22. 11. 2024
Guru Váčaka Kovai, verše 472 - 475, Vymizení konajícího (III)
Pozn. překl.: Překlady verše 472 od Sádhu Óma a od Davida Godmana se ve významu mírně liší. Proto jsem výjimečně přidal i překlad od prof. K. Swámínáthana.
472. Stát se otrokem Pána, zůstávat tichý a klidný, prostý i egoistické myšlenky „jsem otrokem“, představuje přebývání v Já. Je to nejvyšším poznáním.
472. Zůstávat ve svarúpě (naší skutečné podstatě) je způsob, jak přestat žít jako otrok. Je to žití dokonce i bez vzestupu myšlenky „jsem otrok“. Je to ticho prosté ega. Je to naprosté ztišení, kde není žádný mentální pohyb. Neomezené vědomí v tomto stavu září jako pravé vědomí.
472. (prof. Swámínáthan) Myšlenka, že jsem jen sluhou božím, by v člověku vůbec neměla vyvstat. Jen v takovémto ega prostém stavu, v nejtišší tišině, v pouhém přebýváním jakožto čiré bytí vysvitne záře skutečného uvědomění.
Sádhu Óm: V tomto verši je vysvětleno, že totéž svrchované poznání, kterého je dosaženou cestou džňány (sebezkoumáním), se dosahuje i cestou bhakti (sebepodrobením).
473. Usazen v Srdci každého člověka jako samotné Srdce, Pán ustanovil vše v souladu s naším osudem (prárabdha). Pokud nezlomně (bez odbíhání) přebýváme v Srdci, v našem zdroji, vše se odehraje tak, jak má.
473. Bůh přebývá jako Srdce v Srdci každého člověka. Tiše, svojí pouhou přítomností umožňuje, že se každému vše odehraje tak, jak mu bylo souzeno. Jestliže tedy i my budeme setrvávat v Srdci bez myšlenek a bez odchylování, a tak splyneme s jeho svarúpou – Srdcem, pak cokoli se nám stane, nastane bez komplikací.
(DG) Muruganar: Srdce je jméno Boha. V prvním žehnajícím verši Ulladu Narpadu je vysvětleno proč:
Bhagaván: Protože skutečnost existuje v srdci prostá myšlenek, nazývá se tato skutečnost Srdcem.
474. Kdo má silnou víru, že: „kdo zasadil strom, zaleje jej i vodou,“ nebude nikdy sklíčený. Když ten, kdo zasadil strom, jej uvidí usychat, pak se i tento žalostný pohled se stane jeho (božským) břemenem.
474. Kdo zná vnitřní smysl lidového rčení: „kdo zasadil strom, zaleje jej i vodou,“ nebude v důsledku svého pevného přesvědčení nikdy duševně trpět, bez ohledu na to, co se přihodí. Pokud nechá božská vůle strom vadnou, buď si jist, že za tento smutný pohled nese odpovědnost ten, kdo dal ke uvadnutí souhlas.
Michael James: Stoupenci se silnou vírou v Boha se o své životní potřeby nikdy nestarají, protože si jsou jistí, že je Bůh nikdy neopustí. I když se stane, že se jejich potřeby nenaplní, nijak je to nesklíčí. Prostě to trpělivě přečkají s vědomím, že je to jen Bůh, kdo musí trpět, když vidí jejich trable. Takoví lidé jsou za všech okolností šťastní. Verš tyto stoupence ujišťuje, že život neobsahuje žádné trápení.
(DG) Muruganar: Verš objasňuje vzácnou pravdu, že klid mysli je zakoušen právě v okamžiku podrobení se.
475. Bůh je kořenem, podstatou všeho. Proto vše, co je mu nabídnuto, je nabídnuto celku – prospěch z toho má banyánový strom, svět i člověk, protože vše pochází z Boha – z kořene všech projevů.
475. Bůh je kořenem, je zdrojem všeho. Vše, co je mu nabídnuto, přinese rovnoměrný prospěch celku – banyánovému stromu, všem světům i bytostem, protože vše pochází z Boha.
Sádhu Óm: Nabídnutí sebe sama Bohu je jako když se zavlaží kořen banyánového stromu. Když člověk odmítne sebepodrobení, které není ničím jiným nežli pravým poznáním, a místo toho se bude angažovat ve světě s přesvědčením, že slouží světu, je to jako když voda u banyánového stromu postříká listy a větve. Pokud se však odevzdá Bohu, pak právě tohle představuje službu celému světu a všem bytostem.
Někdo však může zapochybovat a namítnout, že tento pokyn je v rozporu s 5. veršem Upadéša Undijar. Ve skutečnosti tomu tak není. Proč? 5. verš Upadéša Undijar poukazuje na to, že uctívání vesmíru s představou, že se jedná o Boha, je jen mentální proces a jeho výsledkem je pouze očištění naší mysli, a nikoli nějaký užitek pro vesmír. Ovšem podrobením se Bohu ustane myšlení či představivost a člověk dosahuje stavu dokonalého poznání. A jen dosažením svrchovaného poznání skutečně pomáhá či slouží světu. Pokyn v 5. verši Upadéša Undijar je tu pro ty, kdo chtějí očistit mysl, zatímco pokyn v tomto verši je určen těm, kdo chtějí opravdově sloužit celému světu. Když takto uvažujeme, zjistíme, že si tyto dva pokyny neodporují.
Proč se za nejlepší službu světu považuje pravé poznání? Pojďme si to rozebrat. Řekněme, že člověk ve snu sní, že jeho přátelé byli poraněni tygrem. Nebude pravou pomocí se ze svého probudit, nežli svým snovým přátelům podávat lék? Jakékoli úsilí, vykonané ve snu, jim nebude skutečnou pomocí. A stejně tak je i uvědomění Já, což představuje skutečné probuzení, jediným správným způsobem, jak sloužit celému světu.
Vrhnout se do pomáhání světu s pocitem konajícího jen navýší egoismus stoupence, namísto očisty mysli, což je pravý účel karma jógy. Aby toho byli stoupenci ušetřeni, Šrí Bhagaván jim tímto veršem předává jasný pokyn.
David Godman: Existuje krátká poznámka od Muruganara, kde říká, že nabídnutí (oběť) lze přirovnat k vodě, kterou leje člověk přímo ke kořenům stromu.
