4. 3. 2022

Michael James - Co jsou vásany a jak fungují?

---

Jeden přítel mi napsal dotaz, jestli je následující definice pojmu vásana dostatečně výstižná:

vásana – je tendence k něčemu, která se projevuje v důsledku minulých činů a zkušeností.

Tento článek vychází z odpovědi, kterou jsem mu napsal.

 

Vásanu bych popsal jednoduše jako sklon k něčemu, nebo přesněji jako náklonnost, jako vůli se chovat určitým způsobem. Tvoje definice je správná, nicméně bych ji trochu doplnil v místě, kde říkáš, že „vásana je sklon získat nebo prožít něco určitého“, protože vásany jsou semena, která raší jako sympatie a antipatie a pokud jim dovolíme se rozvinout, narostou v nás do tužeb, nechutí, připoutaností, strachů atp., což dává vznik všem myšlenkám a dalšímu konání. Vásany tedy nejsou jen sklony tužeb, ale všechny druhy úmyslných sklonů, jako např. mít, nebo nemít něco rád, sklony něco milovat, či nenávidět, mít k něčemu odpor, v něco doufat, něčeho se bát, o něco se strachovat, mít o něco zájem, být vášnivý, ztotožňovat se atp.

Tvrdit však, že se vásany „projevují v důsledku minulých činů a zkušeností“, není správně. Může to tak sice vypadat, to ale pouze v případě, když podstatě vásan nerozumíme a nevíme, jak fungují.

Přirozeností ega je neustále se věnovat čemukoli jinému nežli sobě (své skutečné podstatě, Já – pozn. překl.). Bhagaván to ve 25. verši Ulladu Narpadu nazývá „uchopovací formou“. Proto máme jako ego silnou tendenci věnovat se všemu, co je jiné nežli my. A jelikož vše jiné nežli my sami, je višija (objekt či projev), pak naše sklony se tímto zabývat, nazývá Bhagaván višija vásanami. Mít višija vásany je tedy podstata nás samých jakožto ega. Višijas jsou však jen sklony, proto jimi nejsme – coby ego – spoutáni. V každý okamžik máme svobodu si vybrat, zda námi nějaká vásana zamává, anebo jestli jí odoláme.

Višija vásan však máme nepočítaně. Proto nás táhnou neustále nejrůznějším způsobem ven, často zcela v protikladu jedna vůči druhé. Neustále totiž naši svobodu používáme k tomu, že si vybíráme, které konkrétní vásaně dovolíme, aby s námi v daný moment zacvičila. Protikladem ke všem vásanám je např. sat vásana, jak ji nazývá Bhagaván, což je sklon věnovat se výhradně našemu bytí (sat) a být tedy tím, čím skutečně jsme. Každý moment tedy volíme, zda dáme přednost sat vásaně, a tím sebe-pozornosti, nebo višija vásanám, což se rovná pozornosti k jiným věcem.

I když to vypadá, že nad námi mají vásany moc, ve skutečnosti nedisponují žádnou vlastní silou. Svoji sílu si berou jedině od nás. Znamená to, že my sami dáváme vásanům sílu nás zotročit. Jestliže konkrétní vásaně nedovolíme, aby nás ovládla, zbavíme ji tím jakékoli síly, kterou nad námi zdánlivě měla. Skutečným zdrojem vší síly jsme jen my sami, jako to, co skutečně jsme, tedy jako sat-čit (bytí-vědomí), což je čiré uvědomování bytí Já Jsem. Když vyvstaneme jako ego, pak naši sílu získáváme z toho, čím skutečně jsme. A jelikož vše ostatní (všechny projevy či vásany) se zdají existovat jen v pohledu nás, jakožto ega, pak svoji zdánlivou sílu berou v egu. Proto rašící semena višijas jsou naše višija vásany. Objevují se totiž jedině tehdy, když naší pozornosti dovolíme, aby směřovala pryč od nás pod nadvládu vásan. Směřováním pozornosti pryč od nás samotných odevzdáváme višija vásanám v prvé řadě naši sílu a následkem toho se vásany rozrostou jako obilí ze setby.

