6. 10. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 362 - 363, Vyzařování Já (I)
Vyzařování Já
362. První osoba – já – zmírá, až když je skrze zkoumání poznán náš zdroj – Srdce. A jen když tato vystrašená první osoba odpadne, vytryskne ve vší své slávě to, co je skutečně první – Já.
362. Falešné a klamné já, které se domnívá, že je nezávislou bytostí, zhyne jedině tehdy, když člověk prostřednictvím zkoumání pozná svůj zdroj – Srdce. A jedině až tento falešný bůh zhyne, tak Já – opravdové, prvotní bytí, hmatatelně povstane ve vší své nádheře.
363. Když neskutečný přízrak – ego, vystupující z temnoty nevědomosti a jehož křepčením je celý tento vesmír – je do hloubky prozkoumán, pak zmizí jako falešný přítel novomanželů na svatbě. A jakmile je pryč, tak vzejde slunce Já a rozežene temnotu nevědomosti.
363. Ego, které nemá žádnou opravdovou skutečnou, se zjevuje v černočerné tmě nevědomosti zapomínání na Já (pramada) a bláznivě, zcela bez kontroly, křepčí jako veškeré projevení. Jakmile se v Srdci zkoumá „co je tohle to ego?“, tak ego zmizí a slunce Já – skutečnost za egem – jasně zazáří v prostoru Srdce a rozetne temnotu nevědomosti. Ego se tu podobá muži (na svatbě), kterého všichni jasně vidí, ale jakmile se ho zeptají, jestli patří ke straně ženicha, nebo nevěsty, v okamžiku uteče a zmizí (protože je to podvodník, který se jen chtěl zadarmo najíst).
Sádhu Óm: Jednou se stalo, že na svatební hostinu přišel nezvaný cizinec a před společností nevěsty ze sebe dělal nejlepšího přítele ženicha a naopak. Takto mu uběhlo pět příjemných dní, které strávil u dobrého jídla a popoháněním sloužících. Jakmile se ho poslední den začali vyptávat, kdo vlastně je, tak zmizel. Podobné je to s egem. Vyvstává a předvádí se jako čit (vědomí – podstata Já) a současně i jako džada (necitnost – podstata těla). Takže vlastně nepatří ani na stranu Já, ani těla. Svoji specifickou pozici si užívá do té doby, dokud není do hloubky zkoumáno. Pak zmizí.
DG) Bhagaván: Pochyby, strachy, nejistoty jsou vlastní každému člověku, dokud není realizováno Já. Obavy jsou od ega neoddělitelné. Spíše se dá říci, že jsou egem.
Návštěvník: Jak tyto strachy zmizí?
Bhagaván: Představují ego. Takže když zmizí ego, zmizí s ním. Ego je samo o sobě neskutečné. Co je ego? Zjistěte to. Tělo je necitné a neříká já. Já je čiré a nedvojné vědomí. Nemůže říci já. Nikdo neříká já ve spánku. Tak co je ego? Je to cosi mezi netečným tělem a Já. Nemá svoji nezávislou existenci. Jestliže je hledáno, zmizí jako duch. Podívejte, člověk ve tmě si třeba představuje, že vedle něho něco je. Může to být nějaká tmavá věc. Když se na to pořádně podívá, neuvidí strašidlo, ale něco tmavého, co pozná jako strom nebo kůl apod. Pokud se pozorně nepodívá, (domnělý) duch roztřese člověka hrůzou. Nutné je jen to, abychom se pořádně podívali a duch zmizí. Duch tu nikdy nebyl. Tak je to i s egem. Je to jakési nehmatatelné spojení mezi tělem a čirým vědomím. Ego není skutečné. Dokud se ale člověk na něj řádně nepodívá, tak působí nesnáze. Když jej člověk hledá, zjistí, že neexistuje.
Vezměme si příklad: svatba v hinduistické tradici trvá pět, šest dnů. Společnost ženicha si splete cizího člověka za někoho významného ze strany nevěsty a chovají se k němu s náležitou úctou. Lidé ze strany nevěsty to vidí, a tak se k němu chovají stejně. Cizinec toho využívá a celou dobu si je vědom, jak se věci skutečně mají. Pak se stane, že se o něj začne společnost ženicha více zajímat a shání se po něm. Cizinec vytuší potíže a zmizí. Stejné je to i s egem. Zmizí, když se na něj díváte. Pakliže ne, nepřestává dělat potíže. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 612)
