21. 8. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 36 - 40, Pravda či skutečnost světa (V)
36. Ach světáku, neschopný chápat moudré úvahy a učení mudrců o svrchovaném poznání. Je-li tento ohromný vesmír klamu řádně zkoumán, je viděn jen jako matoucí hra vásán (mentálních tendencí).
36. Světa chtivý člověče, který správné a rozumné učení o svrchované džňáně, prohlášené džňániny nepřijímáš za pravdivé! Když důkladně zkoumáš svět, pak je tento přízrak mylného chápání, viděný závistivým okem, tento nafouklý pytel nesmírného klamu, pouhým vásánami způsobeným klamem.
David Godman: Vásány jsou mentální návyky či tendence v podobě tužeb či nechutí, které člověka nutí chovat se určitým způsobem. Bhagaván nás ve shodě s dalšími učiteli advaity učí, že vásány nejenomže určují něčí chování, ale ve skutečnosti vytvářejí a udržují iluzi světa tím, že odtahují lidskou pozornost od Já a směřují ji na vnější objekty, po kterých člověk touží, nebo se jim chce vyhnout.
V momentě fyzické smrti jsou tyto skryté či latentní tendence mysli vtaženy do Srdce, kde však nezaniknou. Jejich nevyčerpaná hybnost způsobí, že se odějí do nové formy, do nového těla v nové inkarnaci, díky němuž mohou pokračovat ve hře. Proto jsou vásány palivem pohánějícím samsáru – ustavičný koloběh zrodů a úmrtí.
37. Jako když oko, stižené žloutenkou, vidí neexistující žluť, tak i svět, který vidíte před vámi rozprostřený, je výtvorem vaší vlastní mysli, plné ošidných neřestí a tužeb (hněvu, chtíče atp.). Ve skutečnosti je to dokonalost čiré džňány.
37. To, co existuje, je dokonalost džňány, oproštěné od objektů, která září jako nepodmíněná skutečnost. Svět se jeví jako jakýsi objekt, který se zmocnil vaší suttarivu. Člověk se žloutenku vidí díky chybnému vnímaní vše žlutě. Stejně tak je i celý svět klamným náhledem, zcela závisejícím na mysli s jejími slabinami – egem, lživostí, žádostivostí apod.
David Godman: Suttarivu je významné slovo Muruganarových spisů. Arrivu znamená „vědomí“ nebo „pravé poznání“ a v tamilštině bývá často ekvivalentem džňány. Suttu znamená „směřovat na/k“. Arrivu je pravé vědomí či pravé poznání, neuvědomující si nic než sebe samo. Ale když je pozornost nasměrována vně a směřuje k jevům, považovaným za vnější, pak vyvstává trojice vidoucí, vidění a viděné. To vytváří představu nějakého individuálního já, které spatřuje vnější skutečný svět. Dokud trvá suttarivu, je nerozdělené Já skryto.
Termín suttarivu nacházíme ve filozofii Šaiva Siddhánta, na níž Muruganar vyrůstal. Ve Védántě se však neobjevuje. Svět se obecně překládá jako „objektivizované či zhmotněné vědomí“, „poznání objektů“ nebo „relativní poznání“. Protože jsou však tyto termíny poněkud abstraktní a nevystihují dostatečně proces, který vně směřovanou pozorností vytváří dualitu, tak jsme se v mnoha verších drželi tamilského slova suttarivu.
(DG) Podstatu suttarivu a prostředky, kterými ji lze vymýtit, vysvětluje Bhagaván v následujících vybraných verších knihy Padamalai.
Bhagaván: Ačkoli naší skutečnou podstatou je átma svarúpa, důvod, proč se zdá tak obtížně dosažitelná, spočívá v silné iluzi vytvářené skrze suttarivu.
Existuje jen jedno vědomí. Množství představou vytvořených a různorodě objektivizovaných vědomí je pouhou imaginární představou v tom co JE.
