12. 11. 2023
Guru Váčaka Kovai, verše 432 - 434, Hledání pravého poznání (V)
432. Není vaše schopnost poznávat svět výsledkem samotné poznávací schopnosti vědomí? Pokud místo poznávání světa stočíte svoji pozornost k vědomí, které si vytknete za cíl, tak ono samo vám jako guru odhalí pravdu – skutečnost.
432. To, že znáte celý svět – není to proto, že existujete nestále jako vědomí? Budete-li nehnutě přebývat ve vědomí a mít jej za cíl, toto vědomí, prosté poznávání (objektů) i neznalosti (těchto objektů) se samo stane vaším džňána guruem a odkryje vám Boha, který je ve své skutečnosti pouhým bytím.
(SO) Muruganar: „…stočte svoji pozornost k vědomí, které si vytknete za cíl…“ Jedná se o stav, kdy člověk zůstává vědomý, nevnímá jiné objekty a nezapomíná sám na sebe. Mysl má zvyk během bdění a snění věnovat pozornost všemu ostatnímu – druhým osobám (tedy světu, který je mentální představou). Do této představy se „vleze“ dokonce i Bůh, který je ve skutečnosti mimo mentální představivost. Zde se však stává objektem vnímání. Ale když mysl věnuje pozornost Já, tak Já tyto iluzorní zvyky mysli zničí a učiní ji vědoucí: „Já (jakožto jedinec – pozn. překl.) neexistuji, existuje jedině Já, pravý, skutečný Bůh.“ Takto nám vědomí – náš cíl – samo od sebe coby guru odhaluje pravdu.
Mysl si přeje vidět Boha ve tvaru jako nějaký objekt (jako druhou osobu). Je to důsledkem zapomětlivosti své skutečné podstaty – bytí-vědomí – a jejího konání s představou: „jsem konající jedinec“. Jestliže mysl odloží objektivní pozornost, pak zůstává jako samotné vědomí, zbavená pocitu konajícího a zapomětlivosti. Mysl nyní chápe, že opravdovým Bohem je samotné Já a dosahuje tak věčného míru.
(DG) Muruganar: „…Budete-li nepohnutě přebývat ve vědomí a mít jej za cíl…“ znamená přebývat pevně ve vědomí bez poznávání ne-Já a bez zapomínání na Já. Člověk, v důsledku svého zvyku nahlížet na svět, který je jen představou, objektivně, se během bdění i snění stává vidoucím světa a je pod vlivem sebeklamu, že i Boha, který je mimo představy, je také možné vnímat jako nějaký objekt, odlišný od sebe sama. Zůstává-li člověk jako vědomí, pak tento stav uvedený sebeklam rozptýlí a odhalí v Srdci skálopevnou pravdu, že člověk neexistuje oddělený od Boha – od skutečnosti. Proto je zde řečeno, že: „…vědomí se samo stane vaším džňána guruem a odkryje vám Boha“.
Naše skutečná podstata jenom existuje a září. Zapomínáním na ni a mylným osvojením si pocitu konajícího, se jedinec domnívá, že je vnímajícím. Tento sebeklam je příčinou touhy vidět Boha jako nějaký necitný, vnímatelný objekt a rovněž způsobuje, že člověk trpí a ztrácí svůj mír. Jestliže člověk existuje jako samotné vědomí, prosté vnímajících objektů, pak bude zcela jasné, že pravým Bohem je átma svarúpa a současně s tím vyvstane trvalý klid mysli.
(DG) „Já (Muruganar) jsem takový bídák! Nic neznám. Věnuj mi svoji Milost!“ Takto jsem promluvil. Bhagaván na to s úsměvem odpověděl: „Dokud neexistuješ jako vědomí, tak jak můžeš vědět, že jsi nevědomý? Poznej se tedy jako vědomí.“ (Sri Ramana Sannidhi Murai, v. 977)
David Godman: V některých případech se dá vytušit, že příslušný verš Guru Váčaka Kovai by mohl být vyvozen z komentářů Bhagavána zachycených v knihách, jako jsou např. Hovory se Šrí Ramanou Mahárišim. Existují dva zaznamenané rozhovory, u kterých lze s jistotou říci, že mohly být inspirací pro verš v Guru Váčaka Kovai. Zde je jeden z nich. V tamilské verzi knihy Drobky z jeho stolu uvádí autor, Rámanánanda Swarnagiri, rozhovor, který je podkladem verše 432:
(DG) Návštěvník: Může Boha vidět každý?
Bhagaván: Ano.
Návštěvník: Mohu i já vidět Boha?
Bhagaván: Ano.
Návštěvník: Kdo je mým učitelem, abych spatřil Boha, Musím mít vedení?
Bhagaván: Kdo vás zavedl do Ramanášramu? Pod čím vedením spatřujete každý den svět? Vaše vlastní Já je Bůh. Bůh je mimo tělo, mysl i intelekt. Tak jako jste schopen sám od sebe vidět svět, tak jste také schopen vidět vaše Já, pokud se o to vážně snažíte. Samotné Já se stane vaším průvodcem při hledání. (Crumbs From His Table, str. 43-4)
433. Jediné, co stojí za pečlivé zkoumání a poznání je pravda o Já. Člověk si to má vytknout za cíl, dychtivě se tomu věnovat a poznat tuto pravdu v Srdci tichou a pročištěnou myslí, která je prostá neklidu a činnosti.
433. Jedině pravda o sobě samém je hodna zkoumání a poznání. Přijměte to za svůj cíl a s ostře soustředěnou pozorností ji poznejte v Srdci. Dosáhnout průzračného ticha, které mysl nezkalila svým neklidem, když se neustále dře a trpí, může jen v nitru ztišený intelekt. Pak se dojde jasného pochopení, že ztišený intelekt je prostředkem pro uvědomění si pravdy, která září oslnivým, ale nesmírně jemným způsobem.
434. Všechny druhy poznávání (včetně poznání všech věd a dovedností) nakonec zcela vplynou do Ticha – do čirého poznání Já. Všechny další stavy (včetně poznání) zdánlivě existují jen kvůli hře čit-šakti (síle, schopnosti poznávat, tj. mysli), která tkví v Já, ve svrchovaném a přirozeném stavu blaženosti.
434. Veškeré poznávání, obsahující rozdílnost, se nakonec úplně ztratí a zhyne v tichu, které je svarúpou, čirým vědomím. Všechny různé božské stavy, které se zdají být mnohé, jsou jen hrou síly vědomí (čit-šakti). Jsou neskutečným projevem v našem skutečném stavu, který je svrchovanou Milostí, je podstatou nejvyššího štěstí.
Michael James: Slovy „Všechny další stavy…“ se myslí všechny stavy poznávání (vědomí), které nejsou Tichem.
