29. 2. 2020

Michael James - Jak najít zdroj osobního já – ega?

---

Nedávno mi napsal jeden známý: „Jsem stoupencem Ramany. Bhagaván trval na tom, abychom sledovali (osobní) já a nalezli jeho zdroj. Zabývám se sledováním já kdykoli nepotřebuji mysl k práci. Pozorování já mě po celou tu dobu činí šťastným. Jak najít jeho zdroj? Měl bych udržovat mysl v Srdci na pravé straně hrudi?“ Na to jsem mu odepsal:

To, co nyní zakoušíme jako já, je ego, které představuje omezenou a zkreslenou formu uvědomování si Já (naší skutečné podstaty). Je to uvědomování si nás samotných, jakožto ohraničeného těla, což není to, co skutečně jsme. Když povstaneme jako ego (jak je tomu při bdění a snění), bude se jevit, že existuje nespočetné množství jiných projevů, kdežto když se jako ego neprojevujeme (jak je tomu ve spánku), nic jiného (od nás odlišného – pozn. překl.) se neprojevuje. Proto Bhagaván říká ve 27. verši Ulladu Narpadu:

Když se projeví ego, projeví se i vše ostatní. Když ego neexistuje, neexistuje ani nic dalšího. (Proto) je ego samo o sobě vším. Vězte tedy, že zkoumání, co je toto ego, je vzdáním se všeho.

Jinak řečeno – ego je kořenem, z něhož vše pramení, takže nezávisle na egu nic neexistuje. Proto vše ostatní, včetně jakéhokoli těla, které chybně považujeme za nás samotné, je jen mentální projekcí a to, co vše projektuje a vnímá, je jen ego. Takže jak by mohlo být tělo, či nějaké místo v něm, zdrojem, z něhož jako ego vyvěráme? Dokud jakožto ego nevyvstaneme, neexistuje žádné ego a ani další jevy, takže zdrojem výstupu ega musí být něco, co existuje před egem a na jeho vyvstání je nezávislé.

Co existuje při nepřítomnosti ega? Samotné ego existuje (čí spíše se zdá existovat) jen při bdění a snění, zatímco ve spánku beze snů není ani ego a ani nějaké další jevy. Zdrojem ega tedy musí být jedině to, co existuje ve spánku, což je čisté uvědomění si sebe sama.

Protože čiré sebeuvědomění existuje nejenom ve spánku, ale i v bdění a snění, a protože v těchto třech stavech neexistuje bez přerušení nic jiného, je toto čiré sebeuvědomění tím, čím skutečně jsme. A i když čiré sebeuvědomění existuje i v bdění a snění, v pohledu nás samotných, jakožto ega, se zdá být zahalené, protože místo abychom zažívali sami sebe jako čiré sebeuvědomění (tj. jenom jako Já Jsem), prožíváme se jako sebeuvědomění smíšené s přídavky „já jsem toto tělo“, což představuje ego.

Zdroj ega a všeho dalšího jsme proto jen my sami, ale my sami jako to, co skutečně jsme – což je čiré sebeuvědomění. Přesto však z pohledu nás, jakožto ega, kterým se nyní zdáme býti, musíme sami sebe (ego) pečlivě zkoumat, abychom spatřili, čím ve skutečnosti jsme.

Když chybně považujeme lano za hada, tak co je zdrojem tohoto iluzorního hada? To, co existuje před mylným vnímáním lana za hada, je jenom to lano, takže lano je zdrojem, z něhož vyvstal iluzorní projev hada. Stejně tak je i čisté sebeuvědomění zdrojem, z něhož povstal iluzorní projev ega.

Abychom viděli lano takové, jaké ve skutečnosti je, k tomu máme jedinou možnost – pečlivě pozorovat hada tak dlouho, dokud nespatříme, že to není had, ale jen lano. Stejně tak abychom uzřeli nás samé jako to, co skutečně jsme, tedy jako čisté sebeuvědomění, k tomu je jediná cesta – velmi pečlivě sledovat či věnovat pozornost tomuto egu, dokud nespatříme, že to vlastně není nějaké ego (omezená, přídavky spoutaná forma sebeuvědomění, která sama sebe zakouší jako „já jsem toto tělo; jsem člověk, který se jmenuje tak a tak“), ale jen čisté sebeuvědomění, které zakouší sebe samo pouze jako Já Jsem (či Já Jsem Já a nic jiného než Já).

