25. 9. 2022

Michael James - Je guru v těle opravdu nezbytný? (1/2)

---

V komentářích k jednomu z nedávných článku se objevil anonymní příspěvek: „Lakšmana Svámí (jeden ze stoupenců Bhagavána – pozn. překl.) říká, že člověk (aby realizoval) musí mít lidského gurua. Zdá se, že to popírá učení Bhagavána. Proč se taková duchovní autorita, jako Lakšmana, vyjadřuje zrovna takto? Působí to dojmem, jako by Ramana neexistoval coby věčné bytí.“

Michael James: Nevím, co měl Lakšmana Svámí na mysli, pokud prohlásil, že potřebujeme gurua v těle. Pokud tím myslel projevení jediného, věčného učitele, pak ano, pro většinu z nás je guru v těle nezbytný, ale pojem „guru v těle“ nemusí znamenat, že takový guru žije v těle zrovna teď.

Takového gurua v těle představuje Šrí Ramana a skutečnost, že svůj lidský projev odložil v roce 1950 ani v nejmenším neubírá z jeho schopnosti pomoci nám v našem zápase o návrat ke svému zdroji, kterým je vědomí našeho esenciálního bytí Já Jsem, což je také skutečná forma gurua. Bhagavánova Milost a vedení jsou i dnes stejně skutečné a mocné, jak tomu bylo tenkrát, když se projevil v lidské podobě, a tak tomu i nadále bude.

Skutečným guruem je naše pravé Já, naše esenciální bytí, které v nás neustále září jako naše základní vědomí, jako naše nedvojné vědomí Já – Já Jsem. Toto základní vědomí našeho bytí je původním světlem. Určitý iluzorní odraz tohoto vědomí se projeví jako individuální objekt, jako poznávající vědomí, o kterém říkáme, že je to naše mysl. Esenciální vědomí je světlem, které ozařuje všechna další světla. Umožňuje projevení jak fyzického světla, které osvětluje svět, tak dává světlo naší mysli, kterou poznáváme fyzické světlo i vše ostatní (tedy naše vlastní myšlenky a i objekty, o kterých si myslíme, že se nacházejí mimo naši mysl).

I když je základní vědomí našeho esenciální bytí Já Jsem světlem všem světlům, zdánlivě je zahaleno a zastřeno naším hluboce zakořeněným zvykem věnovat pozornost myšlenkám a tzv. „vnějším předmětům“, třebaže ty druhé vytváříme v mysli silou naší představivosti. Naše pravé Já se musí projevit zevně v lidské podobě gurua kvůli tomu, že naše pozornost je obvykle zaměřena ven k objektům, o kterých si myslíme, že jsou něco jiného nežli my. Pravé Já v lidské podobě nás učí stočit pozornost do nitra směrem k našemu vědomí vlastního bytí.

Když se tohoto pokynu ohledně gurua v lidské podobě držíme, pak ve svém nitru odhalíme pravou podobu gurua. Touto pravou podobou je náš přirozený jas uvědomění sebe sama, který byl předtím zatemněn hustým mrakem mentální činnosti či představivosti.

Jediným účelem projevení věčného gurua v lidské podobě je učit nás slovy a příklady. Umožní nám tím pochopení podstaty skutečnosti a seznámí nás se způsoby, jak ke skutečnosti dospět. Protože učení gurua v těle zůstává a je k dispozici i poté, co svůj lidský háv odloží, tak pokud jeho učení správně porozumíme, není pak vůbec nutné, abychom hledali nějaké jeho jiné lidské projevení.

Šrí Ramana, dokud žil v lidské podobě, nás učil, že není touto lidskou podobou, za kterou ho mylně pokládáme, a že skutečný guru je uvnitř nás. Jediným cílem všeho, co nás učil, bylo stočit pozornost do nitra, odvrátit ji od všech forem, ať už lidských či jakýchkoli dalších. Jeho lidskou podobu bychom měli mít v úctě tak dlouho, dokud si o sobě sami chybně myslíme, že jsme individuální bytostí – člověkem. Ovšem stále bychom měli mít na paměti, že jediný pravý způsob, jak jej uctít, je konat to, co nás učil – stočit pozornost k sobě samému a utopit mysl v dokonalém jasu průzračného sebe-uvědomění, když jenom ono představuje jeho pravou podobu.

Pisatel anonymního příspěvku správně poznamenává, že pokud praktikujeme učení Šrí Ramany, ale současně věříme, že musíme mít kromě něho nějakého „lidského gurua“, tak tato víra je „… v poměru k jeho učení sebevražedná“. Šrí Ramana nás učil, že pozornost a veškeré naše úsilí máme směřovat vnitřně, abychom tak odhalili skutečného gurua, který v nás září jako náš pravý a přirozený jas sebe-uvědomění. Pokud bychom místo toho směřovali pozornost vně s vírou, že musíme být závislí na nějakém vnějším guruovi v lidské podobě, pak půjdeme při hledání konečné a absolutní skutečnosti přesně opačným směrem, než jak nás učil Šrí Ramana.

