4. 4. 2023
Guru Váčaka Kovai, verše 387 - 389, Sebezkoumání (II)
387. Správným způsobem k dosažení osvobození je zničení zlého a dovádivého ega prostřednictvím zkoumání „co je oním já, které spatřuje vnější svět skrze prolhané smysly?!“, díky čemuž člověk zůstává trvale v mei džňána para ništha.
387. Zkoumat, kdo je ten, kdo se prolhanými smysly chápe vnějších objektů, a dospět tak k stálému přebývání v Srdci jakožto vědomí, jakožto svrchovaná skutečnost – to je způsob, kterým dojde ke zničení hříšného zla nafoukaného ega. Tímto způsobem v člověku vzejde osvobození.
Michael James: Mei džňána para ništha je svrchované přebývání coby pravé poznání.
388. Jedinec, zkoumající svoji pravou podstatu prostřednictvím „kdo jsem já?“, zemře (a povstane) jakožto Já bez já.
388. Zdánlivý jedinec, hledající svoji skutečnou podstatu zkoumáním „kdo jsem já?“, se nakonec stane pravým Já, oproštěným od já.
Sádhu Óm: Připomíná to výrok: „Řeka zmírá v podobě oceánu“. Znamená to, že v důsledku zkoumání ego zemře a to, co jeho smrt přežije, je Já bez já.
389. Átmavičárou (sebezkoumáním) se rozumí zabránění mysli vycházet vně (prostřednictvím smyslů) a její trvalé upevnění v jejím zdroji – v Já – o kterém se hovoří jako o Srdci, takže již nikdy nepovstane marnivá já-myšlenka.
389. Metodou átmavičáry je obrácení ven směřující povahy mysli a její upevnění v Já, v Srdci, v našem zdroji, kde bude přebývat po celý čas, aniž by dovolila vyvstání zhoubné já-myšlenky.
Sádhu Óm: Viz Kdo jsem já?, kde je napsáno: „…udržovat mysl upevněnou v Já – to samo představuje átmavičáru.“
(DG) Bhagaván: Zkoumání „kdo jsem já, který jsem spoután?“ a poznání naší skutečné podstaty představuje osvobození. Trvalé držení mysli v upevnění na Já se nazývá sebezkoumání – átmavičára. (Who am I?, esejistická verze z The Path of Sri Ramana – Part One, str. 194)
