23. 10. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 86 - 90, Nauka o iluzorním projevu (II)
86. Neptejte se: „Proč je Já jakoby popleteno, neznalé pravdy, že je to Já samo o sobě, co je spatřováno jako svět?“ Budete-li místo toho zkoumat: „Komu přichází na mysl tento zmatek?“, bude odhaleno, že takovéto zmatení pro Já nikdy neexistovalo!
86. Neptejte se: „Jak mohl vlastně nastat takový zmatek, že Já nezná pravdu o tom, že se samo projevuje jako svět?“ Budete-li zkoumat: „Kdo je popleten?“, zjistíte, že zmatek nikdy neexistoval.
Sádhu Óm: Popletený skeptik, kterým je ego, ztratí prostřednictvím sebezkoumání své ztotožnění (s tělem) a utone v Já. Pak bude odhaleno, že nevědomost a zmatek nikdy pro Já neexistovaly. Byly tu jen pro neexistující ego.
(DG) Otázka: Jak nastane stvoření (srišti)? Někteří říkají, že za to může karman. Další, že je to hra Pána. Co je pravda?
Bhagaván: V knihách najdete mnohá vysvětlení. Ale existuje stvoření? Vysvětlení je nezbytné, jen když tu stvoření existuje. Nic z toho neznáme. Ale nyní s určitostí víme, že existujeme. Není vhodné teď poznat Já a pak se zajímat, jestli existuje stvoření? (Day by Day with Bhagavan, 17. 2. 1946)
87. Já, projevené jako svět, se podobá lanu, které na sebe pohlíží jako na hada. Zkoumáním se zjistí, že stejně jako nikdy neexistoval had, tak nikdy neexistoval svět, a to dokonce ani jako jakési projevení.
87. Říci, že Já zformovalo samo sebe do podoby světa je stejné jako tvrdit, že lano ze sebe udělalo hada. Podrobným zkoumáním se zjistí, že had vůbec nikdy neexistoval. A stejně tak nikdy nenastalo stvoření světa, v němž by se Já zformovalo jako svět.
88. Uvažujme – není to tak, že jen (sebeklamné) myšlení vytváří zdání hada v laně? Had pak není ničím jiným nežli myšlenkou. Myšlenka udržuje (projevení) hada, jako by byl různý (od lana), což je příčinou trápení, a toto myšlení bude (nakonec) zničeno (prostřednictvím jasného sebepoznání, získaného stočením se do nitra za poznáním „kdo jsem já?“).
88. Forma hada se neliší od myšlení na hada. Když člověk tuto záležitost studuje – není to tak, že je to myšlenka, která způsobila separátní výtvor hada v laně a která jej udržuje coby příčinu něčích obav a která zapříčiní svůj zánik (když je pravda o neexistenci hada uvědoměna)?
Sádhu Óm: Opakující se slova tohoto verše „myšlení/myšlenka …vytváří/udržuje“ označují ego či mysl – prvotní já-myšlenku, která myslí všechny další myšlenky. Tato myšlenka vyvstává v důsledku avičáry (nezkoumání či nedbání o výhradní pozornost k sobě samému), čímž vytváří zdání světa. Kvůli avičáře pokračuje já-myšlenka ve svojí existenci, a tím udržuje projevení světa. Tato já-myšlenka nakonec přestává existovat v důsledku vičáry (zkoumání či pozornosti výhradně k sobě samotnému), čímž zničí projevování se světa. Proto není svět vytvářen Bohem, který je naším skutečným Já, ale jen naší nevědomostí o nás (adžňána), která je výsledkem avičáry – zapomínání či nedbání na sebe samotné.
David Godman: Vnímání jmen a forem, které jsou jen myšlenkami, zmizí, je-li zakoušen jejich forem prostý podklad. A zmizí-li jména a formy, rovněž se rozpouští a mizí myšlenka, která je vytvořila.
89. Zdá se, že semínko a jeho klíček jsou vzájemně provázáni, že jedno je příčinou druhého, a přesto výsledek zničí svoji příčinu. Následek nemá ve skutečnosti svůj původ v příčině, protože obojí je výsledkem představivosti nevědomé mysli.
89. Semínko, klíček, rostlinka a strom jsou postupně příčinou toho následujícího, přesto každý z těchto výsledků vede k zániku své příčiny. Nevznikají jako nějaký výsledek, kterému cosi předcházelo. Je to jen představivost oklamané mysli.
Muruganar: Vše, co se jeví jako příčina a následek je jen dílem mysli. Pokud se hádáte a přete se, zda pochází strom ze semene, nebo semeno ze stromu, skončí to debatou v uzavřeném kruhu. Velmi dobře je to vysvětleno ve čtvrté části Mandukja Upanišady, s komentáři Gaudapady a Šankary.
90. Átmanem, Já, je jedině unmai („jest-ství“, bytí, pravda či skutečnost), která je vědomím. Svět je pouhou pokrouceninou (deformací, pokřivením, zkreslením – pozn. překl.) toho co je – tedy vědomí (tzn, že svět není ničím jiným nežli vědomím, jevícím se ve zkreslené podobě). Bude-li lano vědomím, bude potřebovat někoho jiného, aby hleděl na lano jako na hada?
90. Skutečnost, která je vědomím, je věru Já. Svět je objektivizovaným vědomím, jakousi deformací (uvnitř vědomí). Když by lano opravdu existovalo jako vědomí, hledalo by někoho jiného – nějaké oddělené jsoucno – aby se stalo hadem?
Michael James: V příměru lana a hada jsou sice lano a had jedním, ale osoba, která mylně vidí lano jako hada, je od obojího oddělená. Ale v případě skutečnosti a projevení světa jsou jedním nejenom skutečnost a svět, ale i my, kteří skutečnost chybně vidíme jako svět. Nejsme od nich odděleni, protože skutečnost, viděná jako svět, je jen Já, které je vědomím a my, kteří to vidíme, nejsme rovněž ničím jiným nežli tímto vědomím. Proto Bhagaván onou řečnickou otázkou: „Bude-li lano vědomím, bude potřebovat někoho jiného, aby hleděl na lano jako na hada?“ zdůrazňuje skutečnost absolutní nedvojnosti (advaita) či nerozdílnosti (abheda).
David Godman: Muruganar zde poněkud opisem říká, že lano se stává hadem, jen když jej někdo vidí, zatímco vědomí k potvrzení sama sebe nepotřebuje nějaké vnější svědectví, protože je sebestvrzující.
