28. 8. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 351 - 353, Ztráta individuality (I)
Ztráta individuality
351. Když zkoumáme – existuje tu něco takového jako ego – potížista – kromě jména (já)? Je jasné, že ne! Jestli (pod jménem já) vůbec něco existuje, pak je to pravé Já, které tu existuje stejně, jako existuje lano pro klamný projev (klamné jméno) hada.
351. Když člověk zkoumá – existuje kromě jména něco skutečného, co by bylo zodpovědné za bezpočátečné projevení jedince, ega? Absolutně ne! Pokud by existovalo něco takového, něco, co by egu – které je nevědomým překrytím (překrytím skutečného neskutečným) – dodávalo význam, pak by to bylo poznáno jako podklad – átmasvarúpa – který září, prostý znesvěcení a je oním skutečným lanem (ve vztahu k egu), bez nějž nemůže existovat falešný had, který se zdánlivě jeví v důsledku mentálního klamu.
Michael James: V tomto verši se zdůrazňuje faleš já. Viz také Upadéša Undijar, verše 19 – 21.
(DG) Muruganar: Jedinec se zmítá (lze přeložit i jako „libuje si“ – pozn. překl.) v bídě zrození kvůli sebeklamu, kvůli mylnému chápání, v jehož důsledku na sebe nahlíží jako na odděleného od átmasvarúpy, které si není vědom. V okamžiku, kdy prostřednictvím zkoumání tuto átmasvarúpu přímo pozná, osvobodí se od pout samsáry.
352. Když zmírá ego, pak jeho podklad – svrchované Já – oslnivě zazáří ve své plnosti. Když ego zemře, tobě – Já – to nijak neublíží. Proto se ničeho neboj.
352. Jestliže ego (natrvalo) zmizí, plně se projeví jeho podstata – svrchovaný příbytek (parandama), která po celou tu dobu existovala jako jeho podklad. Když ego zmizí, nepředstavuje to nijakou ztrátu pro člověka – pro jeho svarúpu. Proto jen buďte a nemějte z ničeho strach.
Michael James: Poslední věta lze přeložit i jako: „Proto si nedělej starosti.“
(DG) Bhagaván: Lidé se bojí, že když je zabita mysl či ego, výsledkem musí být jen nicota, a ne štěstí. Opravdové štěstí však nastává, když myslící, objekt myšlení a proces myšlení dohromady splynou s jedním zdrojem, kterým je vědomí a blaženost. Proto tento stav (zničení mysli) nepřestavuje nicotnost či prázdnotu. Nerozumím, proč by se lidé měli bát stavu, kdy mizí všechny myšlenky a mysl je mrtvá. Každý den to zažívají ve spánku. Ve spánku mysl ani myšlenky nejsou. Když se však člověk probouzí, říká: „Slastně jsem spal.“ Každému je spánek tak milý, že se bez něj nikdo neobejde – ani princ, ani žebrák. A když je člověk ospalý, pak jej od vytouženého spánku neodtáhne žádný z plejády světských požitků. Dejme tomu, že se chce králi spát. Přijde jeho královna, která je mu nade vše drahá a vyruší ho. Ale král se i tak otočí na stranu a raději usne. Je to důkaz svrchovaného štěstí, které panuje ve stavu, když zmizí všechny myšlenky. A jestliže se člověk nebojí, když jde spát, pak nevím, proč by se měl člověk strachovat zabití mysli čili ega sádhanou. (Day by Day with Bhagavan, 24. 12. 1945)
353. Ti, kdo v planoucím ohni svrchovaného džňána tapasu (sebezkoumání) obětovali svoji mysl Šivovi, se stanou samotným Šivou. Při vykonávání oběti to mějme na mysli a spějme k neomezenému stavu Šivy.
353. Ti, kdo svoji mysl vlili do šivam – do dmoucího se a zářícího obětního ohně – jako by to byl obětní pokrm, se bezpochyby stanou Šivasvarúpa. Taková je kázeň pravého poznání (mej džňána tavam). Mějme to na paměti a s odvahou vykonávejme tuto obětinu, abychom se vnořili do bezforemného šivam.
Michael James: Druhou větu lze přeložit i jako: „Vězte, že džňáninové jsou samotným Šivou. Měli bychom je uctívat a dosáhnout tak neomezenému stavu Šivy.
