30. 11. 2024
Guru Váčaka Kovai, verše 477 - 479, Sebepodrobení se - sebeodevzdanost (I)
Sebepodrobení se (sebeodevzdanost)
477. Kdo odevzdá sám sebe (pocit „já“ a „mé“) Pánu, tomu Pán dá sám sebe tady a teď. Takový člověk, který v Bohu ztratil sám sebe a získal poznání brahman, zůstává stále ve zkušenosti čiré, svrchované blaženosti Šivy.
477. Bůh se oddá zde a nyní tomu každému, kdo se obětoval jemu. Jen ten, kdo ztratil sám sebe a jehož vědomí nabylo tvaru Toho (brahman) se bude radovat v čirém, neměnném a věčném šivam.
(SO) Muruganar: Odevzdání se Bohu znamená odevzdání představy „já“ a „mé“. To, že Pán dává sám sebe, znamená, že po ztrátě „já“ a „mé“ zůstane samotné bytí-vědomí-blaženost. Aby Šrí Bhagaván popsal podstatu vyzáření tohoto bytí-vědomí-blaženosti, říká, že takovýto člověk získává poznání (čit) a topí se v blaženosti (ánanda). Bytí-vědomí-blaženost, což je naše podstata, nepotřebuje čas, aby zazářila v okamžiku, kdy je pocit „já“ a „mé“ ztracen. Protože se zde říká, že Pán odevzdá sám sebe tady a teď.
(DG) Muruganar:
Murugo, Pane země i božských bytostí! Cožpak nejsi samotnou bezstarostností?
Jsi tím, kdo je bez úzkosti. Jsi mudrcem jógy, jsi tím jediným, kdo sladce hovoří.
Přinášíš veselí, jsi hráčem v božských hrách.
Promlouváš o nádherném stavu, v němž je „já“ ztraceno, čímž spolu s „já“ zmírají veškerá pouta!
Uvedená slova (od Arunagirináthara, z básně Kandar Anubhuti, verš 2.) vyjadřují stav dokonaného poznání. Znamená to nabídnout tělo, majetek, duši a individualitu Bohu. I Thajumanavar o svém guruovi říká: „Toho dne, kdy přišel jako mauni (mlčící mudrc) a vzal si mé tělo, majetek i duši se slovy: ‚Je to mé,‘“. Přesně v ten okamžik (když bylo dokonáno sebeodevzdání) je v důsledku boží Milosti dosaženo šiva bódham (vědomí Šivy). V tomto verši je to zdůrazněno slovy: „zde a nyní“.
Manikkaváčagar vyjadřuje tuto „směnu“ nesmírně elegantně:
To, co jsi dal, jsi jen Ty sám.
A to, co jsi získal, ó Šankaro, jsem jen já. Kdo z nás dvou je moudřejší?
Získal jsem blaženost, která nemá konce. Co jsi však Ty ze mě získal?
Ó Pane, udělal sis z mé mysli svůj svatostánek!
Ať žije Šiva, dlící ve svatém Perunturai!
Můj otče, Bože, za Tebe usídleného v mém těle, nemohu nabídnout žádnou vhodnou náhradu. (Tiruvačakarn, 22.10)
Zde je zdůrazněna málo známa pravda, že svrchovaná zbožnost (parabhakti) a poznání (džňána) povstávají současně v jeden okamžik.
478. Po řádném uvažování zjistíme, že výsledek celého úsilí na cestě zbožnosti (bhakti marga) spočívá v tom, že se naše ego, naše forma, rozpustí v důsledku síly intenzivního rozjímání o nohách Pána a prostřednictvím sebeodevzdání dojde u nohou Pána ke ztrátě individuality.
478. Sebeodevzdání znamená ztratit individualitu u nohou Boha skrze zánik egoistického vědomí, které je formou jedince. Dosahuje se toho silou mysli, která medituje o jedinečných nohách Pána. Když o tom přemýšlíte, zjistíte, že tohle je ovoce zbožnosti, praktikované nejrůznějšími způsoby po mnoho životů.
Michael James: Jak dojde k tomu, že se ego rozpustí silou intenzivního rozjímání o nohách Pána? Intenzivní meditace je možné jen tehdy, když je tu silná lásku k Bohu. Kvůli této intenzivní lásce se aspirant nestará o své vlastní tělo a jeho potřeby. Takto ztrácí zájem o svoji individualitu a jeho ego je proto rozpuštěno. V tomto verši se dovídáme, že pouhá koncentrace bez lásky nemůže přivodit stav oproštěnosti od ega.
479. Zničte svoji individualitu, která stejně nemůže existovat odděleně od Pána, zářícího jako vše, co existuje. Nejpřesnější definicí svrhované zbožnosti, v níž vládne blažený mír, je zbavení se zlého, vrtošivého ega – já.
479. Zbavte se pocitu oddělenosti, který stejně nemůže existovat odděleně od Boha, který je vším, co je. Známkou nejvyšší zbožnosti (parabhakti), v níž září mír, je jedině vzdání se ega – já – zkaženého původce klamu (oddělenosti).