Kdykoli svolíme, aby s námi určitá vásana zacvičila, tak ji tím posílíme. Jestliže se jí vzepřeme, pak ji oslabíme. Čím více se tedy držíme sebe-pozornosti, tím více posilujeme naši sat vásanu a oslabujeme všechny višija vásany. Právě proto je praxe sebezkoumání nejúčinnější způsob k oslabení višija vásan a je také jediným prostředkem, kterým se můžeme zbavit všech vásan, včetně jejich kořene, kterým je ego. Bhagaván to jasně vyjádřil v 10. a 11. verši díla: Kdo jsem já?

10. Ačkoli višija vásany (sklony zakoušet cokoli jiného než sám sebe), přicházejí od nepaměti, vzdouvající se (jako myšlenky či projevy) v nesčetném množství, podobny vlnám oceánu, přesto budou všechny zničeny, když naroste (do hloubky a intenzity) svarúpa dhjána (sebepozornost, meditace na naši skutečnou existenci či pravou podstatu). Aniž bychom dávali sebemenší prostor pochybám: „Ach, takové množství višija vásán! Je vůbec možné přebývat jen jako svarúpa?“, je nutné se houževnatě držet svarúpa dhjány. I když si o sobě bude člověk myslet, že je velkým hříšníkem, tak pokud místo bědování a nářku: „Jsem hříšník! Jak můžu být spasen?“, tuto myšlenku zcela odmítne a bude horlivý (či usazený) v sebezkoumání, pak bude bezpochyby napraven (proměněn v to, čím skutečně je).

11. Dokud v mysli působí višija vásany, dotud je nutné zkoumání „kdo jsem já?“. Jakmile se objeví myšlenky, pak je nutné je všechny okamžitě vyhladit vičárou (zkoumáním, horlivou sebepozorností), a to v místě jejich zrodu. Nevěnování se čemukoli jinému (nežli sobě) představuje vajrágju (nezaujatost či odpoutanost) nebo niráša (beztužebnost). Džňána (pravé poznání, skutečné uvědomění) znamená neopouštění sebe sama (neodcházení – pozorností – od sebe). Vajrágja a džňána jsou vskutku jedním. Stejně jako si lovci perel přivazují k pasu kameny a potápí se do hloubky, aby sbírali perly na dně oceánu, tak by se měl každý ponořit do svého nitra s vajrágjou (osvobozením od touhy uvědomovat si cokoli jiného nežli sebe), aby získal perlu sebe sama (doslova: dosáhl perly sebe sama, která jediná je ta pravá). Pokud se člověk pevně drží nepřerušované svarúpa smarany (sebe-pamatování) dokud nedosáhne svarúpy (naší pravé skutečnosti či skutečné podstaty), tak to samo o sobě stačí. Dokud jsou nepřátelé (višija vásany) uvnitř pevnosti (v našem nitru), budou neustále podnikat výpady ven. Když je přitom člověk všechny ihned ničí, pevnost nakonec padne.

Michael James pokračuje: Kdykoli svolíme, aby nás ovládla nějaká višija vásana, naše pozornost s v důsledku toho odvrátí od nás samotných a nasměřuje se k něčemu jinému. Tento přesun pozornosti od nás k vnějšímu je počátkem mentální aktivity. Činnosti myslí dají postupně vzniknout činnostem řeči a těla, takže veškeré konání je pak způsobeno naším svolením být ovládnut višija vásanami, což Bhagaván vysvětluje ve 2. verši Upadéša Undijar, kde říká, že příčinou pádu do moře aktivity jsou zárodky, semínka, kterými myslí višija vásany a z toho plynoucí karma vásany (sklonit jednat tak, aby byly zakoušeny višijas). Je to to, co nás nabádá, abychom byli činní myslí, řečí a tělem, a tím padli do nezměrného oceánu konání.

