14. 12. 2024
Guru Váčaka Kovai, verše 480 - 483, Sebepodrobení se - sebeodevzdanost (II)
480. „Nabídněte se Pánu,“ říká se. Ale je tu někdo jiný, než samotný Pán? Je tedy naší povinností kát se za to, že jsme mu kradli jeho majetek (pocity já a mé) a vrátit jej zpět k jeho lotosovým nohám.
480. Říká se: „Nabídněte ego-já Bohu – átmasvarúpě.“ Ale komu jinému to patří, nežli v prvé řadě Bohu samotnému? Povinností čestného člověka je pociťovat lítost a hanbu za tento lstivý prohřešek, kdy bylo ego-já Bohu ukradeno. S tímto poznáním je nutné ego-já odevzdat lotosovým nohám Pána a usilovat o jeho odpuštění.
(SO + DG) Muruganar: Ti, kdo říkají, že „se máme odevzdat Pánu“, nemají ponětí, co přesně zbožnost (parabhakti) znamená. Sebeodevzdání by mohlo představovat úsilí (tapas) jedině tehdy, jestliže by měl člověk svobodu být oddělený. Ale je tomu tak? Člověk je vždy součástí Pána, nemá žádnou svoji svobodu a jeho prvořadou povinností je být zahanben za krádež, kdy povstal jako zdánlivě nezávislá entita – já. Tu má jednou provždy vnořit zpět do zdroje a přestat existovat.
481. Člověk, jehož mysl se modlí: „Ach, Pane, ať podle mého přání nenastane nic. Ať je vše vykonáno Tebou,“ nebude mít příčinu k obavám.
481. Člověk, který se s postojem: „Ať nic nenastane způsobem, jak si přeji. Ať vládne Tvá boží vůle!“ raduje z toho, že vůle Boha vládne, nebude mít žádný důvod se strachovat, ať se stane cokoli.
(DG) Muruganar: Zde je vysvětleno sebepodrobení. V okamžiku sebepodrobení zavládne v člověku mír, jako mimořádná odměna za tento čin.
482. Naše srdce je plné nezměrné lásky k Já, což je pravá forma Boha. Nedopusťme tedy, aby v něm vzešla i sebemenší myšlenka popoháněná vásanami. To je správný způsob, jak se obětovat Pánu.
482. Oběť člověka Bohu spočívá v tom, nedávat sebemenší prostor pro vzestup myšlenek, které jsou pobízeny vásanami nashromážděnými v minulosti. Místo toho meditujme s láskou v srdci o átmasvarúpě – o pravé formě Boha.
Sádhu Óm a David Godman: tato slova Bhagavánovy Milosti jsou zaznamenána V Kdo jsem já?: „Neposkytovat sebemenší prostor pro vzestup jiných myšlenek nežli myšlení (soustředění – sebepozornost) na Já a být pevně ukotven v Já znamená odevzdání se Pánu.“ Viz také verš 1189.
483. Stavem naprostého odevzdání je odložení všech našich přání skrze postoj: Jen Tvé přání je mé. V tomto stavu je zničeno zlomyslné ego – původce zahalení nevědomostí – které vyvstává jako to první (co se projevuje odděleně). To vězte.
483. Zcela odložte svoji vlastní vůli skrze postoj mysli: Tvé přání je mým přáním. Pěstujte toto sebeodevzdání, v němž je odvrhnuto ego – původce zahalení – jehož existence závisí v prvé řadě na naší vůli.
(DG) Bhagaván: Sebeodevzdání vypadá lehce. Lidé si představují, že když ústy pronesou: „Odevzdávám se,“ a vloží své břemeno na Pána, tak že jsou svobodní a mohou si dělat, co chtějí. Faktem ale je, že po vašem odevzdání už nemůžete mít žádná přání nebo nechutě. Vaše vůle musí přestat úplně existovat a na její místo musí nastoupit vůle Pána. Tato smrt ega se ničím neliší od džňány. Ať jdete jakoukoli cestou, dostane se k poznání čili k jednotě. (Day by Day with Bhagavan, 2. 1. 1946)
(DG) Muruganar: Sebeodevzdání je mocnější nežli modlitba k Bohu. Ten, kdo se odevzdává, usiluje o stav, v němž září jedině svarúpa, jako následek naprostého zničení myšlenek „mé přání“ a „tvé přání“, spolu s egem, které tyto myšlenky myslí.