Proto je praxe sebepozornosti, popisovaná jako sledování já, jediným způsobem, jak najít zdroj, z něhož toto já (ego) povstalo. Je to stejné jako když pečlivé pozorování iluzorního hada představuje jediný způsob, jak najít jeho zdroj, kterým je lano, v němž se had projevil.

Všechno ostatní svojí zdánlivou existencí závisí na zdánlivé existenci nás, jakožto ega. A protože ego přestane existovat pouze když najdeme jeho zdroj (tj. když spatřujeme sami sebe jako čisté sebeuvědomění), pak abychom jeho zdroj nalezli, musíme mít ochotu pustit se (vzdát se) všeho ostatního. Rozvíjení této ochoty, což musíme dělat všichni, spočívá ve stálém sledování já (nás, ega) jak je to jen možné, protože čím více se sledujeme, tím více narůstá naše láska být si vědomi nás samotných a tomu odpovídá zmenšení touhy uvědomovat si něco jiného.

Když jste se zmínil, že jste při pozorování já tak šťastný, tak vše, co potřebujete dělat, je neustále, podle možností, horlivě pokračovat v této praxi. Je to jednoduchá, jasná a přímá cesta zpět do našeho domova, do zdroje, z něhož jsme povstali.

 

Výběr z komentářů k článku:

Simeon:

Michaeli, píšete: „Rozvíjení této ochoty, což musíme dělat všichni, spočívá ve stálém sledování já (nás, ega) jak je to jen možné, protože čím více se sledujeme, tím více narůstá naše láska být si vědomi nás samotných a tomu odpovídá zmenšení touhy uvědomovat si něco jiného.“

Žiji v křesťanském prostředí. Cesta, uváděná ve vašem článku, ve významu: „být si vědom jen sebe sama“, prostě znamená neuvědomovat se jako ego. Nicméně to zní jako egoistický způsob myšlení. Kde při denní praxi leží rozdíl mezi cestou Ramany Mahárišiho a extrémním egocentrickým chováním?

 

Michael James:

Simeone, cesta Ramany Mahárišiho a egoistické třeštění, to je jako nebe a dudy. Hranicí je tu jen ego. Dokud v nás zůstává i jen sebemenší stopa ega, tak jsme na špatné straně.

Píšete: „Žiji v křesťanském prostředí“. Ale já, které to prohlašuje, je jen ego. Dokud se uvědomujeme jako cosi ohraničeného – tedy jako něco jiného než nekonečné, nedělitelné a neměnné sebeuvědomění – musíme se mylně považovat za ego.

Bhagavánova cesta překračuje všechna náboženství, ale také ateismus a všechny další materialistické názory, protože dokud pociťujeme „jsem křesťan, jsem hinduista, muslim, buddhista, žid, džinista, ateista, nejsem ničím z tohoto“ nebo cokoli jiného, omezujeme se jakožto ego, zatímco cílem Bhagavánovy cesty je kompletní vykořenění ega.

Ego je jen chybným povědomím o nás samých. Je to jakési uvědomění nás samotných jako něco jiného než čisté a nekonečné sebeuvědomění, kterým ve skutečnosti jsme. Toto mylné uvědomění můžeme vykořenit jedině horlivým zkoumáním nás samotných, abychom spatřili, čím skutečně jsme. Bhagavánova cesta proto představuje zkoumání skutečnosti ega, a tím i jeho vzdání se jednou provždy.

Vymazání ega je konečným cílem všech náboženství. Ale není to konečným cílem většiny stoupenců jakéhokoli náboženství, takže všechny rozdíly, odlišnosti, spory a nepřátelství mezi různými náboženstvími a uvnitř každého z nich vyvstávají proto, že skutečný cíl byl buď zapomenut, anebo nebyl nikdy většinou stoupenců správně rozpoznán. Ale pokud je našim cílem vykořenění našeho ega, nemusíme se starat o ega ostatních, protože není v naší moci vykořenit jiné ego, nežli to naše a k jeho vykořenění se musíme podívat do nitra nás samých, a ne vně na ostatní bytosti.

