5. 9. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 50 - 54, Pravda či skutečnost světa (VIII)
50. Pro ty, co nikdy neztrácí pravé poznání Já, které je základem veškerého smyslového poznávání, není svět ničím jiným nežli poznáním Já. Mohl by však běžný člověk bez sebepoznání porozumět výrokům mudrců, kteří hledí skrze džňánu a říkají, že svět je skutečný?
50. Neotřesitelným džňáninům, nepouštějícím vědomí sebe sama, které je podkladem všech imaginárních a rozdílných způsobů poznávání, jsou všechny (tyto formy poznávání) výhradně Já. Z tohoto hlediska (džňáninové) prohlašují, že rozdílné způsoby poznávání jsou také skutečné. Ale jak by pravý smyslu tohoto sdělení mohli chápat nevědomí lidé bez sebepoznání?
51. Ti, co se vzdali světského (smyslového) poznávání a připoutanosti k němu a zničili špatnou sílu mysli (máju), získali nejvyšší vědomí sebe sama a jen oni mohou pochopit správný smysl výroku: „Svět je skutečný.“
51. Ryzí vědomí září bez ohraničení samo od sebe. Nelne ke světu. V záři tohoto vědomí hyne poskvrňující síla máji, působící na mysl. Lidé s čistou, neposkvrněnou myslí, poznávající tudíž transcendentální vědomí při současném uvědomění si světa, s jistotou znají pravý význam výroku, že „svět je skutečný“.
52. Když se něčí náhled promění v džňánu (božskou moudrost), pak díky ní spatří a zjistí, že celý vesmír, skládající se z pěti prvkům jako je prostor atd., je skutečný, že je to svrchované poznání samo o sobě. To vězte.
52. Pokud někdo napraví své smyslové vidění, přemění je v oko džňány a pozorně se podívá (na svět) pohledem pravdy, který je výhradně poznáním, pak svět, spatřovaný předtím jako forma pěti elementů, počínajíc prostorem, bude pouze brahman, které je pouze vědomím.
(DG) Tato myšlenka se objevuje ve 4. verši Ulladu Narpadu:
Bhagaván: Je-li něčí já ve tvaru, plyne z toho, že svět a Bůh budou také ve tvaru. Když něčí já nemá tvar, kdo tu existuje, aby spatřoval své formy a jak (by je spatřoval – pozn. překl.)? Existuje cokoli viděného, jehož podstata by se lišila od oka, (které vidí)? Ve skutečnosti je tímto okem Já – nekonečné oko.
Bhagaván tuto myšlenku rozvedl ve vysvětlení, které poskytl Lakšmana Sarmovi:
Bhagaván: Pokud oko, které vidí, je okem tělesným, pak jsou spatřovány hmotné formy. Když se oku napomůže optikou, pak jsou viděny dokonce i neviditelné věci jako tvary. Jestliže okem bude mysl, jsou viděny jemné formy. Proto jsou vidící oko i viděné objekty téže podstaty. Když oko bude samo o sobě formou, neuvidí nic jiného než formy. Ale ani fyzické oko, ani mysl, nemají schopnost vidět sebe. Skutečným okem je Já. Protože je beztvarým, čirým a nekonečným vědomím, skutečností, tak nespatřuje formy. (Maha Joga, str. 83)
53. Když se něčí náhled promění v džňánu, pak díky ní spatří, že tentýž svět, viděný prve jako peklo bídy, je nebeskou blažeností.
53. Pokud někdo napraví své chybné vidění, přemění je do podoby pravé džňány – ve Svrchované, a poté se dívá pohledem džňány, tak svět, který se jevil jako moře zármutku, bude mořem nejvyšší blaženosti.
(DG) Otázka: Mohu si v tomto životě, sužovaném omezeními, vůbec uvědomit blaženost Já?
Bhagaván: Blaženost Já je stále s vámi. Budete-li ji vážně hledat, naleznete ji.
Příčinou vaší bídy není vnější život. Příčina je ve vás jakožto egu. Nejprve na sebe vezmete omezení a pak podstoupíte marný zápas o jeho překročení. Veškerá neštěstí tu jsou kvůli egu. Vaše potíže přicházejí s egem. Jaký to má pro vás smysl, přisuzovat příčinu bídy životním událostem, když tato příčina je fakticky ve vás? Jaké štěstí můžete získat od něčeho, co je vám cizí? A když ho získáte, jak dlouho vydrží?
Když ego zapřete (odmítnete) a sežehnete ho nezájmem, budete svobodní. Přijmete-li ho, ego na vás naloží omezení a mrští vás do marného zápasu o překročení těchto omezení. Takto se zloděj (ego – pozn. překl.) snažil zničit krále Džanaku.
Být Já, kterým opravdu jste, je jediný způsob, jak si uvědomit blaženost, která je navždy vaše. (Maharshi's Gospel, str. 47-48)
54. Džňánin, jehož oko (tj. náhled), se v důsledku ustání všech mentálních činností, stalo sat-čit ánanda, spatřuje tento svět rovněž jako sat-čit-ánanda, a to ve shodě s výrokem: „Viděné se nemůže od vidoucích očí lišit.“ (Viz. verš 343)
54. Vidění džňánina dospělo v bytí-vědomí-blaženost, vyzrálo v oko pravdy, protože zcela ustaly škodolibá hnutí ega-mysli. Protože podstata viděného se od podstaty vidoucího oka neliší, svět je pro pravého džňánina s konečnou platností rovněž bytí-vědomí-blaženost.
David Godman: Verše 51, 52 a 53 postupně popisují svět jako sat (bytí), čit (vědomí) a ánanda (blaženost). Verš 54 tyto složky kombinuje a vysvětluje povahu světa jako sat-čit-ánanda.