Je pošetilé trpět touhou a úsilím o poznání Já, jako by to byl smyslový objekt poznatelný prostřednictvím suttarivu.
Není možné vidět oko okem. (Stejně tak) není možné vidět Já se suttarivu (dokud suttarivu trvá – pozn. překl.).
Zkušenost dokonalého štěstí bez poskvrny, pravá džňána samádhi, bude vyvstávat v Srdci, v němž ustalo suttarivu.
Poznání pravdy o poznávajícím ukončí uvědomování si mysli – suttarivu, která poznává ne-Já.
Suttarivu představuje zmatek, víření mysli. Neustane jinak nežli vnitřním sebezapřením.
Skotačící mysl, suttarivu, nezemře jinak nežli uvědoměním si pravdy o skutečné podstatě myslícího.
38. Stejně jako žluť (žlutá skvrna kurkumy) na slunci bledne, tak i projevení světa mizí ve světle sebepoznání. Proto svět nemůže být výtvorem Boha. Svět je podoben čarokrásným, barevným vzorům na peří páva. Svět je jen odrazem vásán uvnitř vás.
38. Stejně jako žlutá kurkumová moučka ztrácí ve slunečním světle barvu a bledne, tak i tento výhradně mentální svět vezme za své ve světle poznání skutečnosti. Proto není svět božím stvořením, není stvořen světlem pravé džňány. Tento blyštivý svět, podoben pestrobarevnému peří páva, je jen ohromným obrazem. Je odleskem, viděným v potemnělém zrcadle nečisté mysli.
Michael James: Výraz „žluť“ označuje v Jižní Indii kurkumu (turmeric), jejíž skvrna na slunci bledne. Překrásné barevné obrazce na pavím peří nejsou na jednom peru vidět. Objeví se jen ve vzájemné kombinaci při rozprostření všech per pavího ocasu.
(DG) Bhagaván: Jsou-li odstraněny překážky ve formě nečistot ega, stvoření (srišthi), jevící se jako svět, se stane pouhým zdáním (drišthi). (Padamalai, str. 272, v. 16)
39. Svět je pouhou iluzí, viděnou v klamném náhledu objektu – ega, které je prostě představou „já jsem tělo“. V pohledu sebepoznání je svět nepravý, podoben zdánlivě projevené modři oblohy.
39. Při zakoušení pravého poznání, které je skutečností Já, je tento svět pouhou krásnou (ale iluzorní), blankytně modrou barvou oblohy, zdánlivě projevenou na obloze. Když je člověk popleten zastírající iluzí „já jsem tělo“, jsou objekty světa, viděné přes suttarivu, jen neskutečným projevením.
40. Jak vzniká tento ohromný, klamný a mizerný svět, který (s výjimkou mudrců) šidí a ničí mysli všech lidí? Není jiné příčiny nežli naše chybné odchýlení pozornosti, namísto přimknutí se k sebepozornosti.
40. Svět, tato ohromná a zhoubná iluze, šálící a pustošící rozum všech, nevznikl jinou chybou nežli pramadou – vzdáním se (opuštěním, zapomněním) naší skutečné podstaty, namísto splynutí s ní.
David Godman: Stejná myšlenka je vyjádřena ve verši 368. Pramada je dalším významným slovem této sbírky. Znamená to zapomětlivost na Já, která se objevuje, když člověk věnuje pozornost něčemu, co není Já. Když je pozornost zcela směřována na Já, pak „svět, tato ohromná a zhoubná iluze“ přestane existovat. Svět se objeví jen když chybí sebeuvědomění.
(DG) Bhagaván: Podlá mysl, která je Já, se díky zapomětlivosti od Já odvrátí a výsledkem je její rozbouřenost.
Ve stavu, kdy člověk bez jakékoli pramady poznává pravdu, jsou všechna jména a formy braman.
Kvůli vaší zrádné zapomětlivosti na Já není stav brahman vaším stavem. Není v tom nic jiného.