Píšete, že vám to zní jako „egoistický způsob myšlení“, ale ve skutečnosti je to přesný protiklad egoismu. Egoistické je přemýšlet o sobě jako o osobě, protože tato osoba, kterou se zdáme být, je čímsi vnějším a k nám nenáležícím. Podstata ega je však taková, že se vyživuje a kvete tím, že věnuje pozornost něčemu jinému než sobě. Ego však ustupuje a mizí, když se stáčí zpět a věnuje pozornost jen sobě. Proto být si vědom jen sám sebe představuje způsob k vykořenění ega, zatímco uvědomovat si něco jiného, znamená ego živit a udržovat jej.

V této souvislosti se můžu hodit, když sem zkopíruji odpověď, kterou jsem napsal příteli, pro nějž byl tento článek adresován, když se mě následně ptal, zda sledování ega je to samé, jako sledování kořene (ega). Dodal k tomu, že Bhagaván prohlásil, že ego, je-li pozorováno, zmizí, ale v jeho případě ego ještě nezmizelo.

Odpověděl jsem: Ano, ego je samo o sobě kořenem všeho ostatního a tento kořen vzchází ze zdroje, jímž je átma svarúpa (my sami, jací ve skutečnosti jsme). Proto nás sledování tohoto kořene (pozorování ega) spolehlivě zavede zpět do jeho zdroje.

Ve 25. verši Ulladu Narpadu Šrí Bhagaván říká, že ego povstává, udržuje se, vyživuje a rozkvétá jen uchopováním tvaru, tedy čehokoli jiného, než je ono samo (proto je ego beztvaré). Zkoušíme-li jej uchopit (či nalézt – pozn. překl), tak uniká, zmizí. Bhagaván: „Je-li ego hledáno (zkoumáno či bděle pozorováno), tak zmizí“. Ego bude mizet do té míry, do jaké jej budeme horlivě sledovat. Čím dychtivěji jej sledujeme, tím více mizí. A když jej sledujeme dostatečně horlivě, tak bude jeho existence ta tam. Je to stejné, jako zmizení iluzorního hada, když se na něj pečlivě a dostatečně dlouho díváme, abych spatřili, že je to jen lano.

Pokud naše ego ještě nezmizelo, je to proto, že jsme jej s horlivostí nepozorovali dostatečně dlouho. Abychom toho byli schopni, musí být naše mysl nesmírně čistá, duchovně kultivovaná, jemná a ostrá a nejúčinnějším způsobem k její očistě, kultivaci a vybroušení je prostě vytrvat ve snaze pozorovat naše ego, a to tak horlivě a neustále, jak jen dokážeme.

Prostředek, kterým musíme ego zkoumat, popsal Bhagaván ve 3. verši Šrí Arunáčala Pančaratnam jako: „…bezvadná nebo neposkvrněná mysl či intelekt…“; ve 23. verši Ulladu Narpadu jako: „…jemná mysl či intelekt…“; a ve verši 28 Ulladu Narpadu pak jako: „…vybroušená nebo ostrá mysl či intelekt…“. Trpělivě proto vytrvejme ve sledování ega, dokud se tímto sledováním nestane naše mysl čistá, jemná a ostrá, abychom spatřili, že my, kdož se nyní zdáme býti egem, jsme ve skutečnosti jen ryzí sebeuvědomění – sebeuvědomění, které si neuvědomuje nic jiného než samo sebe.

 

Simeon:

Michaeli, děkuji vám za vaše podrobné vylíčení Bhagavánovy cesty. Mám teď otázku k části: „Ale pokud je našim cílem vykořenění našeho ega, nemusíme se starat o ega ostatních, protože není v naší moci vykořenit jiné ego, nežli to naše a k jeho vykořenění se musíme podívat do nitra nás samých, a ne vně na ostatní bytosti.“

Pokud si to dobře pamatuji, tak zde, na tomto blogu, bylo řečeno, že neexistují mnohá ega, ale jen jedno ego (a sice toto ego), třebaže se většina lidí považuje za bytost oddělenou od všech ostatních.

