24. 7. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 8 - 9, Dobrodiní Guru Váčaka Kovai
Dobrodiní Guru Váčaka Kovai
8. Dobrodiním Světla svrchované pravdy je pochopení, že neexistuje nic takového jako „dosažení“, protože svrchované Já je již dosaženým jediným celkem. S tímto pochopením také odpadá mentální bloudění, které je výsledkem snahy o dharmu, arthu a kamu.
8. Protože svrchované Já existuje jako vše, co existuje, není tu zhola nic, čeho by se mělo dosáhnout. Dobrodiním Světla svrchované pravdy je naprosté utišení mentálních aktivit, směřujících k dharmě, arthě a kamě.
Sádhu Óm + David Godman: Písma tradičně nabádají k následujícím čtyřem přípustným cílům pro naplnění lidského života:
Dharma: vykonávání přidělených společenských povinností s dodržením etiky
Artha: získání bohatství správnými prostředky,
Kama: naplňování tužeb a užití smyslového štěstí v rámci morálně-etických hranic,
Mókša: osvobození – stav přirozeného přebývání jakožto Já.
Sádhu Óm: Guru Váčaka Kovai nám zde vyjevuje, že tyto tři světské cíle jsou marností a jsou pomíjivé, a zbavuje nás tak mentálních sklonů o ně usilovat. Můžeme si však stále myslet: není ale mentální úsilí nutné alespoň k dosažení osvobození? Tao kniha nám však znovu ukazuje bezvýslednost „dosahování“ Já, které je vždy dosažené, a doporučuje místo toho ustání všech mentálních aktivit, čímž nás upevní ve věčném, nehybném a vždy dosaženém stavu Já. Existuje proto nějaký jiný svrchovaný cíl, než zde uvedený? Viz. také verš 1204.
David Godman: Bhagaván v tomto verši uvádí, že Já je vždy (věčně) dosažené či realizované a člověk jej pozná, když mysl ukončí svůj běh za dharmou, arthou a kamou. Pro studium této knihy je vhodné mít mysl, která už tyto tři cíle nesleduje. Podobná myšlenka se objevuje i ve verši 1204.
(DG) Toto téma rozvíjí následující příběh, vyprávěný Kanakammalem. V příběhu se hovoří i těchto autorech a knihách: Tiruvalluvar (občas nazývaný i Valluvar) – autor knihy Tirukkural (zkráceně nazvané Kural), což je starobylá tamilská kniha o dharmě, arthě a kamě; Idaikkadar a Avvaiyar – současníci Tiruvalluvara a význační tamilští světci a básníci.
Stoupenci Bhagavána jednou diskutovali o dovednosti Tiruvalluvara vyjádřit tu nejvyšší pravdu v co nejkratších textech. Někdo připomněl Idaikkadara, jednoho ze slavných básníků věku sangam (Jižní Indie zhruba v letech 600 př. n. l. – 300 n. l. – pozn. překl.), který o jedinečných schopnostech Tiruvalluvara složil báseň. Idaikkadar napsal: „Do těch kraťounkých veršů se zhustilo tolik moudrosti, jako by Tiruvalluvar vyvrtal dírku do hořčičného semínka a zaplnil ji všemi vodami sedmi moří.“
Bhagaván rozhovoru naslouchal, obrátil se k Muruganarovi a povídá: „Nebyla to Avvaiyar, kdo Kural ještě více zestručnila?“
Na jeho otázku Muruganar odpověděl: „No ovšem! Avvaiyar složila překvapivě krátkou báseň nesrovnatelné krásy. Je to zajímavý příběh. Skupinka básníků se jednou bavila o významnosti Tiruvalluvara a o jedinečnosti Tirukkural. Pak požádali Avvaiyar, aby k tomu řekla pár slov. A ona povídá: „Zdá se, že jste všichni ohromeni údajnou krátkostí Tirukkural. Ale je ta sbírka opravdu tak stručná a zhuštěná? Můžeme sbírku 1330 veršů, rozdělenou do 133 kapitol, považovat za stručnou a zhuštěnou? Nevím, proč je na téma ctnosti, hojnosti a potěšení (dharma, artha a kama) zapotřebí tolika veršů? Myslím, že Tirukkural je dílo přehnaně dlouhé.“
Básnící byli slovy Avvaiyar zaraženi. Nevěřili, že by bylo možné Tirukkural ještě více zestručnit. Proto Avvaiyar vyzvali, ať složí opravdu krátkou báseň, která by se stručností, srozumitelností a krásou vyrovnala Tirukkural. Avvaiyar okamžitě odpověděla touto básní:
„Dharma poskytuje velkorysost, artha přináší hojnost, dosaženou bez použití podlosti, kama přispěchá k mileneckému páru, jejichž mysli se spojily v jedno a jsou si navždy vzájemně oddáni. Svrchovaná blaženost osvobození je stavem, v němž meditací na Svrchované dochází ke vzdání se této trojice.“
Muruganar pak dodal: „Zatímco Valluvar se zabýval třemi tématy – ctností, hojností a potěšením, Avvaiyar do své čtyřřádkové básně zahrnula také osvobození. Druzí básníci oněměli údivem.
Bhagaván měl z verše a souhlasil s jeho významem.
9. Já, které je naší pravou podstatou, je podkladem veškerého štěstí v tomto i jiných světech. Být proto pevně zakotven v Já, nezviklán myšlenkami ohledně jiných cest (karma, jóga atp.), které vedou pouze k potěšením tohoto i jiných světů, představuje plod Guru Váčaka Kovai.
9. Naše skutečná podstata – Já – které září jako pravá podstata štěstí, je pramenem veškerého potěšení na tomto světě i jinde. Dobrodiní tohoto díla leží v pevném pohroužení v ono Já, aniž by byl člověk rušen myšlenkami o všech dalších stavech dosažení. V tomto spočívá svrchovaný věhlas Guru Váčaka Kovai.
David Godman: Jedná se o pokračování tématu z verše 8. „Všechny další stavy dosažení“ jsou to stavy jiné než džňána.