Ten pravý „lidský guru“ nám pomáhá učením, že opravdového míru, štěstí a pravého poznání nedosáhneme směřováním naší pozornosti vně, ale jedině jejím odvrácením od všeho vnějšího, včetně našich myšlenek a mysli. Naši pozornost musíme dychtivě a výlučně zaostřit na naše esenciální bytí. Jestliže nám tedy nějaký tzv. guru říká, že musíme mít gurua v lidské podobě, pak tento guru nemůže být opravdovým guruem, protože on či ona selhali při zdůrazňování faktu, že abychom poznali naše pravé Já, pak k tomuto Já musíme stočit svoji mysl.

Jak jsem už napsal – nevím, v jakém smyslu Lakšmana Svámí termín „guru v lidské podobě“ používá. Jestliže tím myslí jediného, věčného gurua, projevujícího se v lidském těle, ať už toto tělo žije v tomto čase, nebo žilo v minulosti, pak je správné říkat, že musíme mít gurua v těle. Takového gurua totiž potřebujeme k tomu, aby nám říkal, že mír, štěstí, absolutní skutečnost a pravé poznání, které všichni hledáme, je naším esenciálním Já, a že jej můžeme dosáhnout jedině stočením pozornosti do nitra a zkoumáním našeho skutečného bytí, což je způsob, jak poznat, co skutečně jsme.

Pokud však používá termín „guru v lidské podobě“ doslovně, tedy jako aktuálně žijící lidská bytost, pak říkat, že jej – lidského gurua či žijícího gurua – potřebujeme, není správné. Šrí Sádhu Óm občas říkal, že pokud chceme spoléhat na žijící gurua, budeme nakonec zklamání, protože živý guru se jednoho dne stane mrtvým guruem.

Skutečný žijící guru není nějaká bytost, momentálně prodlévající v lidské formě. Je to věčně jsoucí skutečnost, existující navždy v našem nitru jako naše vlastní, skutečné Já. A jedině tento věčně žijící guru nám umožní překročit iluzorní dualitu života a smrti.

Většina chybných názorů ohledně pravých významů termínu jako např. „guru v lidské podobě“ nebo „žijící guru“ vzniká z toho, že skutečného gurua, jako např. Šrí Ramanu, považujeme za lidskou bytost, ačkoli se v ní jen dočasně projevil. Šrí Ramana však vždy zdůrazňoval, že skutečný guru není ona lidská podoba, kterou se zdá být, ale že guruem je nekonečná, věčná a vždy přítomná skutečnost, kterou všichni zažívají jako základní vědomí svého bytí, jako Já Jsem.

Důvod, proč za skutečného gurua chybně považujeme nějakou aktuálně žijící lidskou bytost, je ten, že za lidskou bytost považujeme mylně i sami sebe. Tento mylný názor – že jsme člověkem, ohraničenou individualitou – je hlavní příčinou veškeré naší nevědomosti a všech problémů, které v jejich důsledku prožíváme.

Chybný názor: „jsem člověk“ či „jsem tělem“ je přesně ten problém, který máme podle učení opravdového gurua překonat. Pravý guru po nás nikdy nebude chtít nějak připoutat ke své lidské formě, protože tento svazek by jen posílil náš mylný názor, že i my jsme jen lidskou bytostí, kterou si sami představujeme. Právě proto Šrí Ramana vždy zdůrazňoval, že není tělo, které se jeví existovat, a že opravdový guru není lidská bytost (člověk), ale že je to věčná skutečnost Já Jsem,

Pokud jde o výrok Lakšmany Svámího, že musíme mít gurua v těle, anonymní pisatel se ptá: „Proč tak zkušený svámí jako on tuto ideu podporuje?“ Na tuto otázku nedokážu odpovědět, protože nevím, co přesně se myslí slovy „guru v těle“. Byl bych rád, kdyby se tím odkazoval na lidskou podobu a učení našeho sadgurua, Bhagavána Šrí Ramanu, což by byl správný náhled skutečného stoupence Šrí Ramany.

V této souvislosti se prosím podívejte, co jsem napsal na své webové stránce, když jsem vysvětloval názory Šrí Muruganara a Šrí Sádhu Óma ohledně toho, zda kromě Šrí Ramany potřebujeme či nepotřebujeme žijícího gurua a jestli se má opravdový stoupenec Šrí Ramany stavět do této pozice.

