18. 10. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 83 - 85, Nauka o iluzorním projevu (I)
Nauka o iluzorním projevu
83. Učitel Ramana, učící živé bytosti tomu nejprospěšnějšímu, milostivě promluvil: „nam ulaham (kandalal)“ („protože spatřujeme svět“, což jsou úvodní slova pátého verše Ulladu Narpadu), že spásná nauka o iluzorním projevu (vivarta siddhanta) je pravdivá, čímž všechny zbývající nauky odsunul stranou.
83. Guru Ramana, učící jedinému pravému a prospěšnému dosažení (džňáně), potřebnému všem lidem světa, z lásky k nám a prostřednictvím verše, začínajícího: „Protože vnímáme svět…“, prohlásil za pravdivou nauku o iluzorním projevu, čímž nám poskytnul neskonal výhodu, umožňující se vyhnout ostatnímu učení.
Sádhu Óm: „Protože spatřujeme svět…“ jsou první slova prvního ze 40 veršů Ulladu Narpadu – Bhagavánovy básně o podstatě skutečnosti.
Bhagavánovu zkušenost pravdy lze adekvátně vyjádřit pouze naukou adžata. Bhagaván Šrí Ramana přesto ve svém učení používal výhradně nauku vivartha.
Za předpokladu existence příčiny a následku náboženství všeobecně učí, že Bůh stvořil individuální bytosti a svět. Jiné učení, tzv. nauka dvojnosti (dvaity) tvrdí, že celá tato trojice (Bůh, bytosti a svět) zůstane navěky vzájemně oddělená. Další učení, nauka podmíněné dvojnosti (vishishtadvaita), má za své, že bytosti a svět někdy v budoucnu splynou s Bohem, ačkoli nyní převažuje dualita. Jiní lidí zase vyučují nauku jednoty, nedvojnosti (advaita), která tvrdí, že ačkoli se Bůh, bytosti a svět zdají být nyní oddělení, jsou to pouhá projevení a nejsou ničím jiným nežli skutečností. Krom toho existuje spousta dalších rozličných náboženství.
Aspiranty lze podle úrovně zralosti mysli rozdělit do čtyř skupin: málo chápavé (manda), středně chápavé (madhyama), zralé (tivra) a zcela zralé (ati tivra). První dvě skupiny snadno přijmou učení o dvojnosti nebo o podmíněné dvojnosti.
K objasnění advaity se doporučuje nauka o iluzorním projevu. Vysvětluje, že projevení světa, jeho pozorovatel a poznávání projeveného světa se objevují současně a nejsou podmíněny příčinou a následkem. Přesto je však přijetí současného projevení se světa, bytostí a Boha jen pracovní hypotézou, která má aspirantům pomoci. Naproti tomu nauka adžata nikdy nepřijímá projevení této trojice, ale prohlašuje, že věčně existuje jediná, neproměnná, sebeosvětlující skutečnost. Adžata je proto ze všech nauk tou nejvyšší a vhodnou jen pro plně zralé aspiranty.
Protože však mysl zralých aspirantů (tivra adhikari) nebude s naukou adžata uspokojena, jelikož nedokáže plně pochopit její pravdu a ani ji neuspokojí učení o dvojnosti, které se jí zdá nepravdivé, a proto ji nepřijme, Šrí Bhagaván dává všechny tyto nauky stranou a učí výhradně nauku o iluzorním projevu, která odpovídá zralosti mysli těchto aspirantů.
David Godman: Citace prvních slov verše pochází z Ulladu Narpadu:
Bhagaván: Protože vnímáme svět, je bezpochyby jisté, že existuje prvotní příčina oplývající tvůrčí silou, schopnou projevit různorodost. Obraz jmen a forem, ten, kdo je vidí, plátno, na němž jsou projeveny a světlo, které vše osvětluje, to vše je ona prvotní příčina – Já.
David Godman: Bhagavánovy proslovy o teoriích stvoření světa lze obecně rozdělit do tří kategorií:
1. Adžata siddhanta. Adžata znamená „žádné stvoření“ nebo „bezpříčinnost“ a siddhanta je „nauka“, „systém“ či „učení“. Adžata siddhanta prohlašuje, v protikladu s veškerým všeobecně přijímaným názorem, že tu nikdy neexistovala žádná tvorba. Bhagaván se vícekrát vyjádřil, že tohle je jeho zkušeností a pravou zkušeností všech, kdo si uvědomili Já.
2. Vivarta siddhanta – nauka o iluzorním projevu. Tato nauka učí, že projevení svět je jen iluzorní a že se objevuje jako neskutečná projekce toho, kdo ji vidí.
3. Srišti-drišti siddhanta. Toto učení zahrnuje všechny tradiční teorie v tom, že přijímá existenci světa, stvořeného buď Bohem či přírodními procesy, přičemž svět tu existoval již před narozením toho, kdo svět vnímá a bude trvat i poté, co svědek svět zemře.
