14. 9. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 63 - 67, Neskutečnost světa (I)
Neskutečnost světa
63. Někteří tvrdí: „Svět před našima očima, třebaže proměnlivý, je dostatečně skutečný.“ My to odmítáme slovy: „Jednou ze známek skutečnosti je stálost.“
63. „Ačkoli se tento svět, projevený před naším zrakem, objevuje a mizí a neexistuje nepřetržitě po celou dobu, je přesto dostatečně skutečný (když je projevený),“ tvrdí někteří lidé s nesmírnou jistotou. Jejich omyl vyvracíme otázkou: „Není jednou ze známek skutečnosti věčně existující přirozenost?“
64. Mnozí lidé se přou: „Nelze upřít skutečnost světu, který vidíme, třebaže je rozdělený (do mnohosti jevů – pozn. překl.).“ Jejich omyl vyvracíme slovy: „Známkou skutečnosti je taktéž celistvost.“
64. „Ačkoli se tento svět zdá být roztříštěn do smyslových vjemů, tato úlomkovitá podstata přesto neruší jeho skutečnost.“ Takto někteří lidé argumentují. Jejich omyl vyvracíme otázkou: „Není známkou skutečnosti také nerozdělitelný celek (paripuránam)?“
Sádhu Óm: Věčnost, neměnnost a sebezářivost (poznávání sebe sama bez pomoci čehokoli jiného – pozn. překl.) jsou podle Šrí Bhagavána Ramany tři základní charakteristiky skutečnosti.
(DG) Bhagaván: Tak či onak chcete zastávat názor, že svět je skutečný. Co je měřítkem skutečnosti? Skutečné je jedině to, co existuje samo od sebe, co samo sebe projevuje a co je věčné a neměnné.
Existuje svět sám od sebe? Byl kdy vůbec viděn bez pomoci mysli? Ve spánku neexistuje ani mysl a ani svět. Když se vzbudíme, je tu mysl a je tu svět. Co tato trvalá koexistence naznačuje? Dobře znáte principy logického zobecnění, které jsou základem vědeckého zkoumání. Proč neřešíte otázku skutečnosti světa ve světle těchto logických principů?
O sobě samém můžete říci „existuji“. Znamená to, že nejste jen existence. Je to existence, které jste si vědomi. Vlastně je to existence totožná s vědomím.
Otázka: Svět si není sebe vědom, přesto existuje.
Bhagaván: Uvědomění je vždy uvědomění sebe sama. Pokud jste si čehokoli vědom, nezbytně si uvědomujete sám sebe. Sebe si nevědomá existence je protimluv. To vůbec není nějaká existence. Je to pouze přisouzená vlastnost, zatímco pravá existence, sat, není vlastnost, je to podstata sama o sobě. Je to vastu (to, co je). Skutečnost je proto známá jako sat-čit (bytí-vědomí) a nikdy jako jedno z této dvojice. Sám o sobě neexistuje žádný svět a také si není vědom své existence. Jak by bylo možné o takovém světě říci, že je skutečný?
Jaká je povaha světa? Svět je ustavičná změna, nepřetržitý, nekonečný proud. Sebe si nevědomý, stále se měnící a na druhých závislý svět nemůže být skutečný. (Maharshi's Gospel, str. 61-62)
Muruganar (komentář k veršům 63 a 64): Protože slovo „svět“ (lóka) znamená „to, co je viděno“, je svět svojí existencí závislý na vidoucím. Skutečnost vidoucího je sporná. Zkoumá-li člověk podstatu vidoucího, vidoucí se ztrácí v tom, co existuje. Skutečnost září sama sebou, září samovolně jakožto vědomí. Jelikož tu kromě skutečnosti není nic dalšího, co by poznávalo, nebo bylo poznáváno, tak poznávání vlastně neexistuje. Protože je svět svojí existencí závislý na imaginární bytosti (vidoucím), který vyvstal kvůli nepřítomnosti sebezkoumání, tak projev světa zanikne zároveň s vidoucím. Mluvit o skutečnosti světa nemá smysl.
Skutečností je jedině plnost, která ve všech časech a na všech místech ničeho nepostrádá. Co říct o inteligenci lidí, kteří trvají na tom, že věci, projevující se v jeden čas a na jednom místě, jsou skutečné? Ani na chvilku nebudeme souhlasit se zprzněním slova „skutečnost“, které je ve své podstatě tak hluboce čisté.
David Godman: Zmíněný závěr je rozvedený v následujících třech verších.
65. Protože podstatou světa je celek, sebeosvětlující bytí, překračující prostor a čas, tak tento svět, který je drcen kolem času, džňáninové nikdy nepovažují za skutečný.
65. Ti, co znají pravdu skutečnosti takovou, jaká je, nebudou uznávat za skutečný svět, který je věčně drcen kolem času. Podstatou skutečnosti je jedině plnost, která nepřerušovaně září vždy a všude, překračujíc prostor a čas.
66. Skutečnost, existující jako celek (púrna), je všeobecně příjemná a je jedinou věčnou blažeností (sadašivam), která představuje míruplnou, nejzazší skutečnost (santimája tatpara). Svět, přetékající bídou, je jen klamným věděním mysli, která ztratila svoji jednotu v pomyslných rozdílnostech.
66. Jen sadašivam (věčné šivam), svrchované bytí, které není nic než mír, představuje nedvojnou skutečnost, plně přítomnou všude a stejnou měrou. Dualistický, žalostný projev světa, je jen popleteným a klamným uvědoměním. Je myslí, která sama sebe roztříštila do pomyslných rozdílů.
67. Svět, který není ničím jiným nežli vědomím, je poznáván jako druhotná entita, oddělená od vědomí, jen jako výsledek sebeklamu „jsem omezené tělo“.
67. Svět neexistuje odděleně od vědomí. Vnímání světa, skrze tvar těla – ega, jako nezávislé entity, odlišné od nás samých, od vědomí, je způsobeno vodopádem zastření.
