4. 11. 2023
Guru Váčaka Kovai, verše 429 - 431, Hledání pravého poznání (IV)
429. Jste vědomím, skutečností samou o sobě. Místo abyste tímto vědomím poznávali, že jste samotným vědomím a přebývali jako ono, tak poznáváte svět, který vyvstává z vás, z vědomí a nesmírně tím trpíte. Ach běda, co mám k tomu říci?
429. Existujete jako vědomí, jako skutečnost. Ale místo abyste se prostřednictvím tohoto vědomí a jako toto vědomí ztišili, tak vybíháte zkoumat povahu světa, který z onoho vědomí povstal. Co k tomu mám říct?
Michael James: Svět je sice spatřován jako vnější, ale je to jen jakési zdánlivé projevení, vystupující z nitra.
430. Ti, co prostřednictvím sebezkoumání nepoznávají skutečnost svého přirozeného stavu Já, mylně berou cizí tělo za já a spatřují svět coby odlišný od sebe sama, a proto trpí v klamu. S výjimkou Já, zářícího jako jediné bytí-vědomí-blaženost (sat-čit-ánanda), je vše ostatní viditelné jen kvůli zrádnému skotačení máji (světské iluze).
430. S výjimkou svarúpy, která není nikdy předmětem klamu a která existuje jako nedvojné bytí-vědomí, je vše ostatní dualistickým projevením, zcela stvořeným z máji – z mistra vzdorovitého klamu a předstírání. Ti, co pečlivým zkoumáním nepoznávají jasně přirozenou pravdu svarúpy, budou trpět klamem, že svět a Bůh se od nich liší.
431. Jsou tací, jejichž pozornost je upnuta pouze na věci poznávané pětici smyslů, ale ani v nejmenším se nevěnují poznávajícímu – kousku špíny (masitému tělu) ve podobě lidského tvora. Může je nějaké písmo naučit pravému poznání (džňáně)?
431. Mohou knihy zapříčinit pečlivé zkoumání džňány a její realizaci u toho, jehož pozornost pádí výhradně za smysly poznávanými objekty a ani v nejmenším nepřebývá v Já? Takový člověk je jen kouskem bláta v podobě lidského tvora.