Bhagaván samozřejmě věděl, že svrchovanou pravdu představuje adžata. Nauku o iluzorním projevu však učil jako vysvětlení projevu světa, protože to bylo pro stoupence nejprospěšnější. Když stoupenec skutečně porozumí, že svět je jen iluzorní projekcí mysli, jeho mysl již k němu nebude směřovat. Tím se mysl navrátí ke svému zdroji a zmizí, čímž vyvstane zkušenost adžata, v níž se přímo poznává, že svět nikdy neexistoval a ani – s výjimkou představivosti – nebyl stvořen. Nauka současného stvoření (Boha, bytostí a světa) je proto pracovní hypotézou, která umožňuje hledajícím dosáhnout pravdy.
Ačkoli Bhagaván tu a tam uváděl, že nejzazší pravdou je adžata a jindy, když mluvil k teistům, prohlašoval, že svět byl stvořen Bohem, ve verši 83 je uvedeno, že u většiny lidí dával přednost nauce o iluzorním projevu, protože věděl, že je to „pravda, která přináší největší prospěch“.
Totéž téma najdeme ve verších 100 a 101.
Muruganar: Já, vědomí, je podstatou a příčinou projevení se světa. Když se lano (podstata a příčina) jeví jako iluzorní had, je to vivarta siddhanta. Znamená to, že svět je imaginárním projevem (kalpita) ve skutečnosti – ve vědomí, jako zdánlivý projev hada v lanu.
Lidé, kteří stav Já ztratili, se chybně považují za vidoucího (světa) a na vnímaný svět pohlížejí jak na skutečný. Tito lidé nemohou dosáhnout míru prostřednictvím učení adžata siddhanta. Vivarta siddhanta se učí, aby se odstranila představa, že svět existuje nezávisle na těchto lidech. Tato představa je plete a přináší jim bídu. Proto mezi adžata a vivarta není žádný rozpor.
David Godman: Vysvětlení pojmu „podstata a příčina projevení světa“ následuje po verši 85.
84. Vše, co je vnímáno myslí, již existuje uvnitř Srdce. Poznejte, že veškeré vnímání je obnovení minulých tendencí, nyní projektovaných vně (prostřednictvím pěti smyslů.)
84. Skvostná podívána, vytvořená ohňostrojem, je přítomna v zatím neodpálených raketách. Podobně jsou již v Srdci přítomny všechny hmotné a jemné výjevy, které se projevují skrze mozek. Jsou přítomny ve formě dávného příběhu vásán (mentálních zvyků či tendencí), které se projevují tak, že mohou být viděny zevně. Tomuto musíte ve své mysli jasně porozumět.
(DG) Bhagaván: Když jsem žil na Skandášramu, chodíval jsem občas ven posadit se na skálu. Jednou tam se mnou byli další dva či tři lidé, včetně Rangasvámí Ajengara. Najednou jsme si všimli nějakého drobného hmyzu, podobného molu, kterak z nějaké štěrbiny ve skále vystřeluje do vzduchu jako raketa. Vmžiku to narostlo do miliónů molů, kteří vytvořili mrak, v němž nám i obloha zmizela z dohledu. Byli jsme překvapeni a zkoumali jsem místo, z něhož to vytrysklo. Zjistili jsem, že je to jen dírka a uznali jsme, že není možné, aby z ní mohlo vyjít tolik hmyzu v tak krátký čas.
Takovýmto způsobem, podobno raketě, vyráží ego(ahamkára) a v mžiku se rozprostře jako vesmír. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 616)
Bhagaván: Projevení dříve nahromaděných vásán představuje stvoření. Zničení vásán je koncem stvoření. (Padamalai, str. 263, v. 5)
85. Samotné Já je (kvůli zastření májou) viděno jako projevení mnoha jmen a forem vesmíru. Ale Já při vytváření, udržování a ničení vesmíru nepůsobí jako příčina či konající prvek.
85. Bůh – Já –projevuje samo sebe jako svět s jeho nesčetnými jmény a tvary. Ale na rozdíl od hrnčíře, který vytváří hrnec a sám přitom zůstává oddělen od hlíny, která je potřebnou hmotou pro výrobu hrnce, Já při aktu tvoření, udržování a zániku nepředstavuje jen působící příčinu. (Pozn. překl.: znamená to, že Já je jak příčinou, tak i látkou, z níž je vesmír je vytvářen. Viz následující poznámka DG.)
David Godman: „Podstata (zde hmota)“ a „příčina“ jsou termíny, používané filozofy a teology k popisu vztahu mezi Bohem a světem. V hinduistických názorových systémech je obvyklým přirovnáním hrnčíř a jím vytvářený hrnec. Hlína (hmotná podstata) je látkou, z níž je stvořený objekt vyroben. Hrnčíř (působící příčina) je osobou či silou, která hmotu přetváří či zpracovává. Bhagaván zde říká, že Já, na rozdíl od hrnčíře, který je od své tvorby oddělen, je obojí – je jak hmotnou podstatou, tak i působící příčinou projevu světa. Je tedy jak projevením světa, tak i silou, která vnáší svět do existence.
