30. 10. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 91 - 95, Nauka o iluzorním projevu (III)
91. Jak vzniká tento svět? Mění snad Já svoji podstatu tichého bytí v pohyb? Já se nikdy nemění ani nepohybuje. Svět se zdá existovat výhradně kvůli nevědomosti, která je sama o sobě falešná.
91. „Pohnulo se Já, přičemž ztratilo svoji podstatu (nehybného) bytí? Nebo jak jinak vzniknul svět?“ Odpovědí na tuto otázku je: „Já (zdánlivě) prodělává pohyb jen kvůli nevědomosti, která je sama o sobě neskutečná. Nikdy nestalo, že by se Já pohnulo.“
Michael James: Myšlenku z verše 91 vysvětluje a rozvíjí následujících osm veršů.
(DG) Bhagaván: Padam (Já) představuje věčnou, nehybnou osou, kolem níž se točí svět jako kolo.
Padam je svrchované Já, dokonalá skutečnost. Činnost je možná jen v úrovni představ.
Padam mate zrak těch, kteří nemají ryzí pochopení skutečnosti. Zdá se, že se Padam rychle pohybuje. Ve skutečnosti je stále bez jakéhokoli pohybu. (Padamalai, verše 44–46)
Otázka: Třetí mantra Isavasjaupanišady říká: „Brahman se pohybuje a brahman se nepohybuje.“ Jak můžou v brahman existovat dvě protichůdné skutečnosti?
Bhagaván: Pravda o jakémkoli nekonání je pravdou naší skutečné podstaty. Děje nebo činnosti mohou být spatřovány jen z relativního hlediska. (The Power of the Presence, I, str. 269)
Otázka: Často jste říkal, a je to i v knihách, že brahman je nehybné. Nyní říkáte, že je všemocné. Není to tedy tak, že se pohybuje?
Bhagaván: Síla vzbuzuje dojem pohybu. Ačkoli se Íšvara (Bůh) pohybuje svojí vlastní silou (šakti), která je pohybem, tak pohyb překračuje. Íšvara je áčala atita (nepohnutelné transcendentno). (citace ze Sat Daršana Bhašja)
92. Z pohledu jediného, nedělitelného prostoru nemá hrnec nijakou oddělenou existenci. Není pak pošetilé tvrdit, že se prostor uvnitř hrnce pohybuje v závislosti na pohybech hrnce?
92. Je-li pozornost věnována výhradně (nekonečnému) prostoru, který nikdy není fragmentován, tak ve výsledku nebude existovat hrnec. Je proto chybou říkat, že prostor uvnitř hrnce se pohybuje zároveň s hrncem.
93. Taktéž ani tělo a svět nemohou existovat v úplnosti uvědomění Já, protože jsou ne-Já a jsou neúplná. Je pak směšné tvrdit, že se Já pohybuje kvůli pohybům nestálého těla a světa.
93. Protože neúplnost – netečné tělo a svět, což vše zahrnuje ne-Já – nebude v plnosti Já nikdy existovat a projevovat se, je nesmysl říkat, že i Já prodělává pohyby těla a světa, směřujících k zániku.
94. Já je vždy klidné, protože je celistvostí. Přesto se zdá, že se pohybuje, a to zároveň s pohyby labilního zrcadla mysli. Není to však pravé Já, co se pohybuje, ale jen jeho odraz – mysl.
94. Já, kvůli své všeprostupující plnosti, přebývá bez pohybu. Zdánlivé propojení mezí Já a ohraničenou myslí se zdá existovat kvůli nevědomosti, což je perspektiva jedince – odraženého vědomí, povstávajícího jako já. Proto se zdá, že v důsledku pohybu mysli zakouší pohyb také Já. Ale vlny samsáry, zahrnující zrození a smrt, svázanost a osvobození atd., existují jen pro jedince a nikdy pro Já – všepřekračující skutečnost.
Muruganar: Důvodem nehybnosti Já je jeho všeprostupující plnost. Jen kvůli hnutí mysli se zdá, že se Já pohnulo. Odraz slunce se na proudící vodě bude jevit v pohybu, ale pohyb je jen v odrazu a nikoli ve slunci.
95. Na otázku: „Jak mohly vyvstat klamné upadhis (přídavky jako mysl, intelekt atd.) svrchovanému Já, které je jediné bez druhého?“, je třeba odpovědět, že tyto přídavky vyvstávají jen v pohledu nevědomého jedince. Pro Já ve skutečnosti nikdy žádný přídavek neexistoval. To vězte!
95. Na otázku: „Jak to, že se v Já, které je jediné bez druhého, objevila nevědomost v podobě omezení mysli?“, je odpověď: „Omezení spoutalo samo sebe kvůli oklamané perspektivě jedince. Ve skutečnosti se omezení Já – vědomí – nikdy nedotklo.“
Sádhu Óm: Při dosažení džňány neexistuje zakoušení upadhis, a proto se upadhis jeví jen nevědomému a nikdy ne džňáninovi. Ale nevědomý, když tohle vyslechne, se přesto džňánina zeptá, odkud se jeho chybný náhled vzal. Takový člověk by měl pochopit, že džňánin nikdy nepřipustí, že by upadhis existovaly pro Já. Je tedy na nevědomém, aby sám pro sebe objevil, jak a komu se upadhis jeví. Bhagaván často svým stoupencům odpovídal protiotázkou a říkal: „Tvrdíte, že upadhis vznikly a jsou skutečné, takže vy sám musíte zjistit, co jsou, a jak, odkud a komu se projevují!“
Toto vysvětluje, proč je z hlediska tázajícího vhodné použít nauku vivartha (nauku o současném stvoření Boha, světa a jedince), třebaže Bhagaván za plně platnou připouštěl jen nauku adžata (ne-stvoření). Viz také poznámku k verši 83.
Muruganar: Stejně jako se lano jeví být hadem v důsledku nerozlišování, tak se také vědomí jeví být myslí jen díky klamné představě jedince. Když člověk zkoumá podstatu věci, nebude viděno vůbec nic takového jako mysl oddělená od vědomí. Kdyby se někdo ptal laskavého člověka, který své ušlechtilé chování zdědil po rodičích: „Kde jste k tomu přišel, že se stejně jako vaši rodiče chováte tak protivně?“ – tato samotná otázka je naprosto nesmyslná.
