15. 9. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 354 - 358, Ztráta individuality (II)
354. Buďte bez obav a nemějte strach z toho, co se stane, když zcela ztratíte svoji individualitu (džívabódha). Ryzí stav Já se pak samočinně stane vaším stavem. Cožpak člověk, který se pustí větve, neseskočí bezpečně na zem?
354. Ti, kdož nepochopili, že vědomí individuality je falešnou smyšlenkou, se nezbaví pochyb ohledně toho, jaký že stav se to objeví, pokud se tohoto vědomí zcela zbaví. Ten, kdo se pustil větve stromu, s žuchnutím dopadne na zem. A podobně i ten, kdo opustil vědomí individuality, dosáhne stavu Já – ryzího vědomí.
Sádhu Óm: Nezralí stoupenci se Bhagavána často ptali: „Ten, kdo touží po dosažení všemožného uspokojení, včetně osvobození, je vždy jen jedinec (džíva). Takže pokud je prostřednictvím zkoumání (vičáry) zničená individualita, jak a kým může být dosaženo osvobození?“ Bhagaván proto tyto stoupence uklidňuje tímto veršem, když říká: „Nebojte se. Když je zničeno ego čili individualita, zůstane stav, který se sám projeví jako pravý stav Já, v němž došlo k završení všeho.“
Staré tamilské přísloví říká, že když se někdo pustí větve, přijde na buben. Takže je zvláštní, ale vlastně hezké, když Bhagaván používá stejné podobenství k tomu, aby nás ujistil, že ztráta individuality představuje nejvyšší dosažení a netřeba se jí bát. Nejlépe můžeme smysl takovéhoto přirovnání pochopit z následující historky: Vidíme nějakého muže, jak stojí na zemi pod stromem, ale pevně se drží větvě nad sebou, jako by mu šlo o život. Když se ho kamarádi zeptali, proč se tak vyděšeně drží větve, odpověděl, že pokud se pustí, tak spadne. Přátele nad jeho hloupostí užasli a vysvětlili mu, že už přece stojí na zemi, takže se nemusí ničeho bát. Nakonec ho přesvědčili, aby se pustil větve a onen muž tak ihned poznal pravdu jejich slov. A podobné je to i s těmi, co se bojí ztráty své osobnosti. Tím, že se jí drží, ale nic nezískají. A jakmile se jednou pustí, sami poznají, že jsou vždy věčným, blaženým Já a nikdy tu nebylo nic, čeho by se měli bát.
(DG) Muruganar: Pojmy: individuální vědomí, vědomí mysli a objektivizované vědomí jsou synonymní, stejně jako pojmy: pravé vědomí, vědomí Boha nebo vědomí oproštěné od poznávání (rozdílnosti – pozn. překl.).
355. Během spánku, když svět ztrácí svoji skutečnost, poznává každý člověk své bytí a neexistenci „já jsem toto“ (tedy neexistenci své osobnosti/individuality). Proto musí všichni uznat skutečnost nezničitelného Já.
355. Jelikož vaše pravá podstata – vědomí – skutečně existuje a ve spánku, v němž je zrušena existence světa, svědčí falešnosti (představ) já a tamto (vidoucí a viděné), pak musíte přijmout logický závěr, že pravým významem slova átman je nepomíjející skutečnost.
(DG) Bhagaván: Neměnným významem pojmu Já je TO. Cožpak nepřestáváme existovat i v hlubokém spánku, když nemáme nijakého pocitu já? (Upadéša Undijar, v. 21)
356. Stav, kdy myšlenka já (ego) ani trochu nevystrkuje růžky, je stavem Já Jsem brahman. Stává se někdo nevědomým ve spánku, kde myšlenka já nevyvstává?
356. Stav, kdy ani v nejmenší nevyvstává myšlenka já, představuje svrchovanou skutečnost átmanu, poznávanou jako Já. Je tu snad někdo, kdo by kvůli tomu, že nevyvstala myšlenka já, přestal během spánku existovat?
Sádhu Óm: Verš jasně říká, že stejně jako během spánku, v němž mizí individualita, neprožíváme žádnou ztrátu naší existence (existence Já), tak i v džňáně (poznání), kdy je individualita navždy zničena, MY (jakožto existence Já) o nic nepřicházíme. Proto se ztráty individuality nemusíme obávat.
Ideu první věty tohoto verše najdeme i v Ulladu Narpadu, ve verši 27.
(DG) Bhagaván: Jak byste mohli dojít poznání, když nepřipustíte skutečnost vaší existence (během spánku)? Musíte připustit trvání svého bytí i ve stavu nevědomého spánku, když zcela zmizí scény obsahující triputi (trojice poznávající, poznávání, poznané). (Padamalai, str. 179, v. 10 a 11)
357. Jestliže řádně zkoumáme, pak poznáme, že naším pravým stavem vědomí je stav bez-já, v němž zcela mizí netečnost fyzického těla. Cožpak člověk nepřežívá ztrátu individuality (během spánku), aniž by tím byl sebeméně dotčen? Tuto pravdu poznejte přebýváním ve stavu bdělého spánku (ve stavu turija čili džňány).
357. Když zkoumáte, (uvědomíte si), že stav bez-já je podobou vědomí. Pravda vás samých je prostá omezení klamným a necitným (neživým) tělem. Cožpak neexistujete i ve stavu bez já, kde se vás nic nedotýká. Zkoumejte a poznejte to přebýváním v pravdě, ve vědomém spánku.
358. Setrvávat bez já představuje stav džňány – Já. Je to vskutku blažený a míruplný stav „Já Jsem Šiva“. Poznejte, že je to totéž jako nedvojný (kaivaljam) stav brahma nirvány, který je veleben jako stav překračující zrození a smrt.
358. Zůstávat bez já je stavem džňána svarúpy. Je to nehybný stav, podoben medu, v němž člověk přebývá jako šivam. Vězte, že je tento stav znám také jako kaivaljam (osvobození), jako brahma nirvána, jako stav, který vzkvétá nepostižen zrodem a smrtí.
Sádhu Óm: Viz 13. verš Ulladu Narpadu Anubandham, kde se říká, že jedině stav bez ega je stavem vší slávy.
