpuštěno a vstřebáno jeho láskou, jak je to nádherně popsáno Bhagavánem v jeho 101. verši Šrí Arunáčala Akšaramanamalai: „Ó Arunáčala, buď milostivá a jako led ve vodě mě rozpusť láskou v Tobě, která jsi ztělesněním lásky.“
2. Bhagaván v Ulladu Narpadu výslovně neuvádí, že náš přítomný stav je jen snem. Jasně to však vyplývá z mnoha jeho dalších veršů.
Krátce poté, co jsem zveřejnil výše uvedenou odpověď, se u textu objevil anonymní komentář, který on či ona psal/a zřejmě ještě před tím, než jsem zveřejnil svoji odpověď Saxonovi:
Anonymní autor: Vidím to takto – slunce a rostliny představují vyšší moc. Z pohledu ega vidíme rostliny jako oddělené objekty a myslíme si, že rostlina roste kvůli slunci. Rostlina však roste díky sluneční síle, která je uvnitř rostliny. Rostlina je tedy také vyšší silou.
V Ulladu Narpadu Bhagaván nikde nemluví o tom, že je svět snem. Neviděl jsem tam slovo kanavu (sen). Takhle to chápu já. Když se objeví ego, objeví se svět. Svět se objevuje v důsledku vyšší síly a sám touto vyšší silou je. Nejvyšší síla je všemocná a projevuje se jako vše, co existuje. Takže představa, že ego vytváří či projektuje vše ze sebe sama, je značně „egoistická“. Tělo, která máme všichni, funguje kvůli vyšší síle a je rovněž vyšší silou. Jedinou chybou je, že si ego myslí „jsem tělo“. Vše se děje v důsledku existence vyšší síly a tyto děje jsou samy o sobě vyšší silou.
Není tedy žádný důvod být sklíčený kvůli myšlence, že Bhagaván je výtvorem ega. Ego je naprostý žabař a není schopno Bhagavána vytvořit. Bhagaván je stvořen Bhagavánem a ve světě se projevuje proto, že nás všechny miluje jako sebe sama.
Jakákoli myšlenka ve smyslu, že ego udělalo tohle a tamto a že ego něco vytvořilo či vyprojektovalo je ve své podstatě sobectvím. Jednoduše cítím, že tento styl uvažování je velkou arogancí a nikomu nepomáhá.
Michale James: Následuje má odpověď na výše uvedený komentář.
Anonyme, jak píšete, tak Bhagaván v Ulladu Narpadu slovo kanavu nepoužil. Ovšem ve verši 35 použil slovo soppanám, kterým se dá také označit výrazem sen:
Verš 35: Poznat a být podstatou, která existuje jako uskutečněná (dokonalá, završená), je (samotným) uskutečněním. Dosažení čehokoli jiného představuje jen dosažení něčeho, co existuje ve snu. Je to skutečné, když se člověk probudí? Budou ti, kteří v tomto skutečném stavu přebývají, oklamání neskutečným? To vězte.
Objasnění a rozvedení verše: Bytí (jako to, čím člověk skutečně je) a poznání porul (jediné skutečné podstaty, která je námi), která existuje jakožto siddham (to, co je vždy uskutečněno) představuje opravdové siddhi (dosažení). Všechny ostatní siddhis (např. ášta siddhis – osmero druhů paranormálních sil, jichž se někteří lidé snaží dosáhnout meditací či jógovou praxí) jsou jen siddhis dosažené (či zakoušené) ve snu. Budou tyto siddhis skutečné, když se člověk probudí ze spánku nevědomosti? Budou ti, co se pevným zakotvením v ryzím stavu (čirého sebeuvědomění) zbavili neskutečného (tj. iluze – neskutečného stavu bdění a snění) oklamáni (těmito neskutečnými siddhis)? To vězte.
Když Bhagaván říká: „Všechny dosažené siddhis jsou jen siddhis získané ve snu. Jsou skutečné, když se člověk vzbudí?“, neznamená to snad jasně, že každý svět, v němž jsou tyto siddhis získány, je jen snem? A že tento svět už nebudeme považovat za skutečný, jakmile se probudíme z našeho spánku nevědomosti, v němž se všechny sny projevují?
Následující části: