21. 2. 2024
Guru Váčaka Kovai, verše 451 - 454, Prožitek štěstí
Prožitek štěstí
451. Štěstí, je zakoušeno do té míry, do jaké se člověk ponoří do Srdce. A třebaže toto štěstí ve skutečnosti trvale září jako podstata našeho Já, prožíváme jej jen občas, a to mnoha způsoby (prostřednictvím smyslových objektů).
451. Blaženost budete prožívat do té míry, do jaké se ponoříte do Srdce. Tato blaženost, átmasvarúpa, třebaže je s vámi nerozlučně spjatá; existuje a září zcela různou podstatou (jako smyslové prožitky).
(DG) Muruganar: Blaženost svarúpy se projeví do té míry, do jaké člověk pronikne hluboko do Srdce. Dá se dokonce říci, že to bude do té míry, do jaké se umenší suttarivu. Bhagaván říkal, že vždy, když je získán nějaký objekt potěšení, tak je blaženost zakoušená, protože se mysl ponoří do Srdce. Jakmile mysl, aniž by ji vytahovala suttarivu (pozornost k objektům), zůstává stále více ponořena v Srdci, podobna rozumnému člověku, který nevychází z chladivého stínu, blaženost Já vysvitne sama od sebe.
(DG) Bhagaván: Do té míry, do jaké se vědomí mysli ponoří do nitra, tak v tomtéž rozsahu vytryskne blaženost Já a sama sebe odhalí. (Padamalai, str. 232, v. 18)
452. Pravé poznání vysvitne, když svoji mysl ukotvíte v Srdci. Jste-li utopeni v prožitku radostného míru sada šivam, budete zářit nevýslovným a nádherným jasem, jako slunce pravého poznání.
452. Když se prostřednictvím zkoumání „kdo jsem já?“ svolně a s radostí nabídnete za oběť božským nohám Pána, která září v Srdci jako átmasvarúpa, pak ve vás jeho Milostí vysvitne úsvit poznání skutečnosti. Vaše obavy skončí a vy dospějete k trvalé zkušenosti Já, jejíž podstatou je šťastný klid. Budete žít jako nezapadající slunce pravé džňány, jako slunce Já, jehož záře nemá konce.
Michael James: Sada šivam je věčné svrchované božství – Já.
(DG) Muruganar: Rozumějte, že „nabídnutí se za oběť“ se vztahuje k pocitu „já jsem tělo“, k egu, které říká já.
453. Když jsou uspokojeny myšlenky (touhy), mysl dosahuje svého zdroje (Srdce) a prožívá výhradně štěstí Já. Tak tomu vskutku v životě je – vždy, když je získáno příjemné, když je odstraněno nepříjemné, během doby ponoření do Já (samádhi), při ztrátě vědomí a během spánku.
453. Kdykoli se očekávaným způsobem naplní nějaká naděje, mysl se stáhne do svého zdroje (Srdce) a prožívá výlučně blaženost Já. To samé se odehrává vždy, když je dosaženo žádoucí, odstraněno nežádoucí, když člověk prožívá stavy přebývání v Já, mdloby a slastný spánek.
Sádhu Óm: Viz Kdo jsem já?
(DG) Bhagaván: Vychází-li mysl vně, prožívá bídu. Ale když jsou její touhy nasyceny, vrací se do místa svého zrodu a prožívá štěstí, které je Já. Podobně je tomu ve stavech spánku, samádhi, v bezvědomí, když je získáno žádoucí, nebo odstraněno nežádoucí. Tehdy se mysl stáčí do nitra a prožívá štěstí čirého Já. (Who am I?, The Collected Works of Sri Ramana Maharshi, str. 45.)
454. Může v tomto pošetilém životě egoistického klamu, zplozeného malichernou a bídnou myslí, která je úzkoprsou formou čittam, existovat někdo, kdo by dokázal prožívat skutečné štěstí klidného jasu, které zazáří v okamžiku, kdy je čittam prosté i té nejmenší myšlenky?
454. Řekni mi – může existovat někdo, kdo, jakožto omezené ego, živoří v klamné existenci, potřísněné nepochopením úzkoprsé a zakrnělé mysli, prožívá skutečné štěstím naplněné jedinečným světlem džňány, v němž je mysl zcela prostá myšlenek?
Michael James: Čittam představuje skladiště vědomostí a z nich plynoucích tendencí (vásan) shromažďovaných po všechny životy.
(DG) Muruganar: I když se člověk sebevíce peleší rozkoší v tělesné existenci, nikdy nepozná myšlenek prostý stav. Proto kromě džňánina nežije nikdo život bez bídy. Jediné, co stojí za to, aby bylo předmětem závisti, je stav džňánina.
