10. 10. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 78 - 80, Suchopárnost světa (II)
78. V jakémkoli ze světských objektů neexistuje vskutku ani špetka štěstí. Proč je tedy pošetilá mysl klamána smýšlením, že štěstí plyne z těchto objektů?
78. Neexistuje žádné štěstí, které by bylo přítomno v jakémkoli objektu netečného světa. Když tomu tak je, tak proč hloupá mysl klame sebe samu, když si představuje, že štěstí pramení ze světských objektů?
(DG) Bhagaván: Myslíte si, že štěstí získáte, jen když je tu kontakt s něčím, co je od vás oddělené. Ale to není pravda. Pravou podstatou Já je ánanda (blaženost). Štěstí, které získáváte z jiných objektů, je součástí štěstí átmanu, ale není to úplné štěstí. Dokud je (kvůli štěstí) nutný nějaký vnější objekt, tak je pociťována neúplnost. Je-li vnímáno, že je tu jedině átman, pak trvá věčné štěstí…
Když jste ve stavu, který vám poskytuje zkušenost blaženosti, tak v tom čase se vlastně hluboce noříte v átman. Blaženost átmanu pociťuje kvůli tomuto ponoření do átmanu. Ale kvůli vašemu spojení s chybnými myšlenkami si příčinu blaženosti projektujete do vnějších věcí. Když prožíváte blaženost, vnikáte nevědomě do átmanu. Pravdou naší skutečné podstaty, která je átman, je, že je nerozdělenou jednotou. Blaženost je naší skutečností. Blaženost je to, co jste. Když byste byli v átmanu ponořeni vědomě a s přesvědčením, zrozeným z této zkušenosti, pak by byl zakoušen stav Já. (The Power of the Presence, I, str. 263-4)
79. Pošetilí blázni jsou nyní tak šťastní, pyšní se svým bohatstvím a užíváním si světa, který je může kdykoli zklamat a přivést do neštěstí.
79. Bohatství pomine a pošetilcům, kteří kdysi jásali a pyšnili se majetkem, zbyde nouze a trápení.
(DG) Otázka: Je špatné po něčem toužit?
Bhagaván: Naplnění něčí touhy by nemělo člověka naplňovat radostí, stejně jako by neměl být zklamán, když jsou jeho plány zmařeny. Být rozjařen naplněním nějaké tužby je naprosto klamné. Co bylo získáno, bude nakonec bezpochyby ztraceno. Euforie proto musí v budoucnu skončit soužením. Člověk by se neměl oddávat radosti či bolesti, ať už se stane cokoli. Jak můžou události člověka postihnout? Nerostete získáním něčeho a ani nechřadnete, když to ztrácíte. Stále zůstáváte tím, čím jste. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 614)
80. Všechny žijící bytosti bloudí prázdnou a vyprahlou pouští této snové říše, stvořené rozvířením minulých tendencí, a trpí žárem trojích tužeb. Pouze Já představuje stín stromu bódhi, který má moc tento žár dočista zchladit. Toto Já září jako turíja (čtvrtý stav).
80. Já, projevené v sebeosvětlujícím pravém stavu turíja, představuje košatý, stínící strom bódhi, který kompletně osvobozuje džívu z trojice běd (tapatraja), zakoušených během bezcílného bloudění sem a tam tímto vyprahlým a pustým vysněným světem, který se projevuje díky rozvíření prastarých vásán.
Michael James: Žárem trojích tužeb se myslí ženy, bohatství a sláva.
David Godman: Turíja představuje čtvrtý stav, podklad, v němž se střídavě projevují tři stavy – bdění, snění a spánek.
Trojice běd (tapatraja) jsou ty, které si způsobuje člověk sám, dále pak neštěstí v důsledku přírodních událostí a pak ty, které jsou výsledkem osudu či mimořádných sil. Tapatraja je zmíněna v následujícím verši Bhagavatam (7.13.30): „K čemu bude člověku bohatství a objekty potěšení pro člověka, když přirozeně podléhá třem druhům utrpení, zapříčených jeho tělem a myslí (adhyatmikaj), vnějšími přírodními silami (adhibhautikaj) a mimořádnými lidskými silami (radhidaivika).
