28. 10. 2024
Guru Váčaka Kovai, verše 466 - 468, Vymizení konajícího (I)
Vymizení konajícího (vymanění se z kartavja)
David Godman: Kartavja je pocit, nutkání vykonat určité práce. Tento pocit vyrůstá a trvá společně s kartrutva, s pocitem, že člověk je ten, kdo je fyzicky činný. Bhagaván k tomu jednou prohlásil: „Představa povinností, které musí být vykonané (kartavja), tu bude tak dlouho, dokud bude v nitru přetrvávat pocit konajícího (kartrutva). (Padamalai, str. 175, v. 119)
466. Čistá, míruplná blaženost vysvitne v nitru jen těm, kdo se zbavili pocitu konajícího, protože pošetilý pocit, že jsme konajícími, představuje jedovaté semeno, plodící veškeré zlo.
466. Kartavja iluze, tento klamný dojem, že musíme něco učinit, představuje sémě zla, které nám v rychlé návaznosti zapříčiní všechno trápení. Ryzí blaženost vytryskne a zazáří ze Srdce jen u těch, kdo se této iluze zbavili.
467. Nenechte se štvát neklidnými myšlenkami: „tohle musím udělat, tamto musíme nechat být“, jako kdyby to bylo něco, co má nesmírnou cenu. Konejte podle toho, jak nás vede boží Milost, Pán naší duše. To je pravé uctívání Boha.
467. Nevěnujte se nesmyslným činnostem, jako by měly nějakou cenu, do kterých vás ženou myšlenky: „tohle musím udělat, tamto musíme nechat být“. Tyto myšlenky se trvale drží utrápené mysli. Pravé tajemství uctívání Boha – duše naší duše – tkví v tom, jednat vždy tak, jak to určuje boží Milost.
(DG) Bhagaván: Mysl, která se rozpustila v božském stavu, a tak přestala existovat, si nebude uvědomovat, že je třeba vykonat nějakou práci. Tím, že bylo kompletně zničeno ego, která má představu, že je konající, dojde konce také představa, že je třeba něco udělat. (Padamalai, str. 175, v. 122 a 123)
David Godman: Následující verš, složený Muruganarem, líčí podobné pokyny, které dostal od Bhagavána:
„Náš nejvznešenější ze vznešených, řekni mi, jaké ctnosti přinesou hojnost dobrých skutků, které zničí a vyhladí špatné činy?“ ptal jsem se Bhagavána.
„Být zakotven ve středu, nedotčen ani trápením, ani touhou či odporem, pohybovat se jen tak, jak námi hýbe Milost Pána!“ vyjádřil se můj otec Ramana. (Sri Ramana Sannidhi Mural, v. 971)
468. Za dávných časů se ctnostné Draupádí podařilo zachovat si svoji neposkvrněnost, když se její sárí milostí Pána Krišny prodloužilo do nekonečna, jakmile jej přestala držet a pozvedla obě ruce v naprostém odevzdání Krišnovi. Silný zlosyn Duchásána, který ji chtěl ze sárí vysvléci, padl v hrůze na kolena.
468. Když si ctnostná Draupádí přestala přidržovat své sárí a zvedla ruce nad hlavu s modlitbou: „Krišno, už jen ty jsi nyní mým zachráncem,“ její sárí se něžnou milostí Pána Krišna, divotvůrcem zde na dobré zemi, protáhlo do nekonečna a zachránilo její čest. Silný a hříšný Duchásána se vyčerpaně svezl na kolena a ztuhnul hrůzou.
Sádhu Óm: Dokud si Draupádí sama držela své Sárí, aby ji Duchásána nemohl vysvléci, a volala Krišnu na pomoc, tak se jeho milost nemohla projevit. Jakmile však své sárí pustila a s naprostou vírou v milostivou ochranu Krišny zvedla ruce nad hlavu, její sebeodevzdání bylo úplné a Krišnova milost začala působit tak, že se její sárí stalo nekonečným a hříšný Duchásána, který ji vysvlékal, padl v bezvědomí k zemi.
Tato historka nás učí, že se máme vzdát pocitu konajícího a zcela a upřímně se odevzdat Bohu.
David Godman: Podle eposu Mahábharáta byla Draupádí manželkou pěti bratrů Pandavových. Jeden z nich ji prohrál v hazardní hře. Duchásána, což byl bratr vítěze, prohlásil, že tím pádem patří i jemu, a aby svůj nárok potvrdil, snažil se z ní na veřejnosti strhnout sárí. Žádný z jejich manželů ji nepřišel na pomoc, a když už Draupádí samotná neměla sílu se bránit, pustila své sárí a modlila se o pomoc ke Krišnovi. Krišna ji vyslyšel a proměnil její sárí v nekonečný pruh látky. Duchásána se jej snažil odmotat, ale ať strhal látky, kolik chtěl, stále ji na těle Draupádí zůstávalo dost, aby zůstala zakrytá. Vyčerpaný Duchásána to nakonec vzdal.
(DG) Muruganar: Sárí Draupádí se protáhlo do nekonečna v důsledku síly jejího odevzdání. Tím byla její čest zachráněna. Dokud se však spoléhala na svoji vlastní sílu, tak se Milost neprojevila.
(DG) Pán z Ambaly se zeptal: Jaké je racionální vysvětlení toho, že se sárí Draupádí stalo nekonečným?
Bhagaván: Duchovní záležitosti se nedají vysvětlit racionalisticky. Spiritualita je mimo dosah rozumu. Zázrak nastal poté, co se Draupádí odevzdala. Tajemství spočívá v sebeodevzdání. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 101)
