10. 3. 2024
Guru Váčaka Kovai, verše 458 - 459, Spánek (II)
458. Neschopnost během spánku cokoli vidět (či poznávat) klame toho, kdo svoji skutečnou slávu nezná. Takový člověk je jen tučně vykrmeným egem, je příčinou nevědomosti, protože se považuje za vidoucího (poznávajícího) v druhých dvou stavech (snění a bdění). Tohle nejsi ty! Ty jsi Já!
458. Ego, zárodek projevení, trpící ve stavech snění a bdění, si představuje „já jsem ten, kdo vidí“. Protože se domnívá, že ve spánku nic nevidí, ztrácí tím svoji slávu (vznešenost Já) a je duševně zmatený.
Sádhu Óm: Pro Já, zářící během spánku, žádné klamná nevědomost neexistuje. Neznalost a nepoznávání je tu jen pro ego. Je to ego, které nebylo ve spánku přítomno, a teď v bdělém stavu skuhrá, že ve spánku o ničem nevědělo, že nevědělo dokonce ani o sobě samotném.
(DG) Bhagaván: Jedna a tatáž osoba spí, sní a je vzhůru. Bdělý stav se považuje za plný krásných a zajímavých věcí. Jejich nepřítomnost způsobuje, že člověk o spánku prohlašuje, že je nevědomý. Než se dostaneme dále, vyjasněme si jednu věc. Připouštíte, že jste ve spánku existoval.
Návštěvník: Ano, připouštím.
Bhagaván: Teď, když jste vzhůru, jste tím samým člověkem. Je to tak?
Návštěvník: Ano.
Bhagaván: Takže existuje souvislost mezi spánkem a bděním. Co tuto souvislost způsobuje? Je to stav čirého bytí. V těchto dvou stavech je také rozdílnost. V čem spočívá? V bdělém stavu se projevuje svět a tělo, kdežto ve spánku mizí.
Návštěvník: Během spánku však nejsem vědomý.
Bhagaván: Pravda. Uvědomění těla a světa neexistuje. Vy však ve spánku musíte existovat, abyste mohl nyní říci: „Během spánku nejsem vědomý.“ Kdo nyní takto mluví? Probuzená osoba. Spáč takto nemluví. Znamená to, že jedinec, který nyní ztotožňuje Já s tělem, říká, že ve spánku žádné uvědomění nebylo.
Protože se ztotožňujete s tělem, vidíte svět kolem vás a tvrdíte, že bdělý stav je plný krásných a zajímavých věcí. Spánek se jeví nevědomým, protože jste v něm jako individualita nebyl, a proto tam nebyly ani tyto věci. Ale jak to ve skutečnosti je? Ve všech třech stavech existuje souvislost bytí, ale neexistuje souvislost jedince a (vnímaných) objektů. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 609)
459. Když zmizí triáda (vidoucí, viděné a vidění) – v důsledku zničení jejího základu, kterým je pošetilé ego – a když tímto dojde ke zničení mnohosti (stavů bdění a snění), pak v jasu stovek sluncí vysvitne čiré, široširé denní světlo Já, které je nocí Šivy (Šivaráthrí).
459. Zničením přitroublého ega zmizí i triáda, jelikož ego je podkladem jejího projevení. Spolu s triádou dojde konce i sakala (stavy bdění a snění). Čirý (suddha) stav denního světla pak zazáří navždy. Taková je noc Šivy (Šivaráthrí).
Sádhu Óm: Šivaráthrí je slavnostní noc, kdy všechny bytosti, včetně Brahmy a Višnua, uctívají Pána Šivu. Nádhera této noci je zde popisována čirým denním světlem. Proč? Protože v této noci nedochází k poznávání jiných objektů – čili je to noc, a protože zde září čiré vědomí – je to jas denního světla.
David Godman: Sakala označuje stavy, v nichž se vyskytuje projev. Čirý stav pak byl vysvětlen v první větě 265. verše Guru Váčaka Kovai: „Čirý stav (suddhanilaj) existuje a v Srdci září jako věčné neposkvrněné bytí, když jsou zcela zničeny ostatní, samy od sebe (vikšhépa) se zvedající myšlenky, a když je zničena i zapomětlivost na Já (avarana), která tvoří základ projevu těchto myšlenek.““
Sakala, stavy bdění a snění, se střídá se stavem kévela, se spánkem. Tyto tři stavy však náleží mysli – egu, nevztahují se na Já. V sakala mysl vytváří stavy bdění a snění. Kévala je stav, kdy si mysl přestává uvědomovat tělo a svět. Když zemře ego, zmizí oba stavy – sakala i kévala. Výsledkem je stav osvícení, popsaný v tomto verši.
Denní světlo, zářící za Šivovy noci, je metafora, naznačující bdělý spánek, tedy stav, kdy i v zjevné temnotě fyzického spánku vládne světlo (vědomí) a trvalé uvědomování si Já. Tato idea pokračuje v následujícím verši, kde je vysvětleno, že jakmile jsou vymýceny vásany, které způsobovaly projevy stavů bdění a snění, tak ustane střídání všech tří stavů mysli. Jakmile zemře mysl, která po sobě zanechá světlo Já, tak spánek přestane být stavem bezvědomí. Tělo však v tomto spánku trvá dál, třebaže mysl zemřela. Džňánin si však bude Já uvědomovat neustále. Stav bezvědomí, kdy mysl spala, pro něj již nikdy nenastane.
