19. 8. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 31 - 35, Pravda či skutečnost světa (IV)
31. Jako pavouk ze svých úst souká niť pavučiny a znovu ji do sebe vtahuje, tak i mysl promítá svět sama ze sebe a znovu jej do sebe vstřebává.
31. Jako pavouk, vládnoucí obdivuhodnou schopností vyloučit ze svých úst vlákna pavučiny a pak je vtáhnout zpět, i mysl rozvine svět z nitra sebe samé a pak jej vtáhne zpět do sebe.
(DG) Bhagaván: Stejně jako pavouk ze svého nitra spřádá vlákno pavučiny a opět jej do sebe vtahuje, tak mysl promítá svět ze sebe samé a opět jej v sobě rozpouští. (The Path of Sri Ramana, I, str. 184)
Otázka: Jaký je vztah mezi myslí a objektem? Liší se nějak mysl od objektu, který zprostředkovává, jako např. svět?
Bhagaván: Svět je uvědomován ve stavech snění a bdění čili je objektem vnímání a myšlení. Obojí jsou to mentální činnosti. Jestliže tu nebudou žádné činnosti, jako bdělé či snové myšlení, nebude žádné vnímání světa či uvažování o světě. Ve spánku, kde tyto činnosti nejsou, objekty a svět neexistují. Proto je „skutečnost světa“ vytvořená egem, a to jeho vynořením se ze spánku. A tato „skutečnost“ může být člověkem spolknuta či rozpuštěna, když se ve spánku navrací do své podstaty. Objevení se a zmizení světa lze přirovnat k pavouku, který vytvoří tenoučkou pavučinu a pak ji vtáhne do sebe. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 25)
32. Když mysl prochází mozkem a pěti smyslovými orgány, z nitra se tím projektují jména a formy (světa). Setrvává-li mysl v Srdci, jména a formy se tam navrátí, ulehnou a skryjí.
32. Když se mysl vynoří, zprvu skrze mozek a pak skrze smysly, spolu s ní jsou z nitra ven vytlačeny i jména a formy. A naopak, když mysl odpočívá v Srdci, jména a formy zase vstupují do Srdce a zde odezní.
33. Tento svět, vrchovatě plný rozličných jmen a forem, bude existovat jako (nerozlišené) brahman, když budou jména a formy odstraněny. Nevědoucí člověk zakrývá Svrchované pomyslnými jmény a formami, čímž se klame a spatřuje Boha (brahman) jako svět.
33. Svět ve všem projevuje svoji rozdílnou různorodost skrze jména a formy. Když jména a formy navždy zaniknou, pak je (svět) brahman. Člověk s omezenou myslí zakrývá skutečného Boha (brahman) představami jmen a forem. Vidí jej jako svět a je zmatený a vystrašený.
(DG) Bhagaván: Říká se, že brahman je skutečné a svět je iluzí. A jinde se říká, že celý vesmír je vyobrazením brahman. Jak sladit tato dvě tvrzení? Z pohledu sádhaka je třeba říci, že svět je iluze. Jiná cesta není. Jakmile totiž člověk zapomene, že je brahman, které je skutečné, věčné a všudypřítomné, klame se tím, že o sobě smýšlí jako o těle ve vesmíru, který je naplněný pomíjejícími těly a pachtí se pod nákladem této iluze. Musí se mu připomínat, že svět je neskutečný a je klamem. Proč? Protože jeho náhled, v němž je zapomenutí na své Já, se zaobírá vnějším materiálním vesmírem, a proto, dokud do něj nevtlačíte, že všechen tento vnější hmotný vesmír je neskutečný, tak se nestočí sebezkoumáním do nitra. Jakmile si uvědomí, že je svým vlastním Já a také, že neexistuje nic jiného než jeho vlastní Já, bude na celý vesmír nahlížet jako na brahman. Bez jeho Já neexistuje žádný vesmír. Dokud člověk nespatřuje své Já, které je původem všeho, a místo toho hledí na vnější svět jako na skutečný a trvalý, musíte mu říkat, že všechen tento vnější vesmír je iluzí. Jinak mu nemůžete pomoci. Vezměte si papír – vidíme jen písmena a nikdo si nevšímá papíru, na němž jsou písmena napsaná. Papír existuje, ať už na něm písmena jsou či nejsou. Těm, co hledí na písmena jako na skutečná, musíte říci, že jsou neskutečná, jsou iluzí, protože spočívají na papíru. Moudrý člověk vidí oboje – papír i písmo – jako jedno. Tak je to i s brahman a vesmírem. (Letters from Sri Ramanasramam, 24. 8. 1946)
34. Svět vytváří klamná představa „jsem tělo“. Svět je jen zdánlivým projevením jmen a forem, které zdají skutečné, čímž se současně člověk spoutává touhami (po světě).
34. Svět, který je s námi ve spojení jako zdánlivé projevení jmen a forem, je prchavý jako záře blesku. Nejisté poznání „jsem tělo“ představuje falešný prostředek, který nás přiměje bažit po světu, jako by byl skutečný, a tím nás okamžitě chytá do mocné pasti svázanosti.
Muruganar: Svět nemůže vyvádět bez těla. Zmatené přesvědčení „já jsem tělo“ je mája, která projektuje představení jmen a forem. Klam, způsobující projevení jmen a forem a spatřovaný jako odlišný od svarúpy, je to, co tvrdí, že je svět skutečný. Jeho kořenem je prvotní nevědomost „jsem tělo“.
35. Tento svět dvojic a trojic, projevujících se jen v mysli, je klamný, stejně jako iluzorní ohnivý kruh, který ve tmě vzniká roztočením hořícího konce lana. V čirém pohledu Já neexistuje.
35. Tento svět jevů, skládající se z dvojic a trojic, září díky myšlenkám. Je klamný stejně jako zdánlivý kruh, vytvořený ve vzduchu roztočeným hořícím dřevem, a v čirém pohledu Já neexistuje.
David Godman: Dvojice představují protikladné opozice jako např štěstí a bída. Trojice jsou skupiny viděného, vidění a vidoucího či poznávaného, poznávání a poznávajícího. Kdekoli je v zde v textu použito slovo triputi (trojice), označuje to jednu z těchto dvou skupin.
Podobenství s pohybujícím se hořícím dřevem, které vytváří neskutečný obrazec, pochází z komentáře Gaudapady v Mandukjoupanišadě: Jako se hořící klacek jeví rovný či pokroucený, když se s ním hýbe, tak se i vědomí v pohybu jeví jako vnímající, vnímané a vnímání.
