31. 5. 2023
Guru Váčaka Kovai, verše 404 - 407, Sebezkoumání (VII)
404. Zkoumáním: „Kdo jsem já – ten oklamaný jedinec, který tak nesmírně trpí?“ se klam rozplyne, skutečnost bude dosažena, džňána vysvitne, ticho se rozlije a zavládne blaženost míru.
404. Prostředkem, kterým se dosahuje jasného poznání skutečnosti, je zkoumání: „Kdo je tím nevědomým já, které prožívá přehršli bídy?“ Pak vysvitne slunce džňány, které rozptýlí temnotu iluze. V důsledku toho se rozlije ticho, které je samotnou blažeností míru.
405. Lidé trpí kvůli sebeklamu, způsobeném neznalostí pravdy o Já. Proto se stále držte praxe džňány – vnitřního zkoumání: Kdo jsem já, kdo takto trpí?
405. Člověk trpí tím, že se chytil do bídy samsáry, a to kvůli zmatku, který má kořeny v zahalení (skutečnosti). Chybou je neznalost své skutečné podstaty – Já. Džňána je výsledkem nepřetržité praxe v Srdci – vičáry – prostřednictvím zkoumání: Kdo jsem já, ten trpící?
406. Kontaktem s kamenem mudrců – což je řádné a neustálé zkoumání – se u člověka, který je svou neexistující podstatou podoben přízraku, odstraní rez mentálních nečistot a člověk bude proměněn ve svrchovaného Šivu.
406. Kontaktem s kamenem mudrců – sebezkoumáním, prováděným každý den a správným způsobem, se jedinec, jehož podobou je přízraku podobné ego, zbaví mentálního poskvrnění – své stínové podstaty – a zazáří jako Šiva svarúpa.
(SO) Muruganar: Zkoumání je zde popisováno jako kámen mudrců a mentální nečistoty jsou přirovnávány ke rzi. Můžeme tedy jedince brát jako základní kámen a Šivu jako zlato.
(DG) Muruganar: Zkoumání je v tomto verši přirovnáváno ke kameni mudrců a mentální nečistoty pak k měděnce (modrozelené patině, která se vytvoří na mědi působením povětrnostních vlivů). Nepřímo se tu naznačuje, že jedinec je měď a šivam zlato. A i když to není výslovně uvedeno, verš tuto metaforu obsahuje. A protože ego má vlastnosti, kterými se podobá přízraku, hovoří se tu o něm tímto způsobem.
(DG) Bhagaván: Ego narůstá tím, že se drží formy. Přidržováním se formy trvá. Roste (zdárně prospívá) tím, že se drží formy a sytí se jí. Když jednu formu pustí, chápe se druhé. Když je hledáno, dá se na útěk. Takové je ego – podobá se přízraku bez vlastní formy. (Ulladu Narpadu, v. 25)
David Godman: Mentální poskvrnění (čittamála) se vztahuje nečistotám ega (ánavamála), protože ego má podstatu přízraku. Tím, že se tu hovoří o odstranění ánavamála, už není nutné hovořit o zbavení se dvou zbývajících nečistot – karmanu (osud) a máji (světské iluze). Proč? Protože zničení ánava (ega) zahrnuje i zničení karmanu a máji. Viz verš 733.
407. Když syn boží – jedinec (džíva), který na svoji skutečnou podstatu (Já) zapomněl, horlivě zkoumá ve svém nitru: „Kdo jsem já, kdo naříká nad světskou bídou?“, tak si uvědomí svoji slávu – že je vskutku jedno se svým Otcem – s Já.
407. Jedinec (džíva), syn boží, ve svém zapomnění své skutečné podstaty trpí, pláče a naříká. Jestliže horlivě zkoumá: „Kdo je ono Já, které trpí?“, tak tím zůstává v Srdci a následkem toho si uvědomí svoji nádhernou podstatu, svoji naprostou totožnost s Otcem – s Já.
Michael James: Tento verš byl podán v souladu s křesťanským učením.