Mohl byste mi prosím krátce napsat, jak se vlastně věci mají?

 

Michael:

Ano, Simeone, přesně jak říkáte – podle Bhagavána je tu jen jedno ego, a sice jsme to my sami, jak se nyní jevíme existovat. To je pro nás další pádný důvod k vykořenění tohoto ega, protože jeho vymýcením ukončíme všechno utrpení, které ve světě spatřujeme. Je tomu tak proto, že všechno tohle utrpení se svojí existencí jeví jen v pohledu nás samotných, jakožto tohoto jediného ega.

Nicméně se zdá, že před zraky tohoto jediného ega defiluje mnoho dalších, jak jsem ostatně v článku uváděl: „Ale pokud je našim cílem vykořenění našeho ega, nemusíme se starat o ega ostatních, protože není v naší moci vykořenit jiné ego, nežli to naše a k jeho vykořenění se musíme podívat do nitra nás samých, a ne vně na ostatní bytosti.“

Toto ego stále chybně považujeme za nás samotné, za nějakou osobu. Proto se nám toto ego jeví býti určitou osobou a v jeho pohledu se všichni další lidé jeví býti egy (oddělenými jedinci). Nicméně všechna ega, která v ostatních lidech vidíme, jsou jen odrazem našeho vlastního ega. Proto jediný problém, kterým se máme zabývat, je naše vlastní ego.

Když sníme, prožíváme se jako nějaká osoba v našem snovém světě, kde vidíme spousty dalších lidí, takže předpokládáme, že všichni jsou stejná ega jako my. Ego je zde uvědomujícím, všímajícím si subjektem, vnímajícím všechny jevy, které vytvářejí svět. Takže když vnímající ego považujeme za osobu (jedince), pak předpokládáme, že všichni ostatní lidé, které vnímáme, jsou stejná ega, vnímající tentýž svět. Ovšem když se ze snu probudíme (fakticky, když jeden sen opustíme a vstoupíme do jiného, protože jakýkoli stav, ve kterém vnímáme jevy (od nás odlišné – pozn. překl.) je jen snem, třebaže se nám to jeví býti bděním), přestaneme se zakoušet jako osoba, jímž se ve snovém světě zdáme být, a proto zjistíme, že všechen sen, včetně nás jako snové osoby a všech ostatních lidí, byl jen naší mentální projekcí, a proto pochopíme, že tito lidé nebyli ve skutečně egy nebo vnímajícími snového světa.

Jen my, ono jedno ego, bylo tím, co vnímalo sen. Stejně tak i to, co vnímá současný sen, jsme jen my sami, toto jedno ego. Všichni ostatní lidé, které nyní vidíme, jsou je naší vlastní mentální projekcí, stejně jako lidé, které jsme vnímali v nějakém jiném snu. Takže i když se nám každý jiný člověk jeví být vnímajícím egem, ve skutečnosti tomu tak není.

Když jsme pozorností vytočeni vně, směrem od nás samotných, vždy se tu bude jevit mnohost bytostí, ale jakmile se stočíme do nitra, abychom spatřili, čím je toto ego, které spatřuje jiná ega, pak i toto jediné ego ustoupí a zmizí, protože se zdá existovat, jedině když je pozorností nasměrováno ven, a v důsledku toho si uvědomuje vše ostatní, ale už ne sebe sama. Když se však díváme vně, měli bychom s jinými lidmi jednat, jako by to byli cítící bytosti, jak se nám také zdají být, protože oni a jejich radosti a utrpení jsou stejně skutečné, jako osoba, jíž se zdáme být a jako naše radosti a strádání. Zároveň, jak je to jen možné, bychom se měli stáčet pozorností dovnitř, abychom spatřili, zda jsme opravdu tím egem, kterým se nyní zdáme být.

Simeon:

Michaeli, ještě jednou veliké díky za vaše důkladné vysvětlení toho, co je bezpochyby tvrdým oříškem k rozlousknutí.