(Citace zmíněného odkazu): Jsou lidé, co tvrdí, že Šrí Sádhu Óm byl žákem Šrí Muruganara, aniž by jednoho či druhého více znali. Existuje také spousta dalších lidí, kteří Sádhu Óma chápou špatně a jsou přesvědčení, že Sádhu Óm vystupoval jako guru a já že jsem byl jeho žákem. Ale ani Muruganar a ani Sádhu Óm se za gurua nikdy nepovažovali, protože z vlastní přímé zkušenosti věděli, že netřeba nijakého prostředníka mezi Ramanou a kýmkoli z jeho stoupenců.

A nejenomže se nepovažovali za učitele, ale od role gurua také každého odrazovali a sdělovali nám, že pokud upřímně a opravdově toužíme po praktikování Ramanova učení, pak sám Ramana bude přímo působit jako náš guru, poskytne nám veškerou pomoc a vedení, které potřebujeme k tomu, abychom stočili mysl do nitra, a tím v jasném světle pravého sebepoznání pozbyli svoji oddělenou individualitu, když ono světlo je základní a opravdovou podstatou gurua. Proto Sádhu Óm a ani já sám jsme naše přátelství nikdy nepovažovali za vztah mezi guruem a žákem.

Sádhu Óm všechny své blízké považoval za přátele a jasně dával najevo, že nepohlíží na nikoho z nás jako na svého žáka. Všechny nás měl za stoupence Šrí Ramany. Co se mě týče, Sádhu Óm mi byl drahým a blízkým přítelem. Byl však také opravdovým duchovním vůdcem a filozofem. I když bylo naše přátelství v mnoha ohledech dokonale vyrovnané, přesto jsem k němu pociťoval v nitru velký respekt a považoval jsem ho za opravdovějšího a vyzrálejšího stoupence Šrí Ramany, než jakým jsem byl já sám.

Tvrdit, že Muruganar byl guruem Sádhu Óma, nebo že Sádhu Óm byl mým guruem, není správné. Přesto s vděčností uznávám fakt, že mé porozumění Ramanovi a jeho učení bylo z velké části vytvořeno, posíleno, prohloubeno a projasněno přímým vlivem důvěrného přátelství se Sádhu Ómem. Kromě toho bylo toto porozumění ovlivněno i Muruganarem, a to v důsledku vztahu, který panoval mezi ním a Sádhu Ómem.

Sádhu Óm často vykládal, že opravdový žák Ramany nemůže být guruem, protože jedině Ramana je guruem všech, kdo jsou jeho učením přitahováni. Když se jej někdo ptal, jestli potřebujeme žijícího gurua, Sádhu Óm se smíchem odpovídal: „Jedině guru je živý. My všichni jsme mrtví,“ a vysvětloval, že opravdový guru není fyzickým tělem, ale je to věčně žijící duch, nekonečné vědomí bytí, existující v každém z nás jako naše pravé Já.

Tento věčný a neohraničený duch se projevil ve fyzické formě Bhagavána Ramany, aby nás učil, že nejsme toto smrtelné tělo, za které se chybně považujeme, a že se musíme poznat tak, jak skutečně jsme. Musíme tedy naši pozornost odvrátit od všech vnějších objektů a zaostřit ji výhradně na naše skutečné Já neboli na naše esenciální bytí. Předáním tohoto učení posloužila fyzická forma Bhagavána Ramany svému účelu jako vnější projev věčného gurua. Naším současným cílem tedy nemá být hledat jiného „živého“ gurua (což je pojem, pod nímž si většina lidí představuje „osvíceného“ člověka, jehož tělo pořád žije), ale nalézt skutečného vnitřního gurua, kterým je naše pravé Já a který neustále čeká na to, aby vtáhl naši mysl do nitra, aby zde mohla utonout a splynout s jasem pravého poznání sebe sama.

Ramana opravdu nikdy nebyl fyzickou formou, kterou se nám jevil být. Vždy byl a stále bude nekonečným duchem – naším skutečným Já. Proto se jeho vedení, pomoc či Milost nemůže nikdy žádným způsobem zmenšit a dnes není o nic menší než tehdy, když se zdálo, že žije ve fyzické podobě. Veškerá pomoc a vedení, které potřebujeme, abychom nějak dosáhli pravého sebepoznání, je nám vně k dispozici v podobě Bhagavánova učení a vnitřně jako náš přirozený jas vědomí sebe sama, který stále zažíváme v pocitu Já Jsem (což je skutečná podoba či forma jako Boha, tak i gurua). Vše, co potřebujeme, je stočit pozornost k sobě samému, abychom zakusili skutečnou podstatu tohoto vědomí – Já Jsem.

Dokončení: ...zde