30. 8. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 46 - 49, Pravda či skutečnost světa (VII)
46. Když se svět projeví, Já je skryté. Když však vyzařuje Já, svět zmizí. Pro svoji odlišnou podstatu nemohou být spatřováni společně, podobně jako (zdánlivě skutečný) pes (viděný) v kamenné soše.
46. Když je viděn svět, je zakryto svrchované Já. A naopak, je-li svrchované Já viděno, svět zmizí. Nelze zřetelně a současně vidět obojí jako dvě oddělené entity. Stejně jako nelze současně vidět psa a kámen ve vytesané kamenné soše psa.
Sádhu Óm: Podstatu Já, pravého aspektu brahman, nepředstavují jména a formy, zatímco podstatou světa, falešného aspektu brahman, není sat-čit-ánanda. Proto není možné vidět obojí současně. Viz také verše 876, 877 a 1216.
(DG) Bhagaván: Trojice a jejich zdroj – čiré vědomí – se za žádných okolností nemohou objevit současně. Podobně jako dřevo a slon v dřevěné sošce slona. Když vystoupí jedno, druhé zmizí. (Padamalai, str. 207, v. 1)
Bhagaván: Když se díváte na kámen, vytesaný do podoby psa, a uvědomíte si, že je to jen kámen, už tu žádný pes nebude pro vás. A když tuto sochu vidíte jen jako psa, bez uvědomění si, že je to kámen, pak tu pro vás neexistuje žádný kámen. Když existujete, existuje vše. Když neexistujete, neexistuje nic z tohoto světa. Když se říká, že tu není žádný pes, ale je tu kámen, neznamená to, že by pes utekl během pozorování kamene.
Existuje o tom příběh. Jeden muž chtěl spatřit královský palác, tak se tam vydal. Po obou stranách brány do paláce však byli dva psi, vytesaní do kamene. Zdálky ten chlapík považoval oba psy za skutečné a bál se přijít blíž. Zpozoroval to kolemjdoucí světec a se slovy: „Člověče, není třeba se ničeho obávat,“ vzal muže s sebou. Když ten chlapík přišel dostatečně blízko, aby viděl pořádně, zjistil, že žádní psi neexistovali a co považoval za psy, byly jen kamenné sochy. Stejně tak když vidíte svět, pak Já nebude viditelné. Vidíte-li Já, nebude viditelný svět. Dobrý učitel (guru), je jako ten světec. (Dopisy z Ramanášramu, 12. 9. 1947)
47. Svět, který se jeví, když zakrývá Já, je pouhým snem. Když je však svět „překryt“ Já, pak setrvává jako od Já nerozdílný.
47. Svět, který skrze jména a formy zahaluje Já a zdá se být skutečným, je jen snovým zřením. Když je však tentýž svět zastřen Já a jeví se jako samotné vědomí, pak je skutečný stejně jako Já.
48. Celý tento svět trojic, jež nás klamou, se jeví nesporně skutečný. Je to však jen podoba svrchované síly (čit šakti), která věčně trvá jako svrchované Já.
48. Tento svět, poblázněný tlačenicí trojic, mate mysli lidí, aby věřili, že mají nezávislou, od svarúpy odlišnou existenci. Vše je to jen hra síly vědomí, která neexistuje odděleně od svrchované, nedvojné svarúpy. Síla vědomí vždy přebývá v jednotě se svarúpou.
49. Jako i oheň, zahalený kouřem, vydává světlo, tak září i světlo vědomí, utajené v nitru jmen a forem tohoto světa. Když je mysl očištěna svrchovanou Milostí, je rozpoznáno, že podstata světa je skutečná (jakožto Já) a svět se už nadále nebude jevit jako iluzorní jména a formy.
49. Těm, co mají pozornost soustředěnou do nitra, září Bůh, světlo vědomí, jako átma svarúpa. Pro ty, kdo hledí vně, je Bůh zahalen světem, který je jen hromadou tattev. Podobá se to ohni, který jasně žhne, ač je zvenčí zahalen kouřem. Pokud boží Milost, která je pravou podstatou Boha, očistí mysl od zmatku suttarivu, pak již krása světa nebude mentálním klamem, neskutečným projevením, ale bude to konečná skutečnost sama o sobě.
David Godman: Tattva je často používaný termín indické filozofie. Označuje kategorie, entity či principy, kterými se projevuje svět a jeho síly. Tattvy je možné členit do skupin, které jsou hierarchické a jsou podřízeny jedna druhé. Rozčleňují svět do podrobných podskupin, která mají své další podřízené části atd. V tomto verši Bhagaván poznamenal, že náhled na svět, zahrnující tattvy, může trvat jen tak dlouho, dokud pozornost prodlévá u vnějších objektů namísto soustředění na Já.
Muruganar: Slovo svět zahrnuje také tělo. Tělo zastírá átma svarúpu a svět zahaluje formu Boha. Protože jsou tělo i svět seskupením tattev, jsou zajedno s jejich podstatou. Stejně tak jsou zajednou se svojí pravou podstatou i jednotlivec a Bůh. V 5. verši Ulladu Narpadu Bhagaván napsal: „Existuje svět mimo tělo?“ A ve 24. verši Upadéša Undijar píše: „V podstatě jejich bytí jsou Bůh a jedinec jedním a tímtéž.“
Protože boží Milost je vskutku září Boha, jakožto čirého bytí, které je átma svarúpa v Srdci jedince, je toto zářivé světlo vědomí poznáváno jako milost, vznešenost a svatost. Čirá mysl, která díky boží Milosti září jako Já, oproštěná od suttarivu, bude i svět spatřovat jako Já a bude ztichlá, aniž by se zabývala pouhopouhými jmény a formami. Proto bylo řečeno, že svět je sám o sobě skutečností, což je dále zdůrazněno slovy „svět nebude mentálním klamem, neskutečným projevením“.
