25. 4. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 316 - 320, Uctívání gurua (V)
316. Zcela přirozeně a za žádnou cenu neposkytovat ani sebemenší prostor k hříšnému rozhlédnutí ega, které celistvou, samojedinou a vše pronikající podstatu gurua promění v mnohost – to je nejlepší uctívání gurua, jehož záře je věčná a nic se jí nemůže postavit do cesty.
316. Znečišťující pohled ega způsobuje omezení celistvosti gurua, který je všude přítomný a není ničeho, kde by nebyl. Zářné uctívání gurua, čnícího jako hora z rovné pláně, spočívá v neprojevování onoho hříšného ega.
Michael James: Tento verš nás jasně učí pravé podstatě gurua. Guru není vymezen lidským tvarem. Guru je celistvé, jediné a vše pronikající vědomí.
O pohledu ega se tu praví, že je hříšným, kvůli nesmírnému prohřešku, jehož výsledkem dochází k rozdělení a spatřování jediné, skutečné sat-čit ánanda (bytí-vědomí-blaženost) do mnohosti neskutečných jmen a forem světa.
317. Vězte, že čisté uctívání sadgurua nastává po odevzdání těla (majetku a duše) sadguruovi a po vyvarování se zločinu dattapahara, kdy se tělo opětovně považuje za „já“ a „mé“.
317. Když odevzdáte vaše tělo, bohatství a duši džňána guruovi, tak jestliže budete na cokoli z toho nahlížet jako na „já“ a „mé“, dopouštíte se hříchu krádeže toho, co jste jako dar odevzdali. Vězte, že opravdové uctívání sadgurua spočívá ve vystříhání se takového omylu.
Sádhu Óm: Dattapahara je zločin opětovného přivlastnění toho, co již bylo darováno.
Žák si o sobě nemůže myslet, že se odevzdal guruovi, pokud se pociťuje jako „já jsem tělo“ a „toto tělo je mé“. Spíše se má mít za toho, kdo ukradlo cosi, co někomu daroval. Pravé uctívání gurua spočívá ve zničení ega, což představuje kompletní sebeodevzdání.
(DG) Bhagaván: Jestliže mi zcela odevzdáte všechny své povinnosti, pak je přijmu za své a postarám se o ně.
Proč si děláte starosti, když jsem to já, kdo nese váš náklad a má za něj zodpovědnost?
Proč se stále držíte připoutanosti k mentálnímu pojmu „mé“, když uznáváte, že od toho dne, co jste mi všechno odevzdali, jsem vlastníkem já? (Padamalai, str. 26, v. 14, 15, 16)
318. Zklidnění mentálního uličníka, utíkajícího od nohou sadgurua k palčivé pustině smyslových potěšení, a jeho utopení (v Já), představuje řádné uctívání lotosových nohou sadgurua, který nás přijal za vlastního, když zklidnil trojí oheň (tužeb).
318. Ego trpí opuštěním úkrytu u nohou gurua, který uhasil planoucí ohně trojích běd, a hledá vodu v žhnoucím přeludu vnímaných smyslových objektů. Když se zlomyslné ego ztiší a usadí se (u nohou gurua), tak až pak lze hovořit o uctění lotosových chodidel čiré jednoty.
Michael James: „Trojí oheň“ označuje tři tužby, a sice touhu po ženách, bohatství a slávě.
Když se zralá bytost poprvé potká se sadguruem, náhle a bez jakéhokoli úsilí ucítí ve svém srdci nesmírný mír a opadnutí všech světských tužeb. Je to způsobeno silou Milosti, která v přítomnosti sadgurua panuje. Tato zkušenost je pravým znamením, podle nějž může každý poznat, že byl sadguruem přijat. Pociťování míru může v člověku zůstat natrvalo, nebo jen dočasně. To záleží na zralosti aspiranta. Ale kdykoli to nastane, není pochyb, že se jedná o známku toho, že byl člověk přijat pod ochranu guruovy Milosti.
Beztužebnost a mír, vyvolaný Milostí gurua v Srdcích méně zralých bytostí, se po určitém čase jakoby vytrácí a jejich mysl zatouží po světských objektech (viz např. Mahárišiho evangelium, první kniha, kap. 3, str. 18). Stoupenec by však neměl být sklíčený a myslet si, že jej guru opustil. Stejně jako už nikdy neunikne jelínek, kterého sevřely čelisti tygra, tak také nebudou opuštěni ti, kteří byli guruem přijati a budou bezpochyby osvobozeni. To, že se všechny skryté světské vásány nyní vzedmou a vynoří na povrch jeho mysli, je jen výsledkem působení Milosti. Je to proto, aby byly zničeny silou rozlišování, kterou mu udělí guru. Jedině pak bude aspirant schopen pochopit, že nerušený mír plyne z jeho vlastního Já. Takovýmto způsobem guru zapříčiní, aby aspirant přijal vnímaný mír za svůj vlastní. Aspirant totiž nemůže vnímat mír trvale, dokud není jasně rozpoznáno, že mír je samotnou podstatou aspiranta. Méně zralé bytosti jsou zde upozorněny, že i když budou jejich trojí tužby utlumeny Milostí sadgurua, nesmí pak znovu zbloudit do vyprahlé pouště světských radovánek. Toto jejich úsilí je zde popisováno jako řádné uctívání gurua.
Stejná myšlenka je vyjádřena i v Kdo jsem já?, a to následujícími slovy: „…Ti, kdo byli zachyceni jasem Milosti gurua, budou bezpochyby zachráněni a nebudou opuštěni. PŘESTO MUSÍ S VEŠKERÝM ÚSILÍM SLEDOVAT CESTU, KTEROU JIM GURU UKÁZAL!“
319. Pravým uctíváním lotosových nohou svrchovaného mouna gurua, který je za myslí, je naše vnoření se do Srdce prostřednictvím zkoumání podstaty ega, které je klamem ve formě mysli.
319. Zničte formu mysli, zkoumejte ego – klam – a vstupte do Srdce. Jen tohle představuje uctívání lotosových nohou guruovy svaté podoby, který přebývá v tichu (mauna) za myslí.
Michael James: Guru není ničím jiným nežli svrchovaným tichem (mauna) za myslí. Proto se jakékoli uctívání, vykonané myslí, považuje za nesprávné. Pravým způsobem uctívání je vnoření mysli do Srdce, kdy převládne jen ticho.
320. Správným uctíváním lotosových nohou gurua, zářícího jako nezměrný svrchovaný prostor, je zabránění vzestupu a rozprostření temného mraku falešného náhledu ega, které, ačkoli se chová jako tělo, předstírá, že je sat-čit-ánanda (bytí-vědomí blaženost).
320. Náhled ega je klamný. Je to stejné, jako když je oko postižené zákalem. Ego předstírá, že je bytím-vědomím, třebaže se chová jako necitné tělo. Uctění spanilých, lotosových chodidel gurua, existujícího a zářícího jako transcendentální nebeská klenba, tedy spočívá v zabránění vytvoření ega a jeho růstu.
Michael James: Falešný náhled ega, které je zde přirovnáváno k temnému mraku, spočívá ve zření mnohosti jmen a forem, která všechna jsou neskutečná. Tento temný mrak zastiňuje nepopsatelnou a beztvarou skutečnost, která je pravou podstatou gurua. A právě proto spočívá správné uctívání gurua v zabránění vzestupu ega.
