12. 9. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 60 - 62, Pravda či skutečnost světa (X)
60. Sebeklam – tento svět – odstraníte stočením se k Já. To, co pak zůstane jako „prázdno“, je poznáváno vámi – Já. Toto (zdánlivě projevené) prázdno zničte rovněž stočením se k Já, a tak utonete v oceánu sebepoznání.
60. (Nejdříve) zcela zažeňte zmatek zapříčiněný světem, a to ponořením světa do prázdnoty. Zřící zde spatří vyprázdněný, pustý svět jako nějaký objekt. Zničte i tuto prázdnotu v oceánu vědomí, které je pravou podstatou zřícího.
Muruganar: Aby sádhak nepadnul do pasti viděním prázdnoty, vyzývá jej Bhagaván ke zničení prázdnoty poznáním Já, protože je to Já, které vidí prázdnotu jako nějaký objekt. I když svět zmizí v prázdnotě, tato prázdnota není konečnou pravdou. Je to jen chybné vidění vědomí coby prázdnoty.
(DG) Otázka: Když medituji, dostávám se do stavu, kde je prázdnota či nicota. Jak mám dál pokračovat?
Bhagaván: Nezáleží na tom, zda tam existují vize, zvuky, cokoli dalšího, nebo je tam prázdnota. Jste tam během toho všeho přítomen, nebo ne? I v prázdnotě musíte existovat, abyste mohl říci, že to vy jste zažil prázdnotu. Abyste se v tomto „vy“ upevnil, k tomu slouží hledání „já“. Je to začátek i konec. Ve všech knihách o Védántě najdete otázku prázdnoty či nicoty, na kterou se žák ptá a guru ji zodpovídá. Je to mysl, která vidí a zakouší mysl objekty, a když je přestane vidět a zakoušet, pak nalézá prázdnotu. Ale to nejste vy. Vy jste trvalé světlo, které ozařuje zkušenost i prázdnotu. Podobá se to divadelnímu reflektoru, která vám při představení umožní vidět jeviště, herce a děj hry, ale když je vše u konce a světlo zůstane svítit, umožní vám spatřit, že už je po hře. Čili je to další osvětlení. Všude kolem nás spatřujeme objekty, ale v naprosté tmě je nevidíme a říkáme: „Nic nevidím,“ ačkoli jsou to oči, které nic nevidí. Stejné je to i s vámi zmíněnou prázdnotou.
Svědčíte třem tělům: hmotnému, jemnému a příčinnému a třem stavům: bdění, snění a hlubokému spánku, třem časům: minulosti, současnosti a budoucnosti a svědčíte také prázdnotě. V historce o desátém muži každý z deseti mužů počítal ostatní a myslel si, že je jich jen devět. Každý z nich zapomněl počítat sebe a v tomto stadiu si myslí, že jeden z nich chybí a neví kdo. Odpovídá to prázdnotě. Natolik jsme přivyklí názoru, že vše, co kolem sebe vidíme, je trvalé a že jsme tělo, že když to všechno přestane existovat, se strachem si představujeme, že přestaneme existovat i my.
(DG) Vyprávění Dévarádži Mudaliara: Bhagaván také citoval verše 212 a 213 z Vivékačudámání, kde žák povídá: „Odstraním-li pět obalů, které nejsou Já, zjistím, že nic nezůstane.“ Guru na to odpovídá, že Já či TO, kterým jsou vnímány všechny modifikace (včetně ega a jeho tvorby) a jejich nepřítomnost (prázdnota), je tam stále přítomno.
Bhagaván pak hovořil na téma subjektu a prohlásil, že: „Podstatou Já musí být osvětlování. Vnímáte všechny modifikace a jejich nepřítomnost. Jak? Když se vám řekne, odtáhněte osvětlování (pozornost – pozn. překl.) z něčeho druhého, vznikne otázka, jak to má člověk udělat a úvahám nebude konec. Proto vy sami jste osvětlování.“
O chvíli později Bhagaván dodal: „Člověk zpočátku spatřuje Já jako objekty. Pak vidí Já jako prázdno. Později vidí Já jako Já. Jen v tomto posledním vidění žádné vidění není, protože vidění je bytí.“ (Day by Day with Bhagavan, 21. 6. 1946)
61. Přebýváte-li v Srdci jako sat-čit (Já Jsem), kterým existuje a září celý vesmír, pak se i tento svět s vámi spojí v jedno, když pozbyde svůj klamný, děsivý dualismus.
61. Vše existuje a září jako bytí-vědomí. Zůstáváte-li pevně zakotveni v Srdci jako toto bytí-vědomí, pak klamná, dualistická přirozenost (světa), vyvstávající skrze klam a vytvářející strach, přestane existovat a vy a svět se stanete jedním a tímtéž.
(DG) Bhagaván: Ti, kdo ve svých srdcích nedrží bytí-vědomí – skutečné dosažení, své životy prohrají a blázněním pro klamný svět se zničí.
V naší skuteční podstatě, v bytí-vědomí, která je světlem, osvětlujícím všechna další světla, nikdy neexistují představy jmen a forem. (Padamalai, v. 36, 38)
62. Kdo poznává projevení tohoto světa jako svoji vlastní formu, svrchované vědomí, zažívá pak stejné vědomí dokonce i prostřednictvím svých pěti smyslů.
62. Projevení světa je součástí vazby, která zahrnuje vnímání pěti smysly. Kdo poznal, že svět je výhradně Já, svrchované vědomí, poznává a zažívá tutéž svarúpu i svými pěti smysly.
Muruganar: Tento verš vysvětluje málo známou pravdu, že stav sahadža je zakoušen dokonce i vnějšími smysly. Kdo skutečné poznává smyslové vnímání jako své Já, tomu není svět překážkou. Ve všech vjemech se raduje a těší se ze svého Já jak vnitřně, tak i navenek, bez sebemenšího pomyšlení na svázanost.
David Godman: Slovo sahadža, znamenající přirozený, používal Bhagaván k označení stavu džňánina, který, může na světě normálně a přirozeně fungovat, ačkoli přebývá jako forem prosté Já. Občas Bhagaván rozlišoval mezi sahadža nirvikalpa samádhi – tímto stavem přirozeného, normálního přebývání v Já – a kévala nirvikalpa samádhi – zcela vnitřním stavem přebývání v Já, kdy si člověk neuvědomuje tělo a svět a nemůže být proto činný.
(DG) Bhagaván: Ve stavu, kde ego – iluze „já jsem tělo“ – končí, se jóga (zakoušení sebe) a bhóga (smyslové potěšení) slučují do jednoho, aniž by se předtím stávaly dvojím. (Padamalai, v. 94)
Viz. také verš 655
