10. 3. 2022

Michael James - Nestarejme se o vnější, ale o vnitřní

---

Nedávno mi napsala jedna známá a položila mi několik otázek ohledně praxe sebezkoumání prováděné uprostřed rodiny a pracovního života. Ptala se na roli fyzické samoty, na připoutanost a odpoutanost, na pocity naprostého zoufalství a rozčarování a také jak žít ve světě, když člověk cítí, že kromě zájmu o praxi učení Bhagavána jej už nic jiného nebaví a necítí se k ničemu připoután. Následující text je odpověď, kterou jsem jí napsal.

Jedna z věcí, v níž byl Bhagaván zcela nesmlouvavý a kterou jasně vysvětlil, je, že veškerý běh našeho vnějšího života je již dán naším osudem (prárabdha karmanem). Nemůžeme je tudíž žádným způsobem změnit, a proto se o něj nemusíme starat a ani bychom se o to neměli snažit. Vztahy v rodině, vztahy s přáteli a dalšími lidmi, co děláme či neděláme – nic z toho nemáme v rukách. Měli bychom to tedy přenechat Bhagavánovi, který ví, co je pro nás nejlepší.

Nic vnějšího není v naší moci. Ovlivnit můžeme je naše vnitřní reakce na vnější události a okolnosti. Tato vnitřní reakce spočívá v tom, že buď dovolíme naší mysli, aby vyšla ven a zakoušela veškerý osud, jež byl na nás naložen, nebo stočíme mysl do nitra, abychom si byli vědomi sami sebe. Pokud dovolíme mysli jít vně (svolíme k její extroverzi), tak v každém okamžiku našeho života čelíme volbě, zda a v jakém rozsahu nás ovládnou určité vásany, anebo jestli se jim pokusíme čelit. (Vásany jsou sklony, tendence či nutkání uvědomovat si určité projevy – objekty světa – a následně podle toho konat činy myslí, řečí a tělem.)

Nejsme-li ostražití, máme tendenci nechat se ovládnout jakoukoli vásanou, která povstane. Pokud však sledujeme Bhagavánovu cestu, musíme se snažit o neustálou bdělost. A také v co největší míře omezovat rozsah, v němž svolujeme, aby nás vásana ovládla. Nejlepší a nejúčinnější způsob, jak se nadvládě vásán vyhnout, je snažit se stáčet pozornost do nitra a být si vědom jen sám sebe. Čím dychtivěji to činíme, tím více omezujeme a brzdíme vzestup našeho ega, které je kořenem a základem všech vásán.

Snaha o sebepozornost v co největší možné míře, představuje praxi sebezkoumání (átma vičáry), která je třešničkou na dortu sebeodevzdání. Praxe sebeodevzdání však nemusí skončit a také by neměla v momentě, kdy ustane vičára (zkoumání). Znamená to, že i když se o sebepozornost nesnažíme, měli bychom přinejmenším omezit rozsah, v němž svolujeme, aby nás vásany ovládly. Musíme rozlišovat – použít naši vivéku – abychom poznali, které vásany jsou nejškodlivější a které o něco méně a podle toho se těm nejvíce škodlivým snažit vyhnout. Je to praxe částečného sebeodevzdání – odevzdání našich tužeb, což postupně posílí naši schopnost zkoumat, a tím se odevzdat kompletně.

Co se týče vaší otázky „Jak mám žít ve světě, jako je tento?“ – to je záležitost, kterou musíte přenechat Bhagavánovi, protože on na vás složil váš osud, který sám určí, jak na tomto světě žít. Kdykoli cítíme, že nás znepokojují tyto otázky, máme se vzdát starostí tím, že od nich odtáhneme mysl. Kdo si dělá starosti? Jen to by nás mělo zajímat.

To, že se pro tento svět nehodíme, budeme cítit tím více, čím opravdověji budeme sledovat Bhagavánovu cestu sebezkoumání a sebeodevzdanosti. Bhagaván tento pocit vyjádřil v 8. verši Šrí Arunáčala Padigam, kde zpívá, že jej Arunáčala oloupila o schopnost žít na tomto světě, takže je lepší být mrtvý nežli takto živořit. Znamená to, že je pro ego lepší, aby zemřelo, než aby jen přežívalo.

Verš 8.: Ó Arunáčalo, zničením mé mysli (intelektu, inteligence, sklonů či vůle), která věděla, jak to na světě chodí, jsi ze mě udělal člověka k ničemu. Budeš-li mě držet v tomto stavu, nepřinese to štěstí nikomu; bude jen bída. Smrt je vskutku lepší nežli takové skomírání. Ó svrchované, které ses odělo do tvaru hory Arunáčaly, zářící zde na zemi jako lék proti šílenství (neznalosti sebe sama). Mě, posedlému tímto šílenství, které mě oloupilo o můj poklad (džňánu, čiré sebeuvědomění), laskavě daruj vzácný lék, který se nachází v tvých lotosových nohách (v tvém pravém stavu).

Michael James pokračuje: Když Bhagaván zpíval tato slova k Arunáčale, rozuměl vašemu současnému stavu mysli. A to bylo dlouho před tím, než jste se narodila. Všechna pomoc a podpora, kterou na cestě potřebujeme, je už Bhagavánem připravená a Bhagaván je připraven ji poskytnout, jakmile toho bude třeba. Vzdejte se tedy všech vašich malicherných starostí a zájmů o svět a snažte se jen odevzdat Bhagavánovi prostřednictvím zkoumáním: kdo je ten, komu se toto vše děje.