Činnostem, prováděným pod vládou našich višija vásan, říkáme agámja. Agámja přináší plody z našeho sánčita karmanu, kde Bůh vybírá to, co máme v životě prožít. Tomu, co nás v životě čeká, se říká prárabdha (osud). Proto je všechno, co prožíváme, plodem činností z minulých životů, které jsme vykonali pod vlivem našich višija vásan. Tyto plody nyní zakoušíme pouze v té míře, do jaké dovolíme višija vásanám odvádět pozornost od nás samých. Držíme-li se pevně sebepozornosti, budeme nedotčeni a neovlivněni vším, co zakoušíme jako nám přidělený prárabdha karman. Pokud však dovolíme, aby nás nějaká višija vásana ovládla, naše pozornost se tím nasměřuje vně a v důsledku toho budeme ovlivněni jakoukoli zkušeností, která nám byla v rámci osudu přidělena.

Zdání, že vásany jsou způsobovány činnostmi, je dáno tím, že kdykoli cokoli vykonáme, činíme tak pod nadvládou našich višija vásan, a to v rozsahu, v jakém to určité vásaně dovolíme. Tím ji posilujeme a živíme. Jakékoli konání posiluje související vásanu, a to právě naším svolením být touto vásanou ovládnut. Proto se z běžného pohledu může zdát, že nárůst určité vásany je způsobený tím, co děláme. Podobně je to i u názoru, že vásana je způsobena tím, co prožíváme. Kdykoli však prožíváme nějakou višija (objekt, prožitek jiný, nežli jsme my sami), je to proto, že jsme pod vládou višija vásán svolili, aby naše pozornost směřovala od nás směrem k této zkušenosti, a to opět v rozsahu, jak to my sami dovolíme. Tím opět příslušnou vásanu posilujeme a živíme. Proto vše, co zažíváme a růst s tím souvisejících vásan, je dán našim svolením být těmito vásanami ovládán. I tady je povrchní pozorovatel přesvědčen, že vše, co prožíváme, posiluje růst související vásan.

Nezapomínejme, že určité vásany souvisejí s jinými a ty zase s dalšími atd. Jestliže tedy opakovaně dovolujeme, aby nás určitá vásana ovládala, tak tím nejenom posilujeme a vyživujeme tuto vásanu, ale také tendence, které souvisí s jinými višija vásanami. Tímto způsobem vásan přibývá a násobí se. Proto se musíme vyvarovat posilování nejenom našich současných vásan, ale také aby se neobjevovaly nové.

Jestliže máme například zájem o jasné a důkladné pochopení učení Bhagavána, může to zapříčinit další související interes, třeba chtít se naučit tamilsky, abychom jeho učení jasněji pochopili, protože principy jeho učení jsou nejzřetelněji a nejpřesněji vyjádřeny jeho vlastními tamilskými verši a jinými spisy. V tomto případě je zájem o jeho učení a s tím související zájem o tamilštinu prospěšný, protože i když se striktně řečeno jedná o višija vásany, pomohou nám posílit naši sat vásanu (tendenci jen být). To vše za předpokladu, že svolíme, aby nás tyto vásany povzbuzovaly v praxi opakovaně se snažit stáčet pozornost zpět a být si sebe-pozorný. (Pozn. překl.: Sám Bhagaván rozlišoval vásany na spásné a nespásné.)

Ale i v případě potenciálně prospěšných vásan, jako jsou ty výše uvedené, musíme dohlédnout na rozsah, v jakém jim dovolíme působit. Například náš zájem o porozumění učení Bhagavána může dát vzniknout zájmu o studium dalších advaistických textů a podobné filozofie. Náš zájem o tamilštinu může vést k zájmu o sanskrt atp. Pokud tedy dovolíme, aby se zájem o Bhagavánovo učení rozrostl do souvisejících témat, budeme pak rozptýlení a odvedeni od jediného cíle jeho učení, kterým je vrátit naši pozornost zpět do nitra, aby zkoumala a poznala nás samotné takové, jací skutečně jsme, čímž se vzdáme ega – klamného, přídavky spoutaného vědomí „já jsem toto tělo“ – které se nyní maskuje, jakože ono je námi.

Pokud opravdu chceme hluboko proniknout do praxe sebezkoumání a sebeodevzdání, jak tomu učil Bhagaván, musíme naši mysl neustále odvádět pryč od jejího zájmu o vše ostatní, a dokonce jí i vymezit rozsah, v němž rozvíjí svůj zájem o témata, která s učením Bhagavána úzce souvisejí.