21. 6. 2023
Guru Váčaka Kovai, verše 411 - 413, Ryzí tapas (II)
411. Ach, běda! Lidé se sami mučí ohněm ubohého (asketického, násilného) tapasu, protože neví, že tapas, který je naší vrozenou povinností, se má vykonávat s láskou. Vždyť oceán blaženosti (pravý cíl tapasu) nás neustále osvěžuje.
411. Mudrc prohlašuje, že iluze, že jsme uvrženi a obklopeni nelítostným peklem utrpení, třebaže mezitím toneme v nesmírném, všemi směry se rozprostírajícím oceánu blaženosti, pochází z naší hlouposti, když tapas nemilujeme a konáme jej pouze z povinnosti.
Sádhu Óm: Tapas znamená doslova horkost nebo také podstupování muk, která si působí člověk sám. Tyhle významy jsou však nevhodné, a proto nám Šrí Bhagaván ve 30. verši Upadéša Undijar poskytl novou definici tohoto slova. Říká, že skutečným tapasem je átma ništha – přebývání v Já, které je oceánem Milosti.
Existují lidé, kteří ve jménu tapasu trápí svá těla přísnou askezí – sedí např. v meditaci obklopeni pěti ohni, jeden je nad nimi a čtyři okolo atp. Tyhle činnosti můžeme označit jako tapas v doslovném slova smyslu. Přesto jej tito lidé vykonávají, aby naplnili své tužby, a to buďto na tomto světě, nebo v jiném. Ať už jsou tyto touhy sobecké (konané pro osobní prospěch), nebo nesobecké (vykonávané ku prospěchu celého světa), jsou tu jen dotud, dokud trvá ego. Cílem skutečného tapasu je naopak blaženost, které lze dosáhnout až když je ego zničené.
Lidé se správným rozlišováním by měli konat pravý tapas zničení ega. Jedinou cestou – tapasem – která ego ničí, je sebepozornost (často známá jako sebezkoumání, sebedotazování). Je však sebepozornost mučením sebe sama nebo nějakou spalující zkušeností? Podle božského výroku „Já jsem cesta i cíl“ je jasné, že cesta musí blažená stejně jako cíl. Každý člověk ze své zkušenosti spánku poznává, že stav bez ega je plný blaha, takže je jasné, že přibližování se k Já, která je nám všem nejbližší a nejdražší, bude také blažené a rozhodně to nebude zkušenost mučení či utrpění. Když je sebepozornost konána s láskou a potěšením, proč ji nepovažovat za tapas v doslovném smyslu? Šrí Bhagaván jasně říká, že myslet si, že tapas je utrpení, je známkou klamu a nevědomosti, a tak nám objasňuje tapas v převratném významu.
Naší pravou podstatou je štěstí. Ovšem kvůli naší nepozornosti, která pramení z nevědomosti, jej opouštíme, odvracíme se od něj a trpíme. Proto je naší přirozenou a šťastnou povinností láskyplně obnovit svoji sebepozornost, a žít tak v naší skutečné podstatě.
412. Skutečným tapasem, kterým se dosahuje brahman (tat či sat) je ticho, což je zkušenost Šivy, svrchovaného vědomí (džňána).
412. Jedině ticho (mauna), zkušenost šivam, zářící jako vědomí, jako svrchované, je skutečným tapasem, prostřednictvím něhož se člověk stane jedno se skutečností.
413. Je nemožné vystopovat let ptáka oblohou nebo plavbu ryby ve vodě. Stejně tak je nemožné vysledovat cestu, po níž džňánin dosáhl Já.
413. Lety ptáků rozlehlou oblohou a trasy, po níž plují ryby pod hladinou, nelze vystopovat. Stejně tak nelze vystopovat cestu po níž džňánin dospěl k Já, když v nitru zkoumal: „Kdo jsem já?“, protože nic z toho po sobě nezanechává stopy.
Michael James: Cestou, kterou džňánin dosahuje Já, je sebezkoumání. Sebezkoumání je pravá džňánamarga. Protože však na této cestě ego mizí beze stopy, tak tu také není nikdo, kdo by tuto cestu sledoval.
Je-li zde psáno, že „je nemožné sledovat cestu“, myslí se tím, že ona cesta nemůže být ani poznána (jako něco od nás odděleného – viz slova Bhagavána: „Poznat Já, znamená být Já.“ – pozn. překl.), ani slovně vyjádřena. Protože i když zde máme záchytné body např. v podobě sebepozornosti, tak jakmile se ego snaží praxí poznat, co to vlastně sebepozornost je, pak touto praxí dochází k jeho zániku. Viz také verš 999 a komentář k tomuto verši.
David Godman: Muruganar se v následující poznámce zmiňuje o tamilské svatyni Ajáru, což doslova znamená „patero řek“.
(DG) Muruganara: Básník Appar (v básni Tevaram) zpívá: „Když jsem vstoupil do posvátné Ajári, mé nohy nezanechávaly žádné stopy.“ Pravým významem slova Ajáru je prostor Srdce, do jehož nitra vedou stezky pěti smyslů – zrak, sluch, čich, hmat a chuť – a kde také zanikají